100°C - Razíme si ten náš západní blok

29.11.2004 05:00 - Vojta Kostelecký | foto: facebook interpreta

Mediální blázinec, který se kolem nich rozpoutal po vítězství v Coca-Cola PopStar, už mají za sebou. Přesto nezapadli jako mnoho jiných zázračných objevů před nimi. Naopak, koncertují o sto šest a polehounku střádají materiál na druhou desku. Vyzpovídali jsme pro vás jednu z nejzajímavějších domácích kapel, 100°C.
100°C
© Jana Kusalová / 100°C
Sehnat zpěváka a kytaristu Joshuu, jeho bubnujícího mladšího bráchu Fíďu, basáka Ondru, DJe At Work a tanečně dechařské duo Špalda - Laury, tedy kompletní sestavu kapely 100°C k jednomu stolu, je vskutku nadlidský úkol. Zvlášť když mají pánové po vydařeném koncertu a zábava je v plném proudu... Všem je něco kolem dvaceti a právě si užívají svůj muzikantský sen. Za sebou mají vítězství v prestižní talentové soutěži Coca-Cola PopStar, debutovou desku u Sony Music a před sebou, zdá se, zářnou budoucnost. Jsou zapálení, nezkažení, zdravě sebevědomí, místy roztomile naivní, hodně veselí, hudebně neotřelí, nezaškatulkovatelní, mají charisma a taky plné kluby nejen ječících fanynek. Důvodů pro to, abychom pro vás připravili rozhovor právě se nimi, je evidentně víc než dost.

Máte za sebou poměrně hektické období. Vítězství v soutěži, rozhovory, koncerty, turné se Support Lesbiens... Vše završilo vydání debutové desky. Jak ji dnes s mírným odstupem hodnotíte?

Joshua: Rozhodně jsme dostali školu v tom, že koncert a deska je něco diametrálně jinýho. Ale teď jezdíme koncerty, takže se ten pocit z alba pomalu vytrácí. Každopádně si za výsledkem stojíme a jsme s ním spokojený.

Původně jste měli vydávat u Indies. Po vítězství v Coca-Cola PopStar však pro vás nachystali smlouvu u Sony Music / Bonton. Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s životem pod křídly "velké firmy"?

Joshua: Nás to díky tomu, že jsme se dostali k Sony, začalo všechno ještě víc bavit, protože jsme měli možnost objevit plno novejch věcí. U nás se všichni bojí podepsat smlouvu s velkou firmou, protože mají pocit, že budou utiskovaný, ale ono to tak vůbec není. Jednoduše - jaký si to uděláš, takový to máš. Lidi z firmy můžou mít svoje nápady a názory, ale ten náš je vždycky finální.
Laury: Když budeš mlčet a necháš si všechno líbit a do všeho kecat, tak je logický, že si tě zpracujou podle sebe.
Fíďa: Já vlastně ani nevím, do čeho by nám měli kecat, prostě si stojíme za svým a od nich máme zajištěný zázemí a propagaci.
Joshua: Myslím, že je to fenomén devadesátejch let. Dneska firma nemá zájem měnit tvář kapely, protože ta by na tom strašně tratila. Když chtějí prodávat, tak je hlavně v jejich zájmu, aby byla kapela v pohodě.
Laury: Navíc každej chce přeci přijít s něčím novým, tak proč by neměli podporovat osobitost tý skupiny?

100°C
© Jana Kusalová / www.100c.cz
Šéf Sony Music / Bonton - Zbyněk Knobloch - prohlásil, že úspěchem by bylo pět tisíc prodaných kusů desky "Evergreen", ale hovořil až o hranici deseti tisíc... Máte přehled, jaká je k dnešku situace?

Joshua: Prodaly se asi tři tisíce. Prostě se hodně vypaluje...

A to vám vadí?

Joshua: Nevadí.
Laury: My hlavně chceme, aby to lidi znali a chodili na koncerty.
Fíďa: Zatím nejsme žádný Deep Purple, nemáme prachy, takže nám jde hlavně o to, aby se to dostalo mezi lidi.

Hrajete asi sedm let. Za tu dobu jste si vyzkoušeli mnoho hudebních stylů. Máte už představu, jak by měla znít nová deska?

Joshua: Už teď hrajeme několik novejch skladeb, který jsou rozhodně víc kytarový.

Takže ani vás inspiračně neminula aktuální retro kytarová vlna?

Joshua: Jasně, že posloucháme ty trendy věci (smích), na druhou stranu já osobně jsem teď hodně ovlivněný taky dubovou scénou, co funguje v Karlových Varech.
Fíďa: Samozřejmě, že jsou kapely, který tak dneska hrajou, protože je to módní, ale jinak to všechno probíhá v určitejch vlnách. Stejně jako nosíš chvíli bílý tričko a chvíli černý. Ale neděláš to proto, že to řekl nějakej Versace, ale protože tě to momentálně baví. Takže je klidně možný, že za tři roky budeme hrát country. Jinak máme každej to svoje, třeba já v poslední době poslouchal Deftones, Coldplay a Khoibu.
Joshua: Ten posun je u nás přirozenej, spontánní a vychází z normálních jamů.

V kapele je vás šest, neumím si dost dobře představit, jak společně zkoušíte a skládáte.

Laury: Většinou to probíhá tak, že Jakub (Joshua) nebo Ondra přinesou nějakou základní linku...
Joshua: ...a pak nastává období, kdy zkoušíme a všichni jeden přes druhýho křičíme, co bysme tam chtěli. Je to docela chaos a nakonec nikdo neví nic. Teď máme ale novou skladbu, která vznikla komplet za pět minut, což je samozřejmě skvělý. Takhle vznikají ty nejlepší pecky.

Takže žádné hádky?

Joshua: Ne, my se nehádáme, ale probíhají takový tvůrčí myšlenkový přestřelky. (smích)

Jak funguje - hlavně při koncertech - spolupráce kapely a DJe?

Joshua: Naprosto v pohodě. Pro nás je to výborný, navíc už tak hrajeme opravdu dlouho.

100°C (2003)
© www.100c.cz
Ani pro tebe jako bubeníka, Fíďo, neznamená kombinace živých nástrojů, gramců a samplů technicky žádný problém?

Fíďa: Je pravda, že když nemáš sluchátka za deset tisíc, tak nemůžeš moc pařit. Tu hudbu tak neslyšíš. Většinou mám pocit, že kluci poslouchají celý koncert a já jenom DJe a basu... A vlastně ani víc slyšet nechci, protože ten click je pro synchronizaci důležitej. Chtělo by to nějakej click do mozku, protože si rozhodně víc užiju koncert bez sluchátek, když slyším, jak to pěkně mlaská. Ale člověk si na to zvykne, jsem takovej robot a ostatní hrajou. Bubeník je vždycky takovej dělník.

Máte nový klip na skladbu "Boring", který vznikal zcela ve vaší produkci. Jak k tomu došlo?

Ondra: Bylo nám to nabídnuto. Pro mě osobně, jelikož jsem studoval filmovou školu, to byla velká výzva. Chceme ukázat, že si stojíme za tím, co děláme, že jsme to my, že si sami utváříme "obličej" kapely. Je pro nás důležitý, aby lidi věděli, že je to od nás.

Dnes ještě většinou studujete, chtěli byste se ale v budoucnu věnovat hudbě "profesionálně"? Ptám se, protože právě ty, Ondro, jsi jednou prohlásil, že ve chvíli, kdy se z toho stane profese, se z hudby ztrácí opravdovost.

Ondra: Mám pocit, že v okamžiku, kdy se člověk živí jenom muzikou, začne dělat určitý kompromisy. Protože se v tý chvíli prostě musí víc prodat.
Laury: Já to teda cejtím úplně jinak. Myslím, že v momentě, kdybysme se hudbou opravdu uživili, bysme mohli veškerej čas věnovat kapele. Což je podle mě jednoznačný plus. Peníze ti vytvoří zázemí, můžeš bejt svobodnější.
Joshua: Je to asi tak, že každej muzikant chce u nás s hudbou "přežít".

V poměrně krátkém čase jste se stali známými, v době kolem vydání desky vás bylo všude plno. Pozorujete, že by někomu z vás ta náhlá popularita stoupla do hlavy?

Joshua: Myslíme si, že ne. Pro nás je to skvělá zábava, ale jsme pořád stejný. Spíš kolem se občas ozvou podobný hlasy. Některý lidi se začnou chovat trochu jinak, když vidí ty ksichty z televize.
Špalda: Na druhý straně je nám samozřejmě příjemný, když vidíme, že děláme něco, co lidi baví.
Joshua: A co se týče tý popularity, tak třeba mně jednou v Plzni dvě městský policajtky stáhli pokutu. Ani jsem netušil, co jsem provedl, ale prohlídly si občanku a prohlásily: "Jo jo, 100°C, tak to je v pořádku." (smích)
Špalda: Bohužel, třeba ve škole to funguje spíš opačně...

Vnímáte 100°C jako kapelu, která je součástí nějaké širší scény?

Joshua: Plno spřízněných kapel máme ze západních Čech, třeba Bow Wave. K něčemu se samozřejmě musíš řadit, takže my si razíme ten náš západní blok.

100°C - Azataki (klip)
© www.100c.cz
Necítíte jako handicap, že nejste z Prahy?

Joshua: My jsme naopak rádi, že nejsme, máme aspoň odstup a všechno to vidíme trochu jinak.

V rámci české scény působíte jako po všech stránkách originální uskupení. Myslíte si, že byste měli co nabídnout i za hranicemi? Je to pro vás nějaká meta?

DJ At Work: Jasně, že chceme do zahraničí, ale zatím jsme se k tomu ještě nějak nedostali.
Laury: Musí to jít postupně, nejdřív by si kapela měla udělat jméno tady.
Ondra: Párkrát už jsme byli na Slovensku a jednou společně s Khoibou v Paříži. A samozřejmě jsme měli strach, jaký budou reakce, ale lidi byli skvělí a pařili stejně jako tady.
Fíďa: Víme, že objížděním klubů bez propagace se člověk nikam nedostane, takže my bysme potřebovali, aby nás Sony nějak podpořili...
Joshua: Místní promotér je asi to nejdůležitější.

Díky za rozhovor.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY