Nové písně podřipské. Bez jater i bez vrtaček.

09.05.2005 00:00 - Antonín Kocábek | foto: facebook interpreta

Svérázný písničkář Jiří Konvrzek přichází už se třetí deskou opravdu nevšedních písniček, s jakými se sotva setkáte každý den. Deska natočená s jeho kapelou KonVRZek svým názvem "Nevadí ti?" jako by předesílala, že ne každý ji bude ochoten, případně schopen akceptovat.
8/10

konVRZek - Nevadí ti?

Skladby: Směšný muž, Hlasy, Choutník, Jabko, O starci, Ženich, Pouta, Požár, Měsíc, Trenýrky, Vlci, Zpět, Živote
Celkový čas: 45:05
Vydavatel: Indies
Velvarský multiinstrumentalista Jiří Konvrzek není typem obvyklého folkového písničkáře. Má sice v sobě čistotu Vaška Koubka, solitérský přístup Jana Buriana, bezelstnost pornofolkaře Záviše či eklektičnost rockera Slávka Dolejšího, ale zároveň je to svéráz, naprostý originál, který nemá srovnání nejen na domácí scéně, ale těžko bychom hledali podobné i za hranicemi. Skáče mezi folkem, rockem i šramlem, nečiní mu problém přejít z freejazzově rozevláté pasáže k jednoduchoučké vyhrávce, tu je bluesově zadumaný, tu rock'n'rollově rozpustilý. Vedle úctyhodné řady tradičních používá i hudební nástroje vlastní výroby, a kromě složky poslechové se tak vymyká průměru i na první pohled. Přesto má svůj snadno rozpoznatelný "ksicht", který jeho fanoušci milují a který jeho odpůrce spolehlivě odpuzuje, případně rovnou irituje. A nejinak tomu je i na jeho aktuální novince, která vychází po pětileté pauze od své předchůdkyně.

Debut "Narodit se" byl ve znamení plného zvuku kapely (tehdy měla ještě jiného basistu a jmenovala se Třetí zuby), na dvojce "Pod Řípem" se Konvrzek představil jako sólista a spíše v komornějších podobách, třetí zářez je sice prezentován pouze pod názvem skupiny, ale ve skutečnosti míchá obě předcházející polohy. Také tentokrát obsažené písničky jsou všechno, jen ne obyčejné. A svou osobitostí asi opět nebudou stravitelné pro každého. Nejen kvůli často sebeparodicky pojatému zpěvu, textům protkaným hodně svérázným humorem či důslednému se vyhýbání (a to velkým obloukem) sebemenší podbízivosti. Konvrzek jako autor je samorost, nebojí se jakéhokoliv nápadu, neklade si dopředu překážky ani žádná stylová omezení, což je přístup spíše obvyklý na alternativní scéně. Nečiní mu problém v jedné skladbě minimalisticky opakovat motivy a v druhé vrstvit nápady jeden přes druhý. Každá písnička jako by si hrála s jinou náladou, každá se vyvíjí naprosto neodhadnutelně, každá je zcela tvarově i barevně jiným střípkem. Všechny tyhle střípky dohromady ale tvoří zcela kompaktní mozaiku.

Konvrzek tak i tentokrát dokazuje, proč jsou skoro ve všech textech o něm zdůrazňovány přívlastky "ryzí" a "autentický". Experimenty nevystavuje na odiv - jsou přirozenou součástí jeho písniček. Bez elektroniky i samplů i tentokrát můžete zaslechnout spousty neobvyklých, nevšedně znějících a inovátorských zvuků. Jestliže ovšem jeho dřívější nahrávky nesly znaky neustálého hledání, tentokrát zní album dotaženě a kompaktně. Všechny skladby tu mají své místo a vzácně vyrovnanou úroveň. A co je zcela nové, je mnohem větší vklad Konvrzkových spoluhráčů. Jestliže totiž na debutu víceméně jen doprovázeli, nyní jsou aktivní součástí celku. Kapela tu tak již nehledá svou cestu, má ve všem evidentně jasno a spíše zkoumá veškeré své další možnosti.

Nové i přepracované starší písničky na albu zachycené nejsou tak prvoplánové jako "Játra" či "Alkohol" z debutu, ale často se i přes veselé formulace či slovní spojení a hříčky dostanou až k tématům, ze kterých mrazí ("Pouta" nebo "Vlci"). A vzhledem k tomu, že nahrávce mnohem více než jiným citelně chybí vizuální dojem, rozhodně to není nic na první poslech. Asi i proto se ani po tomto albu kapela konVRZek nestane masovou atrakcí, a zůstane i nadále výjimečnou a kultovní záležitostí. Ovšem pouze pro menšinu ochotnou vnímat nejen to, co se jí samo nabízí.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY