Ať žije Metal(lica)!

04.07.2004 11:30 - Ondřej Pravda | foto: facebook interpreta

Pouhé dva dny po koncertě Kravitze uvítal stejný prostor další hvězdu světové velikosti, na metalovém poli jednu z těch opravdu největších. Metallica je legenda, ale živá legenda, jak dokázala loňským albem "St. Anger". Živé předvedení tohoto alba mělo být hlavním tahákem čtvrtého koncertu Metallicy v Česku.
Metallica - live Praha
© Ondřej Pravda / musicserver.cz
Tenhle koncert byl v mnohém zvláštní. Ačkoliv nejsem zapřísáhlým fanouškem kapely, skoro dvacet let (!) staré "Master Of Puppets" považuji za geniální ve svém žánru a důležité i pro ostatní odrůdy rocku, ostatní tvorbu kapely pořád za dost slušnou. Protože na koncerty Metallicy jsem slyšel chválu, chtěl jsem ji vidět naživo - původně si koncert jen užít, recenzi měl pokrýt kolega, který v tvrdých vodách plave lépe (a který se těšil na předkapelu Slipknot). Ale pracovní povinnosti ho odvolaly na poslední chvíli jinam, a tak jsem zaskočil. Fanoušky Metallicy tak musím rovnou varovat, všech názvů skladeb se fakt nedočkají.

Koncert byl však zvláštní ještě z jiného důvodu. Že se hraje nějaké mistrovství Evropy ve fotbale, jste asi zachytili, stejně jako asi víte, že na den koncertu vyšlo zrovna semifinále naší reprezentace s Řeckem. Organizátoři udělali pro mnoho lidí nečekanou věc, a sice po domluvě s kapelami posunuli začátek. Na první pohled paráda, ale provedení silně pokulhávalo. O datu koncertu a zápasu se vědělo čtyři dny dopředu, ale posun asi o hodinu byl ohlášen ani ne den předem, a v den koncertu, tak tři, čtyři hodiny před ním byl prý ohlášen další posun o hodinu. Přes ocenění dobré vůle to nelze nazvat jinak než amatérismem, spousta lidí se neměla šanci o posunu dozvědět.

Na to z pohledu recenze, ale co je důležitější - i účasti lidí - doplatila předkapela Slipknot. O jejich show tak nemohu podat žádnou zprávu, protože jsem se do areálu dostal až těsně po konci jejich třičtvrtěhodinového setu. Škoda, chtěl jsem si naživo potvrdit, jestli mě jejich muzika zaujme víc než z desek. Hudebně není problém, ale řev místo zpěvu mě kapelu docela zošklivil a byl jsem zvědav, jestli by pódiová prezentace dojem napravila. Kamarádi, kteří jejich set shlédli a vyposlechli, se v hodnocení vyjadřovali nelichotivě právě ke zpěvu/řevu. Tak nevím.

Metallica - Kirk Hammett
© Ondřej Pravda / musicserver.cz
S půlhodinovým zpožděním oproti (posunutému) začátku se však hodně zaplněný (pro mě trochu překvapivě více než na Kravitze, je vidět, že fanoušci metalu legendu nezatratili) areál konečně dočkal. Metallica začala dvěma skladbami z (doufám) "...And Justice For All", což mě překvapilo, jako otvírák jsem čekal "Frantic" z novinky. Po nich přišlo sólo kytaristy Kirka Hammeta, které skoro plynule přešlo v první pecku z "mastra" "Welcome Home (Sanitarium)". Znalci budou vědět, co všechno přišlo pak, já vše nepoznával, každopádně šlo trochu překvapivě o starší skladby, z novinky se dostalo právě jen na "Frantic" a později i na "St. Anger". Ale publikum bylo připravené a všechny skladby vítalo potleskem.

Metallica - Lars Ulrich
© Ondřej Pravda / musicserver.cz
Po deváté přišla první krátká pauza, po níž vytáhli těžký kalibr. "Battery" začalo přehráváním úvodní pasáže z CD, aby se kapela připojila při prvních vstupech tvrdé kytary. Došlo také na další slavné skladby - "One" s klipem, nemohlo chybět nesmrtelné "Nothing Else Matters", po kterém kapela nedala publiku vydechnout a nasadila "Master Of Puppets". Sólově se během koncertu představil i nový basák Trujillo, slap i klasickou jízdu po pražcích posluchači ocenili. Kirk si dal další sólo, bubeník Lars Ulrich se takto moc neukázal, až na konci koncertu, ale nemusel, po celý koncert jel jako ďábel. O půl desaté se zdálo vymalováno, ale kapela po oddechu a rozhazování trsátek si na závěr nechala publikem odsouhlasit přehrání dvou skladeb z debutu "Kill 'Em All". A to byl v deset opravdu konec.

Metallica - James Hetfield 2
© Ondřej Pravda / musicserver.cz
Dosti popisů, protože tenhle koncert byl o emocích. Samotného mě překvapilo, jak kurva dobrý koncert to byl. Zvukově paráda, mé obavy s hluku a nezřetelnosti byly směšné, kapela jako Metallica si takové věci umí ohlídat. Pódium bylo jednoduché, světla se kvůli brzkému začátku dostala ke slovu pozdě, ale byla fajn. Občas byly nahrazené výšlehem velkých plamenů, při "One" i menší pyrotechnickou show. Ale nejdůležitější byl přenos energie z kapely na lidi. Tomu hrozně pomohly dvě obrazovky, na kterých byl díky dvěma kameramanům přímo na pódiu a dalších statických kamer možné sledovat v detailu jak výborné pěvecké a kytarové výkony Jamese Hetfielda, tak vyplazování jazyka bubeníka Larse, kytarovou suverenitu Kirka i soustředěnost Roberta. James hodně komunikoval s publikem, snažil se mluvit srozumitelnou angličtinou, rozezpívával publikum a vůbec perfektně udržoval koncert v chodu. Kapela výborně střídala "klidnější" skladby nebo pasáže (sóla) s vypalovačkami, takže nedošlo k přehřátí publika ani kapely. A publikum toto vše oceňovalo, snažilo se překonat nástrahy angličtiny a zpívat místo Jamese, užívalo si koncertu šlapající kapely za příjemného počasí. A věřím, že kapela nebyla chladně profesionální, když zase ocenila publikum a "varovala", že se vrátí.

Asi nikomu nevadilo, že na novinku skoro vůbec nedošlo, možná Jamese neuspokojily zvednuté ruce na otázku, kolik lidí novou desku má. Ale sázka na starší skladby spíš byla, jak úplně na konci komentoval Lars, způsobena pětiletou pauzou od poslední návštěvy Metallicy a snahou připomenout se známými peckami. Ať tak nebo tak, jsem pro návrat kapely, koncert si musí skvěle užít i lidi nezažraní jen do metalu, jako já tento.

Metallica, Slipknot, T-Mobile Park Kolbenova, Praha, 1.7.2004


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY