Po koncertě britské kapely Chumbawamba z Roxy budete chtít možná vědět, co že to hráli za neznámé a zase tak příjemně chytlavé skladby. Je dost pravděpodobné, že byly z novinkového alba "Un", kterým se dost brzo po předchozím albu na scénu vrací nejznámější komentátoři politiky a systému z nerockové scény. V dobrém slova smyslu popové skladby jsou tentokrát inspirovány vlivy world music!
Ačkoliv je
Chumbawamba už dlouhá léta fenoménem na hudební scéně, na stránkách musicserveru jste se o ní dosud moc nedočetli. Ne snad kvůli jejich tu více, tu vůbec levicovým, pro někoho až anarchistickým nebo komunistickým, názorům. Takovou cenzurou netrpíme, ale kvůli hudebnímu klidu v širokém táboře téhle kapely v posledních letech nebylo moc o čem psát. Klid byl narušen před dvěma roky deskou "Readymades" (u nás vyšla o rok později), v jejíž
recenzi si neznalí jejich tvorby mohou v krátkosti zkusit odhadnout jejich svět hudební i politický. Pro ty, co už Chumbawambu znají, mám ohledně novinky "Un" dobrou zprávu. Nechápu, jak to dělají, ale opět se jim podařilo dát dohromady velice vyrovnanou kolekci skladeb, pro které se nedá lépe použít slovo "chytlavý".
Na první poslech Chumba hudebně pokračuje v klidnější poloze jako na předchozí desce. Zatímco tam šla místy až na dřeň (čistou kytaru) a zněla tak až folkově, na nové desce se jí podařilo inspirovat ve světě, zní lehce jinak, přitom přirozeně a svá. Je neuvěřitelné, co se zdánlivým málem
Chumbawamba dokáže. Žádné tvrdší kytary, ubylo dechů (saxofon ani trubku skoro neuslyšíte), ale jiné nástroje zase přibyly, nejvíc je slyšet tahací harmonika. Je poznat, že část desky přímo vznikla v různých částech světa, kdy si kapela nahrávala různé samply a nasávala základní stylové ingredience, různé výlety jinam působí tak přirozeně. V první skladbě sice starší časy připomene mašinkový rytmus, ale sampl nějakého indického (?) chóru převažuje. Ve druhé skladbě je arabská struna od začátku - jak rytmus, tak ve strunné sekci. Singl "On eBay" byl vybrán geniálně, lehce irská atmosféra kombinovaná s africkým halekáním vás musí lapit na první poslech. A globální výlet po zemi pokračuje, tři skladby jsou naplněny latinskoamerickým sluníčkem, a to velmi věrohodně. Zbytek je už méně okatý, ale stopy cestování se dají najít i v jiných skladbách. Poznávacím znamením Chumby zůstává vokální stránka, střídání mluvení/rapu mužské části osmičlenné úderky a melodické zpěvy ženské skoropůlky.
Pro tvorbu Chumby jsou však hodně důležité, ne-li důležitější než hudba, texty. Zde je vše při starém,
Chumbawamba se opírá do společenských nešvarů, ale umí je nahlédnout i z jiných strany ("The Wizard Of Menlo Park" nejen o Thomasi Edisonovi). Jako kdyby mě vyslyšeli po loňské recenzi a do bookletu tentokrát dali jak texty skladeb, tak "nezbytný" vysvětlující komentář ke každé z nich. Stojí za přečtení, lze z nich možná pro někoho s překvapením zjistit, že to, co někteří nazývají levičáctvím, jsou legitimní úvahy o moci médií, politiků a samozřejmě jejich zneužívání, ale také o zajímavých sociálních projektech (samozřejmě neplacených státem). Pro masmédii masírované posluchače může znít
Chumbawamba naivně nebo si pomyslí cosi o nuceném pobytu v komunismu, aby byli více v realitě. Ale zdá se mi, že s přibývajícím věkem Chumba přestává být úplně mimo a že víc a víc má komentáře a otázky, pod které se trochu přemýšlivější člověk musí podepsat. Ano, občas mají úlety, stavět se za toho, kdo rozmlátil bustu Thatcherové v galerii, není zrovna bůhvíco chvályhodného. Ale třeba k situaci na Kubě se vyjadřují docela objektivně, rozhodně neoslavují Castra, ale správně poukazují na různý metr a metody, které USA používají směrem ke Kubě a třeba Číně. A tak by se dalo pokračovat s mnoha dalšími texty. Ano, agitpop, jak produkci Chumby někteří označují, je docela trefné označení. Pokud vezmete agitaci jako burcování k používání mozku a ne slepému přejímání oficiálních informací, tak to označení není vůbec pejorativní.
Ale i když tyhle věci někoho vůbec nezajímají, pořád je třeba zdůraznit tu druhou část - Chumba umí dělat výborný "pop", tedy populární, široce přístupnou skladbu, ne unifikovaný střední proud linoucí se z rádií. Album "Un" drží více při sobě než předchozí, nijak slabá deska, a tak při hodnocení i přes opakování tak známých postupů kapely nelze jinak, než zvýšit. Pořád nechápu, jaktože jsem při prvním poslechu měl pocit jen opakovaného. Při dalších novinku víc a víc oceňuji. A není to kvůli tomu, že bych byl pro komunismus.
Mám k desce vlastně jen jedinou výtku, a to technickou. Album obsahuje ochranu proti kopírování, která má spočívat v tom, že deska nemá hrát v PC. Mně hraje, udělat z ní mp3 jde taky, ale v normálním přehrávači pouhé poskočení na další skladbu dělá problémy. Když jsou ti anarchisti, taky mohli vydávací společnosti vysvětlit, že takovéhle nesmysly jsou na nic. A nebo jsou s ní dle poznámky v bookletu zajedno, a to by pak byla se členy kapely zajímavá debata.