There's the passion, there's the fire

27.06.2011 00:00 - Martin Wipplinger | foto: facebook interpreta

Sednu ke klávesnici. Vstanu a odejdu. Sedám a odcházím pořád dokola. Tušil jsem, že Twin Atlantic jsou připraveni vydat kvalitní desku, jen jsem se o tom chtěl přesvědčit znovu a recenzi neuspěchat. Nakonec je jedno, jestli ji slyšíte poprvé, nebo posté, "Free" je bezkonkurenční - špinavá i melodicky silná.
10/10

Twin Atlantic - Free

Skladby: Edit Me, Time For You To Stand Up, Apocalyptic Renegade, Yes, I Was Drunk, Dreamember, Free, Crash Land, Make A Beast Of Myself, The Ghost Of Eddie, Serious Underground Dance Vibes, Eight Days, Wonder Sleeps Here, We Want Better Man
Vydáno: 2.5.2011 (UK)
Celkový čas: 46:23
Žánr: alternative rock
Vydavatel: Red Bull Records
Žádný zběsilý hypeování, žádný velkohubý řeči o tom, že do toho praštíme a uděláme něco výjimečného. Tohle se zaprvé za kanálem nenosí, zadruhé na to Twin Atlantic nemají jméno. Vydali sice britskými žebříčky registrované mini album "Vivarium" (2009), jenže sami si nebyli jistí, zda vůbec mělo opustit stěny studia. "Free" tak učinilo letos v květnu, odválo vše, co mu stálo v cestě, a jsou ho plné hudební servery (ty tuzemské ne, severozápadní vrása je totiž stále příliš vysoká a pevná). Čiší sebevědomím i pokorou a mediální cirkus si užívá a posteriori. Oprávněně.

Velkou část "viny" na dokonalosti přisuzuju Gilu Nortonovi, chlapíkovi v pozadí, který jen tak mimochodem produkoval třeba Foo Fighters, Jimmy Eat World nebo Pixies. To kvůli němu mi spadla čelist. Bez jeho příspěvku by "Free" nebylo tolik "Free".

O kom-/čemže je vlastně řeč?

O tom nejskotštějším akcentu. O závanu grunge, kterého se současné scéně nedostává. O těch, kteří zahráli tuzemskému publiku, aniž by je tenkrát bralo vážně. O těch, kteří mu teď za jeho apatický přístup ukazují zadnici nejlepším debutem, který skotský rock za spoustu posledních let přinesl. O Twin Atlantic a jejich "Free".

Nejlepší na celém tom produktu není úžasnej echt skotskej přízvuk, který zpěváku Samovi McTrustymu umožňuje vystoupit z řady stejnobarevných vokálů, ani to, že mě hrozně baví poslouchat ten shluk šmíru a lesku kytarových vyhrávek, a dokonce ani ty nápaditý refrény, ale fakt, že tohle všechno pohromadě přišlo tak náhle, tak překvapivě. Zbaveni řetězů natočili Twin Atlantic po nesmělém viváriu barvitý materiál, kde není nouze o svěží ambientní radovánky, pianové a smyčcové podklady i pořádnou dávku mladické naštvanosti. "Název desky imituje to, jak jsme se během jejího nahrávání cítili. Myslím, že jedním slovem shrnuje všechnu tu těžkou práci i chyby, kterých jsme se dopustili," přibližuje pozadí příprav baskytarista Ross McNae.

Vivarium vs. Free

Pilotní singly obou desek od sebe dělí necelé dva roky. Progres, který za tu krátkou dobu kapela udělala, je ale víc než znatelný. Vlevo starší "Lightspeed" z alba "Vivarium", vpravo od něj novinka "Edit Me".

"Free" na vás jde zpočátku pomalu, kopne jen výjimečně. Intra si pánové vymazlili. Z prvního tónu poznáte, že tohle není tuctovka, jakých projdou děravým sítem na papír recenzentů tuny. Twin Atlantic sebrali odvahu a hned do první regulérní nahrávky napěchovali to absolutně nejlepší ze sebe. Nebáli se "bahna", sáhli k silným kytarovým riffům (za všechny například skladba "The Ghost Of Eddie"), ale dokonale je přehlušili ohromně chytlavými pasážemi. Od první do poslední vteřiny je cítit ta vášeň, ten zápal. V textech i hudbě.

P. S.: Půjdete na ně teď, i kdyby zase přijeli jen jako předskokani Enter Shikari?


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY