Dnešní generace už má dávno své soundtracky nejen k filmům, ale také k hrám na PC. Ty já ale nehraju, takže "Driv3r" pro mě byl dalším z nekonečné řady virtuálních příběhů. A zůstal jím dodnes, k jeho pořízení mě nepřiměl ani soundtrack. A to i přes fakt, že muzika na něm je opravdu dobrá. Sice bych tak nějak podvědomě očekával, že u hry, která je plná honiček na všem, co jakkoli jezdí, a střelby, bude doprovod převážně metalový, tvář desky "Driv3r The Soundtrack" je ale právě pro svou zvukovou odlišnost překvapivá. S agentem Tannerem přicházejí syrové tóny garážového rocku, střednětempá, nikoli optimistická muzika a lahůdka v podobě vstupů Iggyho Popa. Sbohem velkým jménům, zachrání nás jedině kvalita, jako bych slyšel říkat producenty "Driv3r The Soundtrack".

Album je uvozeno proroctvím Iggyho Popa, jehož si řidič naladí na rozvrzaném autorádiu. Hlas slavného rockera provází posluchače i po zbytek desky, protože Pop "představuje" každou z písní, jichž je celkem čtrnáct. To je samo o sobě slaďoučkou třešničkou na dortu. Ačkoliv je první píseň soundtracku chladná syntezátorová houpavka "C'mon And Try" od Mellowdrone, následující minuty vezmou posluchače do převážně kytarových vod. A jsou to vody syrové, drsné, hrubé a současně moderní. Převažuje v nich drzý pohled na muziku, s jakým prorazili The White Stripes, The Strokes či The Raveonettes. Právě ti jsou s písní "Bowels Of The Beast" jedním z nejzajímavějších příspěvků. Opravdovou specialitkou jsou jednak poloakustičtí SLO-MO s "Boy From The City", jednak takřka odlidštění Syntax, jejichž pecka "Destiny" zní jako průsečík Chemical Brothers s podzemním rockem.

Náznakem taneční hudby jsou Teddybears STHLM - původně punková kapela ze Švédska, kde živé nástroje doprovázejí jednak keyboardy a hlavně náznaky scratchingu. Naopak zářným příkladem toho, jak vypadá správný Garage Rock Made In UK jsou Narco: skladby "The 2nd Evolution/Stand Off" a "Evil Brother" rezonují typickým zvukem sedmdesátých let, svou vzájemnou podobností jsou ale snadno zaměnitelné. Cestu ven z rockového stereotypu, do něhož některé garážovky upadají, naznačují Stateless. "Exit" nestaví zdaleka na kytarách, je podpořena také symfonickým podkladem, scratchem a popovým refrénem. Naopak projekty Los Halos nebo Hope Of The States dokáží zaujmout v povětšinou silně nadprůměrné konkurenci jen stěží.

Hudba ze "Driv3r The Soundtrack" může fungovat jako dobrá učební pomůcka pro toho, kdo by se rád detailněji seznámil s muzikou, která v současnosti ovládá především Velkou Británii. Ačkoliv se jednotlivé soubory na "Driv3r The Soundtrack" charakterově doplňují, producentům se podařilo album poskládat tak, že za sebou stojí ukázky, které se vždy nějak výrazově liší. I když se nelze zbavit dojmu jisté podobnosti a při poslechu posledních písní člověka pohlcuje náznak znuděné monotónnosti, "Driv3r The Soundtrack" je přesto vysoce nadprůměrnou kompilací. Už jenom proto, že jeho tvůrci se s výjimkou Iggyho Popa (který má na desce také jednu věc) a snad The Raveonettes nespolehli na zaručená jména a vsadili na překvapení a talent. A vyhráli.