V rámci pravidelných Free Mondays pokřtili v klubu Roxy svou novou desku "Lollipop" pražští Roe-Deer. Kapela, která za uplynulý rok prošla totální proměnou sestavy, si k této příležitosti pozvala spoustu hostů a přátel v čele s předskakujícím Jakubem Alexou.
© Looky / www.roe-deer.cz Noví
Roe-Deer vyvolávají vskutku rozporuplné reakce. Zda právem či neprávem, nechť pousoudí každý sám. Rozhodně je to však pro kapelu o mnoho lepší situace, než kdyby k nim byli všichni lhostejní. Zkuste si jenom letmo projít místy velmi výživné reakce vyrojivší se ve fóru pod reportem z pražského vystoupení
Franz Ferdinand, kde byli R-D za předkapelu, a ihned pochopíte, o čem mluvím. Je jasné, že tohle pondělí se v pražském Roxy na populární akci
Free Mondays sešli ti, kteří sice určitě obrečeli odchod Emy s Filipem, ale přesto
Roe-Deer nehodili do starého železa a nyní jsou zvědaví, co s kapelou trosečník Šmity provedl. Ten udělal asi to nejlepší, co mohl. Vykašlal se na snahu (nereálnou) najít zpěvačku, která by nahradila Emu Brabcovou, a místo toho postavil zbrusu novou kapelu s novým repertoárem. Prvním šťastným krokem se ukázalo být angažování zpěváka a kytaristy Andrzeje Palce, který je autorem většiny nových skladeb. Po dalších peripetiích a personálních rošádách se sestava snad definitivně ustálila na kvartetu Andrzej (kytara, zpěv), Šmity (basa),
Aleš Březina (kytara / jinak též
Miou-Miou) a Jára Rolc (bicí).
Švitořícímu a korzujícímu davu v Roxy se ale nejprve vydal napospas písničkář, jinak též rádiový moderátor
Jakub Alexa. Na pódium přišel sám, pouze se svojí elektrickou kytarou a zahrál několik vcelku příjemných skladeb, melodicky výrazně ovlivněných britskou kytarovou scénou, které fanouškům
Roe-Deer jistě musely přijít k chuti. Zřejmé však bylo, že jeho křehké a intimní skladby by si k správnému vyznění žádaly mnohem komornější prostředí. I přesto si Jakub vysloužil pozornost prvních řad a uznalý potlesk na závěr, čímž připravil půdu pro "hlavní hvězdu večera".
© www.roe-deer.cz Začneme trochu ze široka. Skoro vždy, když vidím fotky nových objevů britského (amerického) hudebního tisku, říkám si:
"Kam oni na ty typy jenom chodí?!" No nedělejte, že nevíte, o čem mluvím. Kluci z (britské) kytarovky přeci musejí vypadat! Minimálně zajímavě, ležérně, zasmušile, rozervaně... Zkrátka tak, aby si na nich holky mohly smlsnout a kluci aby se s nimi dokázali ztotožnit. Ačkoliv vůbec nechci nějak dramatizovat vliv "image" na výsledný dojem z hudby (dobře, je to 50: 50), správná
kytarovka prostě musí vypadat jako
kytarovka, jinak je veškerá snaha zbytečná.
Roe-Deer sice nejsou "perfektní", ale přinejmenším "zajímavě" na podiu skutečně působí. Napravo Šmity ve tmavé košilce s ušmiklou kravatou na krku hází patkou a vypadá u toho pořád pěkně zpruzeně, nalevo jemný a nesmělý hezounek Aleš urputně máchající kytarou, uprostřed Adrzej, výrazově občas trochu teatrální, ale vlastně vcelku civilní sympaťák, který nepostrádá jisté charisma, a vzadu Jára s úžasným květákem na hlavě. To je slibný základ.
© www.roe-deer.cz Začátek měla kapela opravdu působivý. Série svižných skladeb s jasnými hitovými ambicemi mi potvrdila to, co jsem zjistil už na několika letních festivalech - přesně taková kapela u nás chyběla. Argument, že
takových jsou na Ostrovech stovky, neobstojí, protože nejenom já chci mít
takovou TADY.
Roe-Deer pojali křest jako setkání s kamarády a hudebními spřízněnci. V "Camomile Prince" a několika dalších skladbách vypomohl Karzi, v krásné hitovce s přiléhavým názvem "The Sea" zazpíval přes vokodér
Gregory (oba
Southpaw), v přídavcích si zabubnoval Fenek Steiner (
Wohnout) a dvakrát kapela zapojila neznámého mužíka s vozembouchem (mimo jiné při jedné z nejlepší skladeb "Including Me"). Početné publikum však zůstávalo až na pár tanečníků v prvních řadách poněkud statické a logicky teprve spíš zvědavě okukovalo, co je nového. Bouřlivějšímu přijetí se dostalo starším kouskům "Happy", "Apple-Sauce Song", "One" nebo prvnímu singlu z nové desky "The Stranglers".
© Vojta Kostelecký / musicserver.cz Zvuk nebyl na poměry Roxy nejhorší, jenom při promluvách mezi skladbami nebylo rozumět zhola nic, což se neblaze projevilo hlavně během samotného křtu, který provedla malá slečna (snad ta z obalu desky, snad ta z klipu "Apple-Sauce Song") společně s kluky z
Wohnout a
Southpaw. To, že jsme neslyšeli, co desce "Lollipop" popřál wohnoutí basák Jirka Zemánek, však není nikterak podstatnou výtkou. Daleko výraznější vadou na kráse byl fakt, že s přibývajícím časem - R-D přitom hráli pouze hodinu - skladby pomalu začaly ztrácet na intenzitě a přitažlivosti a melodické motivy se začaly ztrácet v množství podobných, což vyvrcholilo při naživo nevýrazných skladbách "Song B" a "Vertigo". Série přídavků v čele s punkově překopanou "Forever" však naštěstí výsledné hodnocení znovu převrátila do plusových hodnot. Zda ale noví
Roe-Deer skutečně obstojí, se definitivně dozvíme až po poslechu desky "Lollipop", kterou jste si mohli poprvé pořídit právě v den koncertu.
Roe-Deer,
Jakub Alexa, Roxy, Praha, 11.10.2004.