Basa, klavír a bicí

07.05.2003 05:00 - Dan Hájek | foto: facebook interpreta

The Bad Plus je trio chlapíků, kteří na svém debutu "These Are The Vistas" kloubí jazzové kompozice a sem tam koukli po jiných oblastech hudebního rašení. Vzniklo tak zajímavá deska, více vám prozradíme v dnešní recenzi.
7/10

The Bad Plus - These Are The Vistas

Skladby: Big Eater, Keep The Bugs Off Your Glass And The Bears Off Your Ass, Smells Like Teen Spirit, Everywhere You Turn, 1972 Bronze Medalist, Guilty, Boo-Wah, Flim, Heart Of Glass, Silence Is The Question, What Love Is This (bonus track)
Celkový čas: 56:32
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Jsou tři, pocházejí z Minesoty a Wisconsinu a jmenují se Reid Anderson (basa), Ethan Iverton (klavír) a Dave King (bicí). Od malička pěstují svůj um v hraní na vybrané nástroje a během ubíhajícího času hráli v různých formacích. Jejich oblíbeným stylem je jazz. Nikdy předtím spolu nehráli na jednom pódiu, znali se však a bylo jen otázkou času, kdy se dají dohromady a ohromí svět svým hudebním rašením. Takto nějak vznikli The Bad Plus, jejichž debut "These Are The Vistas" se těší velké oblibě za velkou louží. Na evropský trh se však dostala o něco málo rozsáhlejší verze této desky, v závěru na vás čeká bonus "What Love Is This".

Každý z tria napsal nějaký ten kousek, přepracovali tři kompozice, které se jim hudebně hodně líbily, a vrhli se na nahrávání. Celou desku natočili v anglickém studiu Real World za necelých šest dnů. Dokážu si představit, že to byla pěkná jízda a jedna velká jam session. The Bad Plus na svém debutu ukazují, jak zní součastný jazz, tedy, jak si představují jazz ve svých hudebních vizích. Občas nechávají jen volně plynout klavírní linku, někdy na vás vpustí plnou sílu sóla bicích. Každičký střípek "These Are The Vistas" přináší odlišný pohled na svět jménem jazz. V "Everywhere You Turn" vás rozhoupou ve středním tempu a klavír se nadechuje k výškám nádherných tónů. "1972 Bronze Medalist" je fitktivní hymnou pro bronzového medailistu na fiktivních olympijských hrách, úsměvná to věc. Klasika od Nirvany "Smells Like Teen Spirit" je rozehrána do drnčivých tónů basy a burácejících bicích, aby z ničeho nic dostal prostor klavír zpívající onen silný refrén místo Kurta Cobaina. Druhou překopávkou je kompozice "Flim" od Aphexe Twina, tento guru taneční hudby by se asi divil, kdyby slyšel, co z jeho kousku zbylo v podání The Bad Plus, že by pokus o klavírní ambient? "Heart Of Glass" od Blondie bylo dokonale rozebráno do elementárních krátkých melodií, závěrečné sólo bicích a sem tam fragment kolovrátkové melodie tohoto super hitu vás nenechá posedět a pěkně rozhýbe, jako při ranním "Cvičme v rytme". "Silence Is The Question" je náladovkou trvající přes osm minut, která pomalu, ale jistě uzavírá desku před závěrečnou kantilénou "What Love Is This".

The Bad Plus se na vás na kartonovém přebalu desky ušklíbají a jsou v čekání, jestli jejich jam session vás chytne nebo jej zatratíte. Počin je to rozhodně zajímavý, ale přiznám se, že je potřeba na něco podobného mít náladu. Občas to prostě nesedne a nevíte, co si počít s hrnoucí se náloží preludií hraných na basu, klavír a bicí. "These Are The Vistas" je pro hudební labužníky, kteří nemají v oblibě jen klasický jazz, ale chytne je spíše jakási fúze postavená na jazzových základech.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY