Na úvod dvě dobré zprávy - The Corrs na novém albu nabízejí opět výborně produkovanou popovou hudbu s parádním zvukem a očekávané příjemné písně a za druhé je deska "Borrowed Heaven" lepší než předchozí studiový počin "In Blue" (recenzi naleznete zde), který, ačkoliv vůbec ne špatný, trochu trpěl umělohmotným zvukem a nebezpečným směrováním k hitům za každou cenu. Novinka je živější, zní jaksi civilněji a hlavně ne křečovitě. Hudba The Corrs se sice hodí pro každé běžné rádio, ale to nevylučuje vkus a příjemno. Oni ve svých písních neřeší velké problémy světa, zabývají se, jak jinak, především láskou a věcmi souvisejícími, ale pokud se to dělá takhle, nelze nic namítat. Kéž by všechen pop byl tak nevtíravý a inteligentní.

Texty jsou úměrné hudbě, žádnou velkolepou hlubokou poezii zde nehledejme, od toho jsou jiní. Ale ta ústřední idea Vypůjčeného nebe (slovní spojení Borrowed Heaven se zmiňuje i v úvodní skladbě "Summer Sunshine") je hezká - ať už si své malé tajné nebe půjčují sami pro sebe milenci anebo z širšího pohledu je naše planeta pouze vypůjčeným kouskem nebe pro život. Je jen na nás, jak s tím darem naložíme.

Minimálně kvůli třem písním stojí "Borrowed Heaven" za pozornost: titulní skladba umně kombinuje typickou melodiku kapely s africkými názvuky (pomáhají jim Ladysmith Black Mambazo), pomalá náladovka "Time Enough For Tears" si jemně pohrává s jazzem, když Andrea překvapuje svým hlasovým projevem, a pak "Confidence", skladba s rockovým odpichem, nebojme se to říci nahlas. The Corrs se samozřejmě nevzdávají výrazných refrénů, harmonií a typických vpádů tradičních irských nástrojů, jen oproti minulé desce ubrali syntetiky a více používají kytar.

Je to od nich milé. Jakoby přestali za každou cenu tlačit na pilu a zase se hudbou více bavili. Závěrečná skoro instrumentálka "Silver Strand" je průzračná jak studánka a ze všech předchozích písniček je cítit radost z hraní a zpívání. Nebuďme naivní a nemysleme si, že jim nezáleží na tom, jestli mají rádiové hity (a je jich na desce dost), avšak není to prvoplánové, znějí přirozeně, tak jak jsou Corrovic sestry přirozeně krásné. Album "Borrowed Heaven" se mi líbí a nestydím se za to. Vkusně vyvažuje zábavu pro masy (kupujících bude jistě hodně) s neurážející, sympatickou hudbou, lehce čitelnou a dobře rozpoznatelnou.