Když se mi do rukou dostala deska "Mad Love" od chlapíka, který si říká trochu divně přeslazeným jménem Robi Draco Rosa, opravdu jsem netušila, co můžu čekat. Taneční album, něco pop rockového nebo spíš podle jména latinskoamerického. Ve skutečnosti je to od každého něco. Samotný interpret se narodil v Portoriku a s hudbou začal už ve dvanácti letech ve skupině Menudo, kde jeho kolegou nebyl nikdo jiný než Ricky Martin. Narozdíl od něj však před sólovou kariérou Robi nějaký čas působil v kapele Maggie's Dream. Následovaly tři sólové desky, nejdříve ve španělštině, později i v angličtině, nejspíš se záměrem proniknout na světovou hudební scénu. Čtvrtá deska v pořadí - "Mad Love" - však úplně vylučuje jakoukoliv podobnost. Narozdíl od Rickyho Martina jsou jeho skladby spíše klidné a tiše naříkající pro lásku. Celá atmosféra desky a především texty jsou inspirované prokletým básníkem Baudelairem. Jediné, co má Robi společného s Rickym, je producent George Noriega.

Pokud jde o atmosféru a texty, opravdu "Mad Love" působí jako zpívaná nešťastně zamilovaným odpadlíkem, který sedí na baru u sklenky absinthu a přemýšlí o tom, jaké jsou ženské překrásné a přitom ho přivádějí k šílentsví. Pokud jde o instrumentální stránku, Robi použil velké množství různých nástrojů, takže se rozhodně nedá tvrdit, že by to byla jednou jehlou šitá mazanice, ale refrény a melodie už tak rozmanité nejsou. Některé songy se poslouchají velice dobře a Robi má dokonce občas hlas jako Sting, třeba sve skladbě "Como Me Acuerdo" (jedné z mála španělsky zpívaných písní). Některé skladby jsou však až moc táhlé, a pokud člověk není zrovna stejně zoufalý jako zpěvák, těžko ho něčím zaujmou. Pozitivem budiž, že Robi Draco Rosa je opravdu hudebník, na všech skladbách se výrazně podílel a vypadá to, že do desky vložil duši. Jenom se moc nedá věřit různým článkům o jeho kariéře, které ho prohlašují za rockera. Hudbu na desce "Mad Love"" totiž ani s oběma očima přimhouřenýma nemůžeme nazvat rockem. Otázkou ale je, co Španělé považují za rock...na jednu stranu na Rock In Rio se o tom, co je pořádná kytara, ročně přesvědčuje 300 000 lidí, ale v jižní Americe prostě vládne latina a tam elektrická kytara, snad až na Santanovy sólové kudrlinky, prostě nepatří. Na "Mad Love" je skutečně jedna rocková skladba - "Heaven Can Wait", která se docela povedla. Ale ostatní skladby se nesou spíše v popovém rytmu. A ty španělsky zpívané v sobě mají prvky latiny, to ani nemůže být jinak.

Deska "Mad Love" je tedy taková na rozpacích, sice množství nástrojů a dobře vykreslená atmosféra z ní částečně dělá pěkný kousek, ale refrény a prvky, co dělají hit hitem, v ní chybí. Skladby tohoto typu se nedají na koncertě zpívat "sing along", je to jako poslouchat radosti a trápení jednoho člověka... někdo se v nich možná najde, ale pořád to zní víc jako osobní zpověď než deska věnovaná publiku. A mně osobně docela vadí, že jsou skladby často ve stejném tempu - chybí mi tam větší odvaz. Čas od času tempo zmírní úplně na minimum, příkladem může být "California", která má naprosto nechytlavou melodii, hudba je sice pěkná, ale celkově to na vás nijak nepůsobí. Jednoduše hudba, která nejde do hloubky. Jedinou trochu rychlejší záležitostí je "Try Me", což je průměr, ani špatná, ani dobrá skladba.

Na desce je také řada bonusů, i když asi moc nepomůžou ke zvýšení kvality, nejsou úplně zbytečné, ale ani nejsou nutné. Na CD jsou dva tracky "Dancing In The Rain" (což je mimochodem asi nejlepší skladba hned vedle "Como Me Acuerdo") a "Lie Without A Lover" ve španělských verzích jako "Mas Y Mas" a "Noche Fria". Dalším bonusem je DVD se záznamem z nahrávání desky, na vysvětlenou - je to klip s ukázkami z alba doplněný o pár záběrů světových velkoměst, kde deska vznikala, a studiových záběrů. Titulky nejsou, ale to je docela jedno, protože Robi vůbec nekomentuje, jak vznikly jednotlivé skladby, ani co ho třeba při vytváření desky inpirovalo. Na DVD jsou i dvě videa spojená v jeden krátký film, který má snad i vyprávět děj, ale do filmových klipů Michaela Jacksona to má opravdu hodně daleko. Snad jen nápad je zajímavý.

Pokud máte rádi jižanskou hudbu, ale vedle latino si rádi poslechnete i něco popovějšího, může se vám deska "Mad Love" líbit. Já bych přece jen dala přednost trochu kratšímu sestřihu. Podle mého názoru je na desce všechno strašně rozvláčněné. Některé skladby by mohly být kratší, některé jsou spíš na b-strany singlů a k bonusům jsem se již vyjádřila. Výběr několika nejlepších kousků by z desky mohl udělat více uměleckou věc. Jinak je to ale dobrý pokus a myslím, že Robi Draco Rosa má v sobě mnohem více kreativity než obehrané hity Rickyho Martina.