Makrorecenze "Karmageddon" Sunshine

26.05.2011 11:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Už zase se v makrorecenzi objevuje spojení "návrat ke kořenům". Tentokrát za to můžou Sunshine, kteří v kooperaci s Dušanem Neuwerthem nahráli album "Karmageddon", které je právě takovým návratem. Aspoň tak to stálo v hlavní, desítkové, recenzi, která nemohla zůstat v redakci bez povšimnutí.
Sunshine - Karmageddon
© facebook interpreta
Možná to bylo překvapení, možná jen prostá otázka času. Cesty Dušana Neuwertha a Sunshine se protnuly a daly vzniknout nahrávce "Karmageddon". Nahrávce přímočaré, rockové, možná i trochu zpátečnické. Další návrat ke kořenům tohoto roku. "'Karmageddon' je de facto bestofkou Sunshine. Sice oproti tradičním výběrům ani jeden hit neznáte, ale všechno se všemu podobá a hlavně všechno do všeho zapadá," napsal Lukáš Benda v hlavní recenzi a neváhal albu sebevědomých táboritů uštědřit maximální hodnocení. Statečná pětice redaktorek a redaktorů musicserveru si ovšem ono "přímočaré, rockové, možná i trochu zpátečnické" vyložila po svém a průměr makrorecenze srazila "jen" na solidní sedmu.


Dominika Jiroušková - Od poťouchlosti k osudové nahrávce (8/10)
Vztah ke kapele: V závislosti na jednotlivých deskách se procházím tam a zpět od adorování k opovrhování.

Dospělá deska nejsou ta správná slova, ale napadnou vás jako první. Jestli si Sunshine evidují přívlastky každé ze svých desek, můžou si vedle kolonek poťouchlá ("Dreamer"), párty ("MGKK Telepathy") odškrtnout i řádek s označením 18+. Ale bacha na asociace se slovem dospělý, jako je usedlý, suchý, nudný. "Karmageddon" patří totiž mezi ta nejbarevnější alba Sunz. Jede se hodně v kytarách, po teenage blbostech z předchozí desky nejsou památky. První polovina se naoko drží konceptu o trochu vážnější, temnější a hlavně osudovější nahrávky. Celé tohle předurčení graduje ve formě "Crimson Curse", která představuje zaprvé vrchol tesknoty a depku, zadruhé pomyslný předěl alba. Po ní totiž přichází o něco větší psina. Stíhací "Poltergeist" a singl "Karmageddon", ve kterém dojde na démony a celé to trochu evokuje debut Klaxons.Třešničkou na dortu je ukřičená hostovačka Justina Pearsona, která jediná má potenciál zmírnit hejty děcek, které zamrzly u dva roky starého omylu.

Pavel Parikrupa - Karma je zdarma (7/10)
Vztah ke kapele: Dlouholeté míjení.

Sunshine je kapela, které jsem se nejvíc ze všech snažil přijít na chuť. A až na několik skladeb a skvělý koncert před pár lety na Colours Of Ostrava se mi to nikdy úplně nepovedlo. Ono totiž hudba, když jí otevřete dveře, do vás buď vstoupí, nebo ne. Na vaší snaze nezáleží. Asi bych si ze všech desek Sunshine dokázal namíchat výbornou výběrovku - a něco by na ní bylo i z alba "Karmageddon". Výtečný otvírák "Today (Is Not The Day)", kupodivu "We Carry A Third World Brieface", i když je to největší nářez alba, a "NFNY", protože je to taková hezká vykrádačka "Bullet The Blue Sky" od U2. Přiznávám, že se mi tato klidnější a dospělejší podoba skupiny líbí více (viz melodická "The Echoes"), než když se za každou cenu a jalově snaží držet prst na tepu doby. No ale když už jsme u té světovosti - "Karmageddon" má u mne trochu smůlu v načasování, protože ve stejné době jsem poslouchal jinou českou desku, jež vskutku zní světově, "Aftertaste" od Swordfishtrombones.

Honza Balušek - A hele, ono se to dá konečně poslouchat (7/10)
Vztah ke kapele: Nikdy jsem je nechápal, nebavili mě, jakkoli mě naopak bavilo vše, co se dělo okolo nich.

Sunshine
© Tomáš Třeštík
Sunshine pro mě vždycky byla kapela, kterou někteří mí kolegové v redakci bezmezně adorovali a přitom mně zněli jako podivná změť kytar, elektroniky a kdovíčeho ještě, kombinovaná se řevem Kaye Buriánka. Nerozuměl jsem jim. Kromě světlých výjimek aby u nich skutečnou písničku člověk pohledal. Naživo jsem je viděl dvakrát (celý koncert jsem ovšem nevydržel ani jednou...) a znělo mi to hůř než z desek. Prostě nic pro mé ultrapopové uši. Buď jsem si je špatně zaškatulkoval, nebo se na nové desce rozhodli skládat jinak, každopádně "Karmageddon" u mě patří k albům, která rozhodně budu protáčet s chutí, a ne proto, že si Benda myslí, že je to desítková záležitost. Na deset to sice nejni, ale hodně slušná sedmička zcela určitě. Album zní současně, přitom je kytarové a písničkové až běda, navíc Karel se mnohdy hlasově dostává do poloh, kdy se mi obočí zvedá v důsledku údivu, že takhle zní opravdu nečekaně skvěle. Otázka je, zda fakt, že se mi novinka jako vůbec první deska Sunshine líbí, neznamená, že oni adorující kolegové ji rádi mít nebudou.

Lukáš Boček - Hlučná apokalypsa (7/10)
Vztah ke kapele: Stále více kladný.

Aniž bych se o kapelu Sunshine jakkoliv sám zajímal, nedokázal jsem jí několik posledních let uniknout. Jejich nejnovější deska však byla tou, kvůli které jsem přestával postávat bokem a kompletně se jejich skladbám odevzdal. Kdo by si nechtěl poslechnout české Muse s odérem Bonova potu? "Karmageddon" totiž dokazuje, že kromě kopčení licencí světových talentových show a vydávání je za vlastní máme kapacity k natočení desky, kvůli které by od nás mohla pro změnu na chvíli opisovat zahraniční indie-rocková smetánka. Největší rána do podbřišku přitom slastně zabolí hned na začátku - "Seven Sins Seven Signs" má jednoduše grády a ani vám nebude vadit, že něco podobného jste slyšeli již mnohokrát dříve. Album jede ve směru špinavých apokalyptických halucinací a ve chvíli, kdy skončí zhýralá nakopávka "We Carry A Third World Briefcase", člověku je pomalu líto, že Buriánek & spol. ze zkušeností od poslední studiovky vyždímali jen desítku tracků. Navnadili totiž velice slušně.

Radek Londin - Ty naše česká světovosti (6/10)
Vztah ke kapele: ... od raných koncertů v táborském Orionu.

To nejvyváženější, co nahráli ve svém popovém období. Může za to Neuwerth? - Úleva po příšerném amfetaminovém tancoidním "MGKK Telepathy", které kulhavě dobíhalo tehdy už dohasínající trend (tady to na nálepku progresivnosti stačilo). - Návrat ke kořenům? Ani náhodou, post-hardcorem rodinu neuživíš. Kryštof s gotickou maskou. - Tentokrát aspoň tak ušatě nevykrádaj' a spíše čerpaj'. Až na ten cover art, ale to už jsme si zvykli. - Haha, berlínské album, haha. - Kay není popovej zpěvák, ale na "Karmageddonu" to maskuje celkem slušně. - Pořád jsou to spíš groovy než chytře vystavěný písničky. - Jako hype děvky to hrajou na současnou vampire-witch estetiku. No, aspoň je ta morbidita blízká tomu, z čeho vzešli. - Proč se berou tak smrtelně vážně? Nadsázku znaj' asi tak dobře jako Dan Landa. - Že je to provedením lepší než většina ostatních místních pokusů o světovost? A opravdu už Sunshine definitivně stačí měřítko českých pivních fesťáčků?


Album: Sunshine - Karmageddon
Průměrné hodnocení: 7/10
Celkový čas: 37:02
Skladby: Today (Is Not The Day), Seven Sins Seven Signs, NFNY, The Echoes, Crimson Curse, The Night Is On Fire, Poltergeist, Karmageddon, Astrogen Nostalgia, We Carry A Third World Briefcase


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY