Crystal Fighters na své třetí desce "Everything Is My Family" vyměnili folk za tuctovou diskotéku

24.11.2016 08:30 - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta

Britští elektroničtí hipíci Crystal Fighters se letos zastavili v České republice hned dvakrát. Naposledy 4. listopadu v klubu MeetFactory, kde představili zejména své třetí album "Everything Is My Family". Na něm skupina výrazně obměnila svůj styl a namísto temně folkových vizí vsadila na taneční beaty.
4/10

Crystal Fighters - Everything Is My Family

Skladby: Simplecito, Yellow Sun, Good Girls, In Your Arms, Live For You, Ways I Can't Tell, All Night, The Moondog, Fly East, Living The Dream, Lay Low
Vydáno: 21.10.2016
Celkový čas: 44:29
Vydavatel: Zirkulo/PIAS
Úspěch londýnských Crystal Fighters přišel prakticky od jejich zrodu a vydání debutu "Star Of Love". Na něm posluchače fascinovali podivnými volnomyšlenkářskými texty a image jak vystřiženou ze šedesátých let. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby ono retro prudce nekontrastovalo s výraznou elektronikou a tanečními rytmy. Ještě výraznějším rukopisem zaujali na temně folkové albové dvojce "Cave Rave", která je prozatímním vrcholem skupiny.

Experimentování s vážnějším výrazem je teď ale to tam a místo toho Crystal Fighters přichystali až překvapivě taneční nahrávku "Everything Is My Family". Bohužel originalita jejich dvou počinů je minulostí a zůstala jen silně nevýrazná hudba, patřící někam na zapadlou bulharskou diskotéku. Londýňané nepochopitelně zahodili svůj typický sound a z jejich charakteristické kombinace folku a elektroniky zbylo jen to druhé. Navíc ani skladatelsky se ústřední trio zrovna neukázalo v nejlepší formě a jedenáct skladeb (včetně úvodního intra) nabízí pramálo zajímavého materiálu.

Čestnou výjimkou je rádiová "Good Girls", která sice podobně jako ostatní písně cíli na co nejširší posluchačstvo, ale alespoň má parametry hitu. Potěší tradičnější "Fly East", jež snad jako jediná připomíná dosavadní filosofii Crystal Fighters a neotáčí se k ní křiklavě zády. Zbytek skladeb je skrz naskrz průměrný dance-pop. Po minulé fantastické "Cave Rave" je to smutný a hlavně jen stěží pochopitelný kvalitativní sešup do průměru.

Zvláště pak zamrzí, že album je poctou zemřelému bubeníkovi Andreovi Marongiuovi, který v roce 2014 zemřel na selhání srdce. Na to reaguje i úvodní mluvené intro "Simplecito", kde si posluchač vyslechne instrukce o tom, že v případě podobně těžkých časů je třeba dotyčného jen obejmout, dát polibek, a pak pustit. Bohužel je to to nejupřímnější, co na nahrávce uslyšíte.

Po tomto rozpačitém pokusu se nabízí otázka, zda hippie image není z jejich strany vlastně jen póza. Texty o lásce mezi zvířaty, rostlinami a lidmi jsou sice fajn, ale když vám k tomu do uší duní prázdné primitivní tuc-tuc rytmy, těžko se poselství vstřebává. Kdyby se naplnila klasická hudební mantra, že třetím albem se láme osud kapely, pak Crystal Fighters nečekají zrovna veselé roky.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY