Žil byl jeden mladý Afroameričan, který hodně uměl zpívat, trochu tancovat a vypadal k světu. Živil se jako imitátor Michaela Jacksona a snil o pěvecké kariéře ve stopách Prince. Kdyby si ho nevšiml jistý producent, asi by o něm dnes nikdo nevěděl. Jenomže tenhle chlapík měl prostě štěstí a v pravý okamžik byl na pravé místě. Kde? V partě zpěváků kolem hitmakera Timbalanda, který společně s ním vypustil do světa i Missy Elliot nebo Aaliyah. Jmenuje se Ginuwine a DVD "The Videos" shrnuje osm let jeho hitů.

Vizáží připomíná spíše nějakého rapového gangstera a tanečně je na tom dost bídně, jenomže má vynikající soulový projev, který v kombinaci s futuristickou produkcí Timbalanda prostě v polovině 90. let neměl konkurenci. Jejich první kus "Pony" v roce 1996 odstartoval zpěvákovu kariéru na první příčce R&B žebříčku. Album "Ginuwine...The Bachelor" slavilo dva miliony kusů a přineslo další pomalé hity "Tell Me Do You Wanna", "Only When Ur Lonely" a "I'll Do Anything". Ještě mohutnější úspěch zaznamenalo druhé album "100% Ginuwine" s Top 10 hity "So Anxious." "What's So Different?" a "None Of Ur Friends Business". V roce 2001 se Ginuwine s Timbalandem rozešel, ale krk mu to nezlomilo. Album "Life" debutovalo na jedničce Billboardu a "Differences" pro něj znamenal nejúspěsnější popový hit. Loňské "Senior" se také prodávalo velmi slušně a ve společnosti P. Diddyho a Loona se podíval do Top 3 amerického žebříčku se singlem "I Need Girl, Pt. 2". Přesto byl pro něj rozchod se známým producentem velkou změnou. Zatímco na svých prvních deskách byl něco jako mužský protějšek kybernetické divy Aaliyah, na posledních dvou těží z neo-soulového revivalu nebo prostě jen klasického R&B popu. Jenomže v těchto vodách kraluje Usher a také R Kelly, takže G chtě nechtě zůstává v jejich stínu.

Hitů nasbíral za ta léta hodně, takže jeho první DVD si může dovolit skákat od starého k novému a ještě přidat dvě bonusové videa "Hell Yeah" a "In These Jeans" z aktuální desky "Senior". Klipy rozhodně nejsou tak inventivní jako hudba z jeho prvních desek. Zkráceně vzato - je to Ginuwine a jeho tělo na dvanáct způsobů. A samozřejmě ženy kolem něj. Ani proslavený černošský režisér Hype Williams nedokázal v "Difference" s velkým rozpočtem vymyslet nic jiného než létajícího Ginuwineho v oblacích. Malým osvěžením jsou netradiční vložky jakoby z jiného světa, kde se trochu unylý R&B podklad změní v pasáž některé jiné odpichovější skladby a Ginuwine tančí. V "So Anxious" se najednou ocitne ve světě "Matrixu", v "None Of Ur Friends Business" si zase Ginuwine vystřihne skoro muzikálové taneční číslo s koštětem. Slušné je "Pony", kde si režisér Michael Lucerno hraje s poetikou westernové nalévárny, do které přijde černý loverboy Ginuwine a celou ji převrátí naruby. Ačkoliv to chvíli vypadá, že dostane od vesničanů nakládačku, nakonec je všechny získá tancem na svoji stranu. Jediným nadprůměrným klipem kolekce je "What's So Different" s moderním Metropolisem úředníků v obrovité administrativní budově, kteří kráčí do kybernetického beatu. Režisér Francis Lawrence skvěle zvládl i klidnější střední pasáž písně, kde se celý lidský stroj zastaví. Mezi bonusy najdete dokument o natáčení desky "Life" a stručnou psanou biografii, na které je znát, že po "100%" změnil nejen producenta, ale také image a svoje stará léta prostě nechává za sebou.

Kdyby to bylo jeho "Best of", tak by nechyběly ještě coververze Princovy "When Doves Cry", případně "Same Ol' G" ze soundtracku k prvnímu dílu "Dr. Doolitle". Missy Elliot, Timbaland nebo Aaliyah, kteří se v klipech občas objeví, připomenou, odkud vzešel a také, když už tam nejsou, kde skončil. V "Hell Yeah" se potuluje po luxusním hotelu s rapperem Baby, který má pravděpodobně pokročilou paradentózu chrupu. Nějak se mi ta první společnost zdála lepší.