Tisíc způsobů, jak vzbudit rozpaky

30.05.2003 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Po poměrně dlouhé pauze se na kolbiště české populární hudby vrací s novou deskou Lenka Filipová. Její album se jmenuje "Tisíc způsobů jak zabít lásku". Jestli Lence delší nahrávací přestávka prospěla, se můžete dočíst v naší recenzi, ale vězte, že minulé album "Svět se zbláznil" bylo lepší.
6/10

Lenka Filipová - Tisíc způsobů jak zabít lásku

Skladby: Tisíc způsobů jak zabít lásku, Cizí, Prší, Voda, Easy, Duha, Stmívá, Noc jako satén, Soukromí, Noční monolog, Tenhle svět, Mlýny melou
Celkový čas: 48:17
Vydavatel: Universal
Lenka Filipová vždy patřila k té vkusnější a inteligentnější části českých zpěvaček, což platí to už více než neuvěřitelných dvacet let. K jejímu obrazu neodmyslitelně patří klasická kytara a slušná řádka oblíbených hitů, zejména z osmdesátých roků minulého století. Minimálně "Zamilovaná", "Prý se tomu říká láska" nebo "Za všechno může čas" patří k favorizovaným písničkám českého rádiového éteru. Na "Tisíc způsobů jak zabít lásku" jsme si ovšem museli počkat téměř šest let (album "Svět se zbláznil" vyšlo v říjnu 1997), jež byly ukráceny vydáváním starších desek v reedici na CD a v roce 1998 albem lidových písní.

Již první zveřejněné informace o novince avizovaly jistou změnu zvuku a autorského pojetí. A opravdu, "Tisíc způsobů jak zabít lásku" se vyznačuje širším rozpětím spolupracovníků, když někteří skladatelé a textaři jsou u Filipové překvapením a onu tvář písní určuje doprovodná sestava muzikantů jinak působících s Janou Kirschner (točilo se v Bratislavě). Výše uvedené je ovšem dvousečnou zbraní - chvályhodná snaha o změnu dle mého názoru v několika případech vedla ke ztrátě vlastní tváře Filipové.

Když začne hrát jinak výtečná latina "Stmívá", jen čekám, kdy už už začne zpívat Jana Kirschner, protože je to její písnička se vším všudy. Totéž platí pro Hlasovu rovněž povedenou "Noc jako satén". Nejméně jsem se srovnal se skladbou "Tenhle svět", kde se Hejmův text zpěvačka snaží i stejně frázovat jako Ondřej Hejma a mám pocit, že to prostě nefunguje. Druhým problémem se mi jeví bezkrevnost některých skladeb, obzvláště autorské dvojice Honzů Nedvědů mladšího a staršího, pravda kromě slušné rockové "Duhy". Jejich nevýraznost nezachraňuje ani špičková kapela a "Mlýny melou" nebezpečně balancují na hraně přehnaného patosu. Nejlepší je tak titulní píseň "Tisíc způsobů jak zabít lásku", jež zní jako typická Filipová nebo odpichová "Voda", která může připomenout Annu K.

Celkové hodnocení nakonec asi působí dost negativně, ale možná je to kvůli tomu, že minulá výtečná deska "Svět se zbláznil" nasadila laťku hodně vysoko. "Tisíc způsobů jak zabít lásku" proti ní působí jako zklamání díky své slabší potenci a (opět použiju to slovo) bezkrevnosti. Navíc, textům Gabriely Osvaldové z minulého alba se na novince nikdo ani nepřiblížil - že "lež prší" ("Mlýny melou") jsem se dozvěděl už od Leoše Mareše…


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY