Mandrage - Už nám do toho nikdo neremcá

21.12.2017 08:30 - Hana Bukáčková | foto: Tomáš Gál

Kapela Mandrage odstartuje rok 2018 s novou deskou i novým turné, v rámci kterého představí kromě hudebních novinek také originální a vizuálně poutavou show. U nových písní změnili zvuk více do kytarovějšího nádechu - chtěli tak udělat protipól k předchozí elektroničtější desce. Více v rozhovoru.
Kluci, v lednu vám vychází nová deska "Po půlnoci". Mám to chápat tak, že se název odvodil od pozdějšího vydání?

Pepa: Přesně tak, původně bylo vydání naplánováno na listopad. Trošku se nám to protáhlo, a album budeme vydávat až v lednu. S tím souvisí také jeho název. Tento se přímo nabízel. Jednak jsme přišli s celou deskou tak trochu pozdě, tedy po půlnoci, jméno ale souvisí i s barem Čtyři pokoje v Brně, kde jsme měli domluvené focení a svítil tam obrovský neonový nápis "Po půlnoci".

Mandrage, Vizovické trnkobraní, Vizovice, 19.8.2016
© Miroslav Tkadlec / musicserver.cz
Čím to, že to nabralo skluz?

Pepa: Nebyli jsme s tím od začátku spokojeni, skladby vypadaly jinak a začaly se ubírat jiným směrem, než jsme si původně přáli. Tak jsme to všechno stopli a začali úplně od začátku, čímž jsme ztratili tak dva měsíce práce.

Matyáš: K tomuhle rozhodnutí přispěla taky písnička "Filmy", ze které jsme následně vycházeli, co se týká zvuku u ostatních songů z desky.

Pepa: První jsme sice udělali "Slečno, já se omlouvám se", ale zněla dost staře. Retro jsme záměrně udělali na desce "Šrouby a matice", kde byl šedesátkový model, ale rozhodně by to neměl být náš hlavní styl, kterým bychom se chtěli dále ubírat. Spíš se koukáme dopředu a chceme se prezentovat současným zvukem, než abychom se vraceli do minulosti. Novou desku jsme chtěli udělat víc kytarovou a rock'n'rollovější. Snad se to i povedlo…

Mandrage

Plzeňská popová kapela Mandrage existuje od roku 2001, proslavila se hity jako "Šrouby a matice", "Františkovy Lázně" nebo "Hledá se žena". Natočila desky "Říkala, že ji trápí cosi", "Přišli jsme si pro vaše děti", boom ale přišel až s nahrávkami "Hledá se žena", "Moje krevní skupina", "Siluety" a "Potmě jsou všechny kočky černý". Na 19. 1. 2018 je naplánováno vydání alba "Po půlnoci". V roce 2007 odjeli muzikanti coby přeskokani turné kapely Peha, o rok později pak s formací Wanastowi Vjecy. Během roku 2010 obsadil jejich singl "Hledá se žena" první místa hitparád v České republice a od té doby se kapela drží na výsluní. V cenách Anděl obsadila v roce 2012 s písní "Šrouby a matice" 2. místo v kategorii skladba roku a 1. místo v kategorii skupina roku. Několikrát vyhrála anketu Žebřík. V poslední době se objevuje jako headliner festivalů i díky svojí vizuální show, kterou má na starosti zakládající člen a bubeník Matyáš Vorda.

Novou desku jste chtěli natáčet v berlínských RedBull Studios. Povedlo se, nebo to zůstalo jen u neuskutečněného snu?

Matyáš: S RedBullem spolupracujeme už dlouho, a jak jsme slyšeli, že se otevřelo studio, které je považováno za jedno z nejlepších v Evropě, začali jsme rok a půl dopředu prověřovat, zda bychom tam mohli nahrát kus desky. Studio je ale tak vybookovaný, že jediný volný termín byl právě teď v prosinci. Když jsme si ho domlouvali, mysleli jsme si, že desku budeme mít už hotovou. Ale kývli jsme na to, že se tam pojedeme alespoň podívat. Nakonec se stalo, že desku jsme vydat nestihli, takže jsme si nechali dvě písničky, které jsme nahráli v Berlíně, a to cover "Malí sráči" od kapely Zuby nehty a ještě jednu.

Mandrage
© Tomáš Gál
Proč jste se rozhodli, že dáte na desku cover a proč právě tento?

Pepa: Covery máme rádi, vždycky si je rádi zahrajeme. Kapela Zuby nehty je podle nás super a myslíme si, že je škoda, že ji dnes zná málo lidí. Takže i prostřednictvím nás se můžou fanoušci o této skupině něco málo dozvědět a mohou se třeba začít po ní víc pídit.

Plánujete do budoucna další covery?

Pepa: Těžko říct, když nevíme, co bude zítra. (smích)

Matyáš: Tahle písnička nám prostě sedla, tak uvidíme. Coverům se určitě nebráníme.

Desku vám produkoval Armin Effenberger. Neuvažovali jste o zahraniční produkci?

Franta: Uvažovali a některé producenty i oslovili, jenže pokud má zahraniční produkce za něco stát, tak je k nezaplacení, a to doslova, což je pro nás celkem nereálný.

Mandrage, Vizovické trnkobraní, Vizovice, 19.8.2016
© Miroslav Tkadlec / musicserver.cz
Jak jste se autorsky podíleli na skladbách?

Franta: Podíleli jsme se na nich různoroději, než tomu bylo u předchozích alb. Na "Po půlnoci" má sice pořád největší autorský podíl Pepa, ale zařadili jsme tam taky dvě Vítovy, jednu moji a jednu Matyášovu písničku.

Matyáš: Spíš bych řekl, že tam mám intro než celou písničku. Na něm jsem, jako už tradičně, pracoval s Frantou. Bývá to tak, že já to vymyslím a Franta zahraje, umí mi číst myšlenky. Většinou intra tvoříme na divných místech, ale letos jsme ho vymýšleli na Slovensku na hotelu Pod Zámkom v Previdze. Desku tak máme docela mezinárodní vzhledem k tomu, kde všude vznikala.

K písním jste přistupovali jinak než na předchozích deskách?

Pepa: Postup se moc neměnil, ale měnil se způsob produkční práce, nahrávání a přístupu ke skladbám jako takovým. Pamatuju si, že když jsme měli první desku, tak se nám vydavatelství snažilo poměrně dost do toho remcat, protože jsme tenkrát nevěděli, co si můžeme dovolit. Teď, když jsme starší, můžeme si zpívat a hrát, co chceme, a už nám do toho nikdo neremcá, což je docela dobrý.

Předchozí kolekce "Potmě jsou všechny kočky černý" byla tanečnější. Shodli jste se na současném kytarovějším soundu jako celá kapela?

Matyáš: U předchozích dvou desek jsme to dělali tak, že jsme si dopředu domluvili, jaká nálada by tu nahrávku měla provázet. Teď jsme se regulérně domluvili na tom, že bychom chtěli udělat živější desku, která bude víc syrová a budou tam nástroje, na které hrajeme, ne žádná nástavba. Jak jsme začali na albu pracovat, zjistili jsme, že nám ty samply chybí, takže jsme je tam dodali. Původní záměr ale byl daleko syrovější, než je. Chtěli jsme udělat protipól k elektroničtější nahrávce.

První vlaštovkou k albu byl singl a klip k písni "Slečno, já se omlouvám se", kde hlavní roli ztvárnil herec Jiří Lábus. Bylo těžké ukecat ho ke spolupráci?

Matyáš: Vlastně nebylo, dostali jsme rychlou odpověď. Když jsme přemýšleli, kdo by to mohl zahrát, přišel tip na Jirku Lábuse. Osobně ho nikdo z nás neznal, a tak jsme nepočítali s tím, že do toho půjde. Ale zavolal jsem mu, během půl minuty jsem mu objasnil, o co by šlo, a on na to hned kývnul, aniž by znal podrobnosti včetně rozepsaného scénáře či znění písničky. Chtěl jsem mu to poslat, ale on nemá e-mail, tak jsem mu song vypálil na cédéčko a přinesl na bar do Ypsilonky, kde měl šuplík s milionem další korespondence.

Ty tanečky byly jeho nápad, nebo tvůj?

Matyáš: Konkrétní podoba byla na něm, jen jsme mu dali vizi, že by to mělo být o pánovi, co je sám doma, kouká na televizi a zamiluje se do něčeho, co v ní vidí. Postupně se pořád víc zamilovává a nakonec je z toho blažený a bláznivý natolik, že se z toho nemůže dostat, a zároveň je šťastný, že je zamilovaný. Pohyby těla a výrazy obličeje jsou jeho práce a nápad. Navíc se to všechno točilo na jeden záběr.

Na kolikátý pokus se to natočilo?

Matyáš: Myslím, že finální klip je osmý pokus z deseti.

Michal: Ale pokaždý to bylo dobrý. Jiří Lábus byl profík od první sekundy, co se objevil na scéně.

Když se chytnu názvu, kdy jste se naposled omluvili nějaké slečně a za co?

Michal: Manželce, úplně za všechno.

Franta: Že chodím pozdě a že zapomínám. Takže se za to omlouvám všem slečnám dopředu.

Mandrage
© Tomáš Gál
V novém klipu "Motýli" účinkuje Berenika Kohoutová. To vypadá, že jste vsadili na herce než sami na sebe…

Matyáš: Jsou to dobrý herci, na rozdíl od nás. Nám svědčí menší role, což jsme, snad, v tomhle klipu dokázali. Bylo to strašně rychlý natáčení, klip vznikl během čtyř dní; jeden den se točil mejdan, druhý den se točilo v druhé lokaci…

Franta: Točilo se to u mě doma, protože den předtím jsem si vyzvedl klíčky od nového bytu, a jak jsme takhle narychlo nemohli nic jiného najít, tak jsme to natočili tam.

Matyáš: Taky jsme zjistili, že není úplně jednoduchý v takovým časovým presu sehnat za kameru někoho, kdo by mohl točit oba dva dny, takže jeden den točil Tomáš Kasal a druhý den Michal Budinský.

Michal: Jinak režii a scénář dělal Matyáš a shodli jsme se, že je to náš nejlepší režisér v kapele. (úsměv)

Zkraje roku máte v plánu turné k desce. Na tom minulém jste jeli s kapelou Holden, nyní s Jakubem Ondrou. Proč právě s ním?

Pepa: Je to i z praktických důvodů, co se týče místa. Budeme mít obrovskou scénu a bude tam spousta technických vymožeností a moc by se nám tam už nevešla nějaká větší kapela. Takže jsme se spíš poohlíželi po písničkáři, co jezdí s kytarou, nepotřebuje k tomu moc místa, ale je zajímavý jak pro nás, tak, věříme, i pro naše fanoušky.

MANDRAGE TOUR 2018

2. 2. PRAHA - Forum Karlín
8. 2. LIBEREC - Dům kultury Liberec
9. 2. PARDUBICE - ABC Klub
14. 2. BRNO - Sono Centrum
15. 2. BRNO - Sono Centrum
17. 2. OSTRAVA - Dům kultury Akord
2. 3. PLZEŇ - Kulturní dům Peklo
3. 3. ČESKÉ BUDĚJOVICE - Kulturní dům Vltava

Jak vás tak znám, určitě budete mít připravené nějaké specialitky. Chápu, že to nemůžete úplně prozradit, aby to bylo překvapení, ale můžete aspoň něco naznačit?

Matyáš: Kostýmy prozradit můžeme, ty se objevily v klipu "Motýli" i na fotkách. Chtěli jsme zcivilnět jak písněmi, tak kostýmy. Takže budeme mít na sobě černé křiváky, bílá trička a černé kalhoty. Jinak bude spousta světýlek i konfet, toho se nevzdáme. Vždycky se těším celý koncert, až se spustí ty papírky na lidi.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?

Pepa: Hráli jsme kdysi dávno v Praze na nějaké lodi, jednou jsme hráli v Anglii v hospodě, kde nebylo ani pódium - jen jsme prostě stáli mezi lidmi. Nebo na valníkách jsme hráli, například v obci Křimice před fabrikou, kde se krouhá zelí, na akci k výročí sestřelení pilota nacistickou armádou.

Michal: Jmenoval se Fajtl jako já, ale psal se trochu jinak.

Matyáš: Nebo v kostele jsme hráli.

Michal: A taky v Kostelci jsme hráli, kde měli tak malé pódium, že Franta musel hrát ze šatny, odkud se vycházelo na scénu. (smích)

Mandrage
© Tomáš Gál
Matyáši, s Frantou máte projekt Meme, se kterým jste předskakovali Tomáši Klusovi. Jak vás vlastně napadl?

Franta: Matyáš dělal Tomášovi projekce na turné, které startovalo na konci září v Praze. Ještě na začátku září neměl Tomáš předkapelu. Mates mu řekl, že to pojede se mnou. (smích) Tak jsme horkou jehlou spíchli pár věcí.

Matyáš: To bylo trochu míněno jako žert a Tomáš se toho hned chytil. (smích) Asi po pěti koncertech jsme se písničky konečně naučili.

Jaké máte ambice s projektem?

Matyáš: Budeme vyplňovat pauzy při Mandrage. Příští rok pojede Lucie na turné, tak to by bylo, aby si nás nevybrali jako předkapelu! (smích)

Matyáši, kam chodíš na ty nápady, co se týká pódiového vizuálu a scény?

Matyáš: Kopíruju je od ostatních. (smích) Ne, nekopíruju, jen se inspiruju. Neustále sleduju koncerty, festivaly, baví mě koukat na to, jak kapela vypadá.

Podílel ses se svojí partnerkou Luckou Hájkovou na letošních Andělech, které si všichni chválili. Příští rok se organizace taky chopíte?

Matyáš: Letos to bylo narychlo a s malým rozpočtem. Kdyby to bylo i nadále komorní, brzy by se to okoukalo. Proto to příští rok zvětšíme. Rozhodně bychom ale chtěli pokračovat v podobném přátelském duchu, jen se přesuneme do Fora Karlín, kde bude předávání Andělů pojaté více koncertně.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY