Další nu- je nu-soul

19.05.2008 13:00 - David Věžník | foto: facebook interpreta

Jako by Jamie Lidell čím dál víc měknul: začínal jako minimalový experimentátor, před třemi lety albem "Multiply" přičichnul k nu-soulu a teď se s deskou "Jim" snaží zbavit té předpony nu-. A jde mu to. Tohle je nahrávka, která se z uší těžko dostává. Melodie, hity, sebejistota, kompaktnost, vysoká známka.
8/10

Jamie Lidell - Jim

Skladby: Another Day, Wait For Me, Out Of My System, All I Wanna Do, Little Bit Of Feel Good, Figured Me Out, Hurricane, Green Light, Where D'You Go?, Rope Of Sand
Vydáno: 28.04.2008
Celkový čas: 37:52
Amy Winehouse s pindíkem, to je zvuková podoba britského muzikanta Jamieho Lidella pro rok 2008 na čtyři slova. Ten kluk je vážně dobrej a ať už to ví, nebo ne, je to prostě tak. Se svou čtvrtou deskou "Jim" překonává sám sebe, posouvá hranice a způsobuje velkoplošné tání ledovců. Od minimalu k soulu a ještě dál vede cesta, po které je radost se procházet, přestože to všude kolem přepestře kvete, což způsobuje zduření nosní sliznice a otékání očí. Hlavní ale je, že slouží uši.

Oproti tři roky starému "Multiply" je "Jim" zdánlivě krokem zpět: míň elektroniky, víc akustiky. Míň experimentu, víc přímočarosti. Míň futuro, víc retro. Vlastně se jen těžko zbavujete dojmu, že jde o sbírku coververzí sestavenou na základě Lidellovy obsese dědečkovou půdou, kde se dlouhé měsíce večer co večer přehraboval ve starých vinylech. Funk. Soul. Brother. Rock'n'roll. Sluníčko. Kytičky. Ptáčci. Už s prvním štěrchnutím tamburíny úvodní "Another Day" je jasné, že tady půjde o zábavu.

A nejlepší na tom je, že se člověk ani chvilku nenudí. Není čas. Na necelých čtyřiceti minutách nahrávky je všechno, co má být - vypalovačky na první dobrou ("Figured Me Out", "Out Of My System") i zasněné ploužáky ("All I Wanna Do", "Rope Of Sand") -, v rámci konceptu nic moc neřeší ani texty (ostatně "Where D'You Go" by se volně dala přeložit jako "Kde jsi?" a ta paralela je na místě). No a poznávacím znamením zůstává Lidellův oprsklý hlas: jistý, sebevědomý, přesný a citlivý. Plus melodie, které z uší nedostanete ani nejnovějším sprejíčkem. PPP - poctivé popové písničky, jestli chcete.

"Jim" je pocta soulovým legendám v deseti hitech. Zní dost retro, ale zároveň i dost svěže a těžko se vysvětluje, čím to je. Vystavěna na akustických základech, podepřena moderní, avšak nerušivou rytmikou a napadnutými aranžemi. Slepena v kompaktní celek, z nějž je jasně cítit, že když se to umí, má filozofie trendu jednotlivých tracků ještě čas. Aspoň nějaký ten pátek. Tohle je prostě výborné album, co funguje.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY