Sny máme každý jiné. Například basista Bob Daisley, který spolupracoval na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let s hardrockovou ikonou Ozzym Osbournem na legendárních albech "Blizzard Of Ozz" a "Diary Of Madman", snil mnoho let o tom, že některé skladby z těchto alb znovu nahraje. S tímto svým snem se svěřil bubeníkovi Lee Kerslakeovi, který se na zmíněných počinech též podílel, a v loňském roce společně ze snů učinili skutečnost. Aby na to nebyli sami, přizvali si australskou pěveckou hvězdu Jimmyho Barnese (spolupracoval v minulosti mimo jiné s takovými veličinami, jako jsou INXS, Joe Cocker, Bon Jovi nebo Tina Turner), vynikajícího klávesistu Dona Aireyho (například Whitesnake, Black Sabbath, Rainbow, Judast Priest a v současné době Deep Purple) a kytarového virtuoza Steva Morseho, který již přes deset let dává v současné sestavě Deep Purple fanouškům zapomenout svými výkony na Ritchieho Blackmorea. Parta byla na světě, název (kapely i desky) "Living Loud" tak nějak vyplynul z životních i hudebních postojů zúčastněných a mohlo se jít na věc.

Jelikož ovšem setkání takových muzikantských es bývá inspirativní, nezůstalo jen u předělávek starých pecek, ale došlo i na tvorbu věcí nových, ovšem pochopitelně starý poctivý hardrockový řád ctících. Máme tak co do činění s jedenáctkou písní, z nichž je pět nových a šest starých ozzovek. Znějí ale všechny tak, jak by si i nejzarytějších fanoušek let sedmdesátých mohl přát. Skvělé melodie, skvělé ječivé vokály, skvělá šlapající rytmika, jen ty klávesy nijak dramaticky nesólují, spíše podmalovávají a vytvářejí nezbytný podklad. Co je ovšem na tom všem nejúchvatnější? Morseho naprosto brilatní kytarové umění. O tom snad ani nelze psát, to se zkrátka musí slyšet, prostě paráda.

Album je doplněno dvěma bonusovými skladbami nahranými živě v dubnu letošního roku, z čehož jedna je na cédéčku i ve studiové verzi. Dle informací na stránkách tohoto uskupení to vypadá, že koncertování probíhá i nadále, chystá se turné pro příští rok i vydání živého DVD. Předpokládejme tedy, že o formaci Living Loud ještě uslyšíme.

Jejich první album je velice příjemné, po muzikantské a pěvecké stránce vynikající. Vyjít tato deska před nějakými patnácti dvaceti lety, zařadila by se jistě mezi legendární nahrávky té doby. Dnes působí tak trochu jako nostalgická vzpomínka. Otázkou ovšem je, zda hudebníci a jejich fanoušci vůbec něco nového, progresivnějšího chtějí. Tak nechme spekulace o budoucnosti plavat a ponořme se s albem "Living Loud" do časů minulých, tímto počinem krásně oživených.