Slash albem "Living The Dream" vzkazuje jediné: Dobrý hard rock ještě žije

30.09.2018 09:50 - Jiří V. Matýsek | foto: facebook interpreta

Slash má tu smůlu, že není typem kytaristy, který může být i frontmanem. Tvář sólového exhibicionisty mu nesedí, zároveň je nezpěvák, takže ani cesta prošlapaná třeba Hendrixem není možná. Naštěstí má šťastnou ruku na výběr spoluhráčů. Dokazuje to i "Living The Dream" s Mylesem Kennedym a The Conspirators.
8/10

Slash feat. Myles Kennedy and The Conspirators - Living The Dream

Skladby: The Call Of The Wild, Serve You Right, My Antidote, Mind Your Manners, Lost Inside The Girl, Read Beetween The Lines, Slow Grind, The One You Loved Is Gone, Driving Rain, Sugar Cane, The Great Pretender, Boulevard of Broken Hearts
Vydáno: 21.9.2018
Celkový čas: 52 minut
Vydavatel: Warner Music
Pomineme-li Axla Rose a celé Guns N' Roses, kteří Slashe v podstatě udělali, nejvíc se našel právě s Mylesem Kennedym, zpěvákem Alter Bridge. Je to ostatně spolupracovník, s kterým po Roseovi vydržel nejdéle - novinka "Living The Dream" je jejich třetí plnohodnotnou spoluprací pod předlouhou hlavičkou Slash feat. Myles Kennedy and The Conspirators, a překonává tak dvojici zářezů s Velvet Revolver..

Nutno rovnou na začátek poznamenat, že je také spoluprací nejvyzrálejší. Fakt, že se pánům poprvé podařilo dostat stopáž alba pod jednu hodinu, je rozhodně pozitivní. Díky tomu se téměř podařilo vyhnout vatě, kterou trpěly obě předcházející nahrávky. "Living The Dream" šlape ve velmi solidním tempu nepříliš komplikovaného hard rocku a navíc s nepolevující energií a drivem. Uřícené vypalovačky jako singlová "Mind Your Manners" či "Sugar Cane" fungují na první dobrou. A to je u tohohle žánru nezanedbatelné plus. Netřeba si hrát na komplikovanost, tady jde o oddych, ne o soustředěné odhalování nuancí.

Druhým velkým plusem je Slashova neuvadající schopnost napsat silnou, nosnou melodii. Skladby typu "Lost Inside The Girl" mají výrazně epické kvality (ano, ti Guns N' Roses se na mysl v některých místech skutečně derou), ale zároveň v sobě nemají onu otravnou přepjatost a do sebe zahleděnost, do níž je velmi jednoduché sklouznout. Skromnost je znát i ze samotné Slashovy hry. Ač je jeho jméno tím, co bude desku prodávat, nedere se dopředu a pokorně slouží celku.

Tahounem je v tomto případě zpěvák Myles Kennedy. A tohle spojení mu evidentně sedí nejvíce. Slash z něj očividně jako z citrónu mačká to nejlepší. Většinou se pohybuje ve své pro sebe typické, příjemně uřvané (nikoliv však uječené) poloze, dovede však zjemnit (pouštním rockem načichlá "Slow Grind"), silný je i v baladickém výrazu ("The One You Loved Is Gone" či "Great Pretender", což je dost možná nejlepší kousek na desce).

"Living The Dream" je velmi radostné album, soustředěné na hudbu. A v tom tkví vlastně jeho největší plus. Slash je stále svůj, očividně při síle, slyšitelně muzikantsky spokojený. Uvažovat o nějakých posunech je asi zbytečné. A pravdou je, že poctivého hard rocku není nikdy dost.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY