O Lauře a jejích tygrech bylo už v poslední době (a nejen na musicserveru) napsáno mnoho. Je ale až překvapivé, jak se názory na desky z jejího "nového období" (tedy přibližně posledních čtyř let), shodují. Ani zde se nedočtete nic překvapivého. Laura a její tygři je stále stejná. Neurazí, neusadí, nesmrdí, nevoní, prostě je a jede dál. Předmětem doličným nechť je i sedmá deska "Vyškrábu ti oči".

Když leader kapely Karel Šůcha (je dnes jediným pojítkem se zakládající sestavou z roku 1985) počátkem roku 2000 zcela rozpustil jednu Lauru a její tygry, aby obratem mohl se zcela novými muzikanty založit druhou, měl velkou šanci, kterou, bohužel, nevyužil. Měl jedinečnou možnost se ctí uzavřít jednu velkou kapitolu v historii skupiny, kapitolu, která bude tak jak tak jednou zmiňována jako jeden z důležitých momentů domácí hudební scény devadesátých let. A otevřít kapitolu novou, kterou by, stejně jako v polovině osmdesátých let, soudobé publikum uhranul.

Místo toho si najal nové řemeslníky, se kterými částečně oprášil starý repertoár a vytvořil spoustu nového, prakticky v identických šlépějích desek minulých. Perfektně secvičená, na dechové sekci postavená směs funky a rock'n'rollu, ne však už s takovou energií, jakou oplývala ještě v půlce devadesátých let. A ne s osobnostmi typu Lenky Nové či Martina Pošty, které by dávaly kapele jedinečného a nezaměnitelného ducha. To je cítit z první desky nové sestavy - "Rytmus" /Popron, 2001/ i z aktuální novinky "Vyškrábu ti oči".

Aby tedy výše uvedené řádky zbytečně nezaváděly - na novou desku Laury a jejích tygrů se dá příjemně zvyknout. Čtrnáct písniček a dva remixy, dohromady necelá hodinka muziky uteče jako voda, při opakovaných posleších se většina písní velmi jednoduše vryje do paměti. To neplatí jen pro singlovky "Vyškrábu ti oči" (ta se tedy nápadně podobá písni "Vyklátíme modly" ze stejnojmenného alba poslední staré sestavy) či "Reklama a kecy", ale v menší či větší míře pro všechny. Milým zpestřením je semaforská "Písnička pro Zuzanu", kterou jakoby svou lásku k semaforské poetice, která je samozřejmě v hodně transformované formě patrná z většiny písní, podtrhovali. Karel Šůcha - autor hudby i textů prakticky všech písní, ví, jak vystavět písničku, která má melodii, vývoj a často i nápad. Stejně tak s texty, i když u nich je až příliš lehce zvládnuté řemeslo skoro na škodu.

Jedná se ovšem stále o písničky, které tak nějak protečou kolem a nic moc po nich nezůstane. V dobrém i nedobrém. Dobře udělané kusy do rádia, které stále vyčnívají nad současným domácím středním proudem, na druhou stranu jsou tak sotva na průměru toho, co dělala Laura a její tygři v "minulém životě". Co si z toho vzít?