Anna Julie Slováčková rozhodně nepatří mezi neznámé tváře. Snad každý ví, že je dcerou slavných rodičů. Zazářila na televizních obrazovkách (například v show Tvoje tvář má známý hlas), ale i v muzikálech. Bojovala se zákeřnou nemocí. K tomu všemu se postavila čelem, stejně jako k debutovému albu, které natočila se svojí kapelou pod producentských dohledem Igora Ochepovskyho a songwriterkou Patricií Fuxovou.

Pro ty, co prostory nákupního centra Nový Smíchov neznají, se zdálo být bojovkou najít místo koncertu, vstup na terasy obchodního centra byl totiž za food courty. Cestou jsem se připojila k postupně rostoucí skupince, která mířila za stejným cílem, a společné bloudění se stalo nečekanou zábavnou chvílí. Prostor to byl ovšem výjimečný (s výhledem do zeleně), obzvláště když si vzpomenu, jak se sama interpretka na jaře usilovně ptala na tipy na sociálních sítích.

Aura září nejenom z celé stejnojmenné desky, ale i ze samotné Slováčkové. Ta neponechala nic náhodě a na velký večer se patřičně vyšňořila. K bílému vypasovanému tílku si vzala bílou sukni popsanou názvy jednotlivých písní či úryvků z nich obohacenou pestrými pentlemi, které měla zapletené také do vlasů. Připomínala éterickou vílu. Hezky to do sebe zapadalo, protože po úvodním intru zazněla "Panenka", v níž se zpívá: "Oblíkli ji do růžových pentlí…"

Zazněly písně z debutu, ale i notorické covery "What's Up" od 4 Non Blondes a Lindy Perry a "Son of a Preacher Man" od Dusty Springfield. Prvně jmenovanou společně hrají už od počátku své kariéry a věnovali ji bývalým spoluhráčům Vojtěchům Mírovskému a Peckovi, kteří s nimi vystupovali zhruba před pěti lety. Druhé zmíněné předělávky se zhostila druhá zpěvačka Karolína Fišerová. Ta Aničce v jiných skladbách obratně sekunduje, vzájemně se doplňují. Anička dává Karolíně rovnocenný prostor, což nebývá normálně zvykem - u jiných kapel jsou většinou vokalisti bokem.

Speciálním hostem byla houslistka Michaela Ericcson, která obohatila svojí přítomností několik songů. Kdo čekal, že dorazí Marta Jandová či Pokáč, kteří s Aničkou nazpívali duety "Slunečnice" a "I když jsme plešatý", byl na omylu. Ale to nevadilo. Plnohodnotně je zastoupili členové ze skupiny.

Songu "Leo" předcházela rozezpívačka ve stylu Freddieho Mercuryho. Té se postupně využilo i v refrénu skladby, která nás svede až do reggae rytmu. V písni "Svítá" se zpěvačka doplnila hrou na piano, načež prozradila, že z toho byla týden nervózní, protože zpívat a hrát dohromady, není zrovna něco, v čem si je stoprocentně jistá.

S nervozitou jí pomohli i tři kmotři, kteří se zhostili významné chvíle. Anička vybrala producenta, svého bratra a tátu, kteří zastupovali nejenom rodinnou sféru, ale i tu muzikantskou. Pánským složením chtěla vykompenzovat ženskou energii, která z debutu čiší. Křtilo se hvězdným prachem neboli třpytkami.

Závěr patřil děkovačce a i ta byla nevšední: byla jsem na řadě koncertů, ovšem toto ukončení připomínalo děkovačku v divadle - dlouhý zástup z fanouškovské a kamarádské základny a od všech dostala hlavní protagonistka minimálně dvacatero kytic. Příjemné zakončení příjemného večera pod smíchovskou oblohou.