Průvodce albem The Streets 'The Hardest Way To Make An Easy Living'

20.03.2006 05:00 - Karel Veselý | foto: facebook interpreta

Hiphopový projekt Mikea Skinnera The Streets natočil svoji třetí desku. Obtížnou třetí desku? Asi ano, rapper kvůli ní strávil dva roky v alkoholovém a drogovém oparu. Zato pak měl na "The Hardest Way To Make An Easy Living" o čem psát. Pojďte se v našem průvodci podívat, co vám deska vycházející 3. dubna nabídne.
The Streets - The Hardest Way To Make An Easy Living
© facebook interpreta
Co se stane, když hiphopová hvězda žije rock'n'rollový životní styl? Mike Skinner alias The Streets o tom vypráví na své nejnovější desce "The Hardest Way To Make An Easy Living". Vyjít by měla 3. dubna, ale už dnes vám můžeme nabídnout podrobného průvodce jedenácti novými skladbami londýnského pouličního poety. Po hity nacpaném debutu "Original Pirate Material" a hiphopové opeře "A Grand Don't Come For Free" ani potřetí nevstoupil Mike Skinner do stejné řeky a natočil silně autobiografické album, které mapuje poslední dva roky, které byly v jeho životě pořádně divoké. Posun jeho textové pozice z městského Everymana, který vypráví příběhy obyčejného života u společenského dna, do zapisovatele surreálných historek z života celebrit mu neubral nic na schopnosti syrovém humoru a sarkasmu, který se ale v tomto případě obrací vůči sobě samotnému. V rozhovoru pro NME na konci loňského roku prohlásil: "Tohle album je pravdivý příběh", texty se točí kolem jeho slávy, která vrcholila poté, co singl "Dry Your Eyes" a druhé album dosáhly na vrchol britského žebříčku ve stejném týdnu. Nečekejte ale ufňukané stížnosti na paparrazzi, ztrátu soukromí nebo rozbité vztahy, Skinner sleduje s nadhledem i svého nového hrdinu - Mikea Skinnera. "Nedokážu si představit, že bych natočil desku, která by v sobě neměla nějaký příběh," řekl v NME. Hudebně je album podobné "A Grand Don't...", garážové beaty, které si Mike produkoval sám s výraznými refrény, za kterými stojí zpěvák Leo The Lion. Ani potřetí nepoužil Skinner žádného hosta, jak bývá na hiphopových deskách obvyklé. Deska vyjde na začátku dubna, ale vy si díky spolupráci s vydavatelstvím Warner Music s musicservem můžete už nyní přečíst průvodce. Recenze bude samozřejmě následovat hned po vydání.

1. Pranging Out (3:49)

"Nikdy bych si nedovolil vymyslet něco tak bláznivého, protože bych si nemyslel, že tomu může někdo uvěřit," řekl Mike Skinner k nosnému tématu desky, kterým jsou dva divoké roky, které prožil od poslední desky. V té době o něm bylo slyšet hlavně v souvislostech se zmeškanými koncerty a rozbitými hotelovými pokoji. (Dobře, také začal fungovat jeho label The Beats Records a produkoval velmi slušné album The Mitchell Brothers). Jen pro připomenutí, Skinner rozházel všechny peníze, které vydělal za poslední album "A Grand Don't Come For Free", propil je nebo prosázel, až se ocitl na hraně úplného bankrotu. Teprve když ho jeho manažer zfackoval, došlo mu, v jakých problémech je. Na své sebedestruktivní epizody ale vzpomíná překvapivě s nadhledem a bez sentimentu. "Pranging Out" je klipovým střihem zhuštěný sled obrazů onoho bláznivého času: kokainové dýchánky, euforické stavy, panika a destrukce, ale pořád nadhled "I'll dry me eyes and then fuckin' nosebleed". Chytlavý refrén, vynikající beat, prostě druhý singl jak vyšitý.

2. War Of The Sexes (3:26)

"Holky flitrují, aby poznaly, jaká je jejich cena," začíná Skinnerův rap v druhé písni. Vtipná poznámka k nekonečné a na první pohled nenápadné válce mezi pohlavími zabalená do rychlého beatu a refrénu zpěváka Leo The Liona. Píseň obsahuje několik povedených hlášek, určitě to není nijak mizogynní text, Mike holky respektuje. Asi jako respektujete svého nepřítele ve válce.

3. The Hardest Way To Make An Easy Living (3:13)

Ještě jedna píseň o Skinnerově bláznivém životě hvězdy. Tvrdý garážový rytmus a pravděpodobně první píseň, jejíž text tvoří mimo jiné rapovaný rozpočet na nahrávání a propagaci desky. Píseň si přímo říká o klip ve stylu Spinal Tap, ve kterém by Skinner hrál rozmazlenou rockovou hvězdu a svého vlastního manažera, kterým deklamuje: "Musíme rychle vydat desku, jinak půjdeme do mínusu."

4. All Goes Out The Window (3:32)

První povinná "balada" o zklamané lásce, možná až příliš předvídatelná. Zpomalený garageový beat a zpívaný refrén připomíná jak hitovku "Dry Your Eyes" z druhého alba The Streets, tak i "Nite Nite", kterou napsal pro svého kolegu, britského rappera jménem Kano. Třetí singl? Pravděpodobně. Číslo jedna jako u "Dry Your Eyes"? Nepravděpodobně.

5. Memento Mori (2:36)

Znovu jedna rychlejší. Překlad latinského hesla o pomíjivosti pozemských radostí na osm anglických slovíček. Ale nečekejte, že Skinner si z něho vzal poučení. "Zkusil jsem to pár dní, ale je to... (a teď prostě musím přejít do angličtiny, jinak si to neužijte) boring shite."

6. Can't Con An Honest John (3:40)

Kovový beat a pěkně tučná grimeová basová linka podkreslují další praktickou radu do života. Tahle je o tom, jak si snadno vydělat peníze únosem psího miláčka nějakého zbohatlíka. Příběh jako by vypadl z korejského filmu "Sympathy For Mr. Vengance" nebo libovolné komedie bratří Coenů. Takový trochu ska rytmus, rozhodně veselá píseň, kterou trochu sráží refrén, který si Skinner nazpíval sám.

7. When You Wasn't Famous (3:18)

První singl, který už hrají média. Rychlý beat, trochu do kalypsa a refrén, který kompletně tvoří vtipná poučka, podle které nemá balení holek, pokud jste celebrita, tu správnou šťávu. Pravé potěšení z randění prý přichází až ve chvíli, kdy jako celebrita začnete balit celebritu opačného pohlaví. Někteří fanoušci Streets vám budou tvrdit, že singl je mimořádně slabý, což si nemyslím. Není to sice kdovíjaký hit a Skinnerova litanie může někomu připadat značně iritující, ale stejně jako "Fit But You Know It" (tedy první singl z předchozí desky) zní v kontextu alba lépe než bez něj. A ještě jedna věc do debaty: je ta holka, kterou v textu Skinner balí (a sbalil) opravdu Rachel Stevens, nebo ne? Počkejme si na nějaký rozhovor, kde to vysvětlí.

8. Never Went To Church (3:32)

"Dvě velké evropské drogy, alkohol a křesťanství, ani nevím, kterou z nich mám radši." Tak začíná druhá pomalá skladba, patrně nejpřekvapivější Skinnerův zásek na desce. Ne snad hudebně, ale textově, protože je to nefalšovaná konfesní balada o víře. Tedy, samozřejmě se nedočkáte andělských r'n'b vokálů, které zpívají gospelovou chválu na Pána (nejsme na desce Destiny's Child!), ale stejně má nezvykle měkký podklad. Bohužel příliš okatě připomíná ten z "Alone With TV" The Mitchell Brothers, pod kterým je také podepsán. Jo a taky se dozvíme něco o Skinnerově otci. Mimochodem, tuto stránku svého života náš oblíbený geezer příliš neprobírá. Třeba na příští desce.

9. Hotel Expressionism (3:33)

Safra, Skinner na téhle desce rozhazuje samé velké a vážné pravdy. Tak třeba v téhle skladbě se dozvíte, že demolování hotelových pokojů celebritami je umění, které by měli studovat vědci. Kunsthistorici, pište si: "Minibar může bejt součástí umění taky." Jinak ovšem dle mého hudebně nejslabší píseň, která už ke konci kolovrátkem smyčky trochu nudí.

10. Two Nations (3:05)

Když Skinner vyhlašoval, že příští deskou (pozor, ne touto, ale tou příští!) chce dobít Ameriku, pak si možná vzkazem Američanům v "Two Nations" trochu podřezal větev. Tedy ne snad ani tím, co říká, ale spíše tím, co chtěl říct, ale říct se mu nepodařilo. Marně přemýšlím, jaká je vlastně pointa celého jeho myšlenkového pochodu o rozdílech či naopak shodách dvou anglicky mluvících národů na obou stranách Atlantiku. Je to snad zjištění: "vy jste dali světu Stevie Wondera, my Johna Lennona.". Nebo snad narážka na nejlepší americkou elektronickou kapelu 90. let Crystal Method (pro neznalce elektronické hudby 90. let: CM jsou naprosto příšerní). Zbytečná píseň, navíc poté, co se o ní tolik mluvilo.

11. Fake Streets Hat (3:12)

Vtípek na konec. Předně srandovní název, pak také fragmenty historek z turné zabalené v drogovém oparu. Takový britský Menšík na speedu vypráví příběhy ze života. Dobrá je třeba ta, ve které bubeník Streets náhle zmizel mezi skladbami. Nuž, nevěděl jsem, že Streets mají bubeníka. A možná ani Skinner sám to nevěděl. A ty falešné klobouky Streets prý nakonec nebyly falešné. Poslední poučka, děti nefetujte!

Skinner natočil třetí album jako temný výlet do světa hudebních celebrit. Srovnejte si s Eminemovým "The Marshall Mathers LP" nebo "This Is Hardcore" Pulp. Zdá se, že se ze svého snu, který zahrnuje jak kokainové hody, tak i smlouvu s firmou Reebook obsahující šestimístnou sumu v librách, ještě neprobudil. Dobře pro nás.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY