Motýli ve sněhu

09.12.2010 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

V souvislosti s dlouho avizovaným ukončením existence norského popového tria A-ha vychází dvoudisková retrospektiva pojmenovaná "25: The Very Best Of A-ha". Je to třetí výběrové album kapely a také nejlepší. A nejen proto, že je (bohužel) definitivní.
9/10

A-ha - 25: The Very Best Of A-ha

Skladby: CD1: Take On Me, The Blue Sky, The Sun Always Shines On TV, Train Of Thought (7" Remix), Hunting High And Low (7" Remix), I've Been Losing You, Scoundrel Days, Swing Of Things, Cry Wolf, Manhattan Skyline (Edit Version), The Living Daylights, Stay On These Roads, Touchy! (UK DJ Edit), There's Never A Forever Thing, You Are The One (7' Remix), The Blood That Moves The Body (Two-Time Gun Remix), Crying In The Rain, Early Morning, Slender Frame, I Call Your Name; CD2: Move To Memphis (Single Version), Dark Is The Night For All, Cold As Stone (Re-Mix), Angel (Edit), Shapes That Go Together, Summer Moved On, Minor Earth Major Sky (Niven's Radio Edit), The Sun Never Shone That Day (Radio Edit), Velvet, Forever Not Yours, Lifelines, Did Anyone Approach You?, Celice, Analogue, Cosy Prisons (Radio Mix), Foot Of The Mountain, Nothing Is Keeping You Here (Single Remix), Shadowside (Single Edit), Butterfly, Butterfly (The Last Hurrah)
Vydáno: 4.10.2010
Celkový čas: 79:40 + 76:09
Vydavatel: Supraphon
Tři koncerty doma v Oslu na závěr letošního turné (mělo by být i DVD) a pak finito. Tři pánové pod hlavičkou A-ha se rozhodli ukončit čtvrt století trvající existenci skupiny a věnovat se individuálním kariérám (v případě Paula v kapele Savoy). Není nad umění odejít v pravý čas. A toto odcházení je podpořeno i vydáním vzpomínkového 2CD o třiceti devíti nahrávkách "25: The Very Best Of A-ha".

Už jsme zde několikrát zdůraznili, že u výběrových alb (kterých před koncem roku vychází požehnaně) ve zvýšené míře hodnotíme jejich formální stránku. "Dvacetpětce" z tohoto pohledu není co vytknout: výborný a obsáhlý výběr písniček, který kombinuje nepochybné hity a méně známé, ale o to vybranější speciality (zde například "Cold As Stone", "Slender Frame" nebo "Cosy Prisons"), pár nealbových písní, jež vyšly pouze jako singly (lillehamerská "Shapes That Go Together" a závěrečná rozlučková novinka "Butterfly, Butterfly"), remixy, kvalitní remastering a rozsáhlý sleeve note v bookletu.

Poslech chronologicky seřazených písní ukazuje zajímavou věc: přes patrný vývoj módy, žánrů a technologií za posledních dvacet pět let (což je v populární hudbě dramaticky dlouhá doba) si A-ha na každém albu zachovali nějaké těžko pojmenovatelné kouzlo. Kouzlo fungující od syntezátorových začátků idolů dívčích pokojů přes proměnu na rockovou kapelu začátkem devadesátých let a znovu v dekádě následující po nečekaném comebacku v novém miléniu. Možná je to ve stále mladistvém Mortenově hlase nebo v té pověstné severské melancholii, co funguje i mezinárodně, zejména na fanoušky v Německu, Brazílii, Británii a Rusku.

U A-ha mne vždy mrzelo, jak je má naprostá většina "běžných" posluchačů spojené jen s jedinou písničkou. Zopakuji poněkolikáté - "Take On Me" je jejich nejhorší singl, který skvostům z alb "Lifelines" či "Analogue" nesahá po kotníky. Však si stačí poslechnout bez předsudků kteroukoli desku po roce 2000 - tohle opravdu není kapela jednoho hitu. "25: The Very Best Of A-ha" je dokonalou rozlučkou pozoruhodné popové skupiny. Uvidíme, zda dojde k ještě jednomu znovusjednocení.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY