Nebudeme chodit kolem horké kaše a rovnou si řekneme, že se neurodila žádná převratná bomba, ale v rámci kapely a žánru slušná deska. Nedělejme si iluze o nějakých převratných změnách ve smýšlení a komercializaci kapely. Důvodem nárůstu popularity není ani tak zvolnění a zjemnění soundu, ale účast na soundtracích řady počítačových her, které mají širší dopad než desky. A to je jen důkaz, že kvalitní kapela se dokáže prosadit, i když vzejde ze specifického subkulturního prostředí.

Spekulovat o příčině úspěchu není nutné, na první poslech všichni uznale pokývají hlavou nad dominantním vokálním projevem frontmana Tima, který celou kapelu táhne kupředu a dává jí nezaměnitelnou tvář. Energický nářez začíná již od prvního songu "Architects" a trvá v podstatě až do konce, když tedy pomineme různé pomalejší pasáže, melodické vyhrávky a tak dále. Melodická a harmonická stránka je na takové úrovni, že drtivá většina kapel napříč žánry může jen tiše závidět.

Klasicky specifickou stránku věci tvoří texty. Těmi se Rise Against zařezávají do živého a načínají témata, která společnost radši přeslýchá. Celý svět se děsil, když v USA páchali mladí lidé sebevraždy kvůli homosexualitě a z ní plynoucí šikaně. Song "Make It Stop" tohle téma znovu otevírá a není to příjemný pocit, když se člověk zamyslí nad obsahem. Hurikán Katrina si také vysloužil vlastní song, kterým je úvodní singlovka "Help Is On The Way", asi nejlepší kus na desce. Jen by to chtělo občas zvolnit, protože neustálé ukazování společenských nešvarů by jednoho přivedlo k depresi.

Nová deska je zkrátka dobrá a potvrzuje, že kapela nikdy nedokázala šlápnout vedle. Obsahově povedená, formou příjemná. To je přesně ten kompromis, který se leckomu nepodaří nalézt, aniž by ztratil vlastní tvář. Na staré kultovní desky tvorba Rise Against již nikdy nedosáhne, ale na druhou stranu si musíme položit otázku, jestli by to bylo dobře…