vystoupili: System Of A Down, Iron Maiden, Linkin Park, Korn, 30 Seconds To Mars, Volbeat, Wolfmother, The Sisters Of Mercy, Motörhead, In Flames, The Darkness, Pendulum, 3 Doors Down, Flogging Molly, Guano Apes, Social Distortion, Alter Bridge, Cavalera Conspiracy, Architects, Bring Me The Horizon, The Sounds, Sick Of It All, Hammerfall, Silverstein, Danzig, BoySetsFire a další
místo: Pannonia Fields II, Nickelsdorf, Rakousko
datum: 11.-13. června 2011

Pamatujete na chlápka s křivými zuby, třpytivým oblečkem a čelenkou, který nás z paluby vesmírné lodi vřískavě přesvědčoval, že věří na lásku? Vystoupení na Novarocku přineslo dvě zásadní překvapení - zpěvák opustil svou androgynní image. Vypadal tak víc jako člověk, což však poctivě zvrátil svými "zvířecími" oblečky. To druhé, podstatnější překvápko - The Darkness neztratili koule a naživo jim to jede svižně jako rychlík z obalu druhé desky: odlétávají jiskry, kolem hoří oheň, akorát ty mraky se rozestoupily. Čtveřice si vystačila s jednoduchými světelnými panely, aby vše ladilo s jejich glam rockem, nic přehnaně pompézního. Vše doplnili o tanečky či o nabroušená kytarová sóla, která si i po čase uchovala svou osobitost a ostrý zvuk. Zpěváka a zároveň kytaristova bratra Justina lze pěvecky nahradit jen těžko. Právě jeho charakteristický ječák vévodil celé show. Tahle skvadra se skutečně neštítí ničeho, nechybí jí notná dávka sebeironie a nadhled. Jistě, jsou svým způsobem "úchyláci", ale v oblasti rocku odvádějí víc než dobrou práci.

Kdyby žil Kurt Cobain, sednul by si z Laury-Mary Carter, kytaristky a zpěvačky Blood Red Shoes, na prdel. Odrostlé obarvené vlasy, tričko Led Zepellin, jež by bylo velké i leckterému pupkatému pořízkovi v davu, a džínové minikraťasy; jako by vypadla z encyklopedie grunge. Nešlo však jen o působivou stylizaci - s parťákem Stevenem Anselem za bicími (ano, jsou vážně jenom dva) předvedli skvělý a bohužel krátký mix grunge, indie a rock'n'rollu. Špinavosti tak akorát, revolty tak akorát, melodií tak akorát, komunikace tak akorát, energie tak akorát, uspokojení maximum.

Cavalera svůj tvůrčí přetlak ventiloval a ventiluje v mnoha projektech, nicméně bez většího odklonu od svého hudebního cítění. Nehledě však na to, jestli šlo o Sepulturu a Nailbomb, nebo současné Soulfly a Cavalera Conspiracy, Max dokáže v jakoukoliv chvíli napsat skvěle fungující vypalovačku. Skladby ze dvou řadovek jeho čtyřlenného spiknutí stejně jako legendární pecky Sepultury "Refuse/Resist" či "Roots Bloody Roots" neměly svojí brutalitou konkurenci. Agresivní a syrová produkce, podporovaná Maxovými výkřiky ve stylu: "Destroy this place!" proměnila kotel v jednu velkou zaprášenou a skákající kouli.

Důvod, proč přečkat Novarock až do poslední minuty, byl jasný už někdy od jara, kdy organizátoři představili největší hvězdu festivalu. System Of A Down v celé své kráse! Kapela, kterou k nám nikdy nikdo nedokázal přivézt (a osobně pochybuju, že se to kdy někomu podaří), je opět naživu a navíc ve skvělé formě. Přesně o půlnoci rozčísly vzduch přerušované bicí skladby "Prison" a stroboskop ve stejném rytmu několikrát na krátko zamrkal na pódium se čtyřmi postavami, vše skryté za bílou poloprůhlednou oponou. V tom opona spadla a za ohromného ryku spustili System Of A Down svůj nadupaný program. "What's the time Austria? It's time to jump!" zahalekal Serj Tankian a publikum bylo u vytržení. Přestože toho příliš nenamluvil, publikum mu po celou dobu zobalo z ruky. O zábavu se staral převážně kytarista Daron Malakian, v klobouku, s podmalovanými linkami a výrazem démona. Vedle čisté a precizní instrumentalizace se ukázal i jako schopný zpěvák (třeba v úvodu předehry ke skladbě "Cigaro" s textem: "My cock is much bigger than yours...") Možná se celá show odehrávala až v příliš skromném duchu bez větší přidané hodnoty, ale SOAD ji vlastně nepotřebují, oni jsou přidaná hodnota sami o sobě. Zaznělo sedmadvacet kousků napříč všemi deskami, a když na závěr zazvonil "Sugar", byl celého Novarocku konec.