Pro některé jsou to beznadějní drsňáci, kteří nikdy neopustí kolonku vulgárních násosků. Jiní v nich vidí jedny z mála úspěšných a relativně kvalitních představitelů tzv. nu-metalu v Česku. Pravda je asi někde mezi: Škwor má za sebou hodně divoké období, během něhož Petr Hrdlička do mikrofonu hlásal hospodská "po-pěti-pivová" moudra o vztazích mužů a žen a z reproduktorů se linul povětšinou monotónní druholigový trash metal. Částečně byla taková i jejich deska "Vyhlašuju boj", se kterou debutovali u velké nahrávací společnosti. "Jsme kapela postavená na agresi," tvrdili vehementně v prvním rozhovoru pro musicserver.cz. Letos ale kvartet Petr Hrdlička (kytara, zpěv), Leo Holan (kytara), Tomáš Kmec (basa) a Martin Pelc (bicí) vypustil labelovou dvojku "Vyvolenej", jíž ukázal, že dokáže úspěšně pobavit, aniž by musel nadávat, třeskutě souložit a vyzývat k boji. "To přenecháváme jinejm kapelám. Ať se na tomhle tématu pořádně vyřáděj," řekl k tomu textař Hrdlička během interview.

Pro mě osobně byl "Vyvolenej" velmi příjemným překvapením. Byli jste nakonec překvapeni i vy, když jste si na závěr sedli a desku si v klidu poslechli?

Leo: Možná to bude znít trochu nabubřele, ale jelikož jsme se snažili o co nejlepší výsledek, spíše nás to mile překvapovalo už v průběhu natáčení. Ale ruku na srdce. Myslíš, že si tu desku někdo z nás poslechl v klidu, aniž bychom něco neřešili?
Tomáš: Myslím, že každý muzikant vždycky ví, kde se dá ještě něco zlepšit. Naštěstí existují termíny odevzdání k výrobě. Jinak by asi všichni pilovali a přehrávali donekonečna a zbláznili se z toho. My to tak alespoň máme.

Všechno nasvědčuje tomu, že jste na vzestupu, a to jak umělecky, tak komerčně - jak se změnil od doby, co jsme spolu mluvili naposledy, chod kapely?

Leo: Je to docela nákul. Přece jenom nás muzika pořád neuživí, takže všichni chodíme dál do práce. Koncertů přibývá a čas se nastavit nedá. Řešíme to všichni různejma dovolenejma. Minulej rok tu dovolenou krásně spolkla šňůra s Kabátem a na nahrávání desky už jsme si brali neplacený volna. Ale jestli se něco opravdu změní, to asi ukáže až prodej nového CD a následné koncertování.

Tradiční otázka - je šance, že byste se Škworem mohli živit?

Tomáš: Šance tu samozřejmě je, ale nezávisí to jen na nás. Snad budeme mít trochu toho podělanýho štěstíčka a budeme se moct vykašlat na to, co nás teď jenom štve.
Leo: Je fakt, že třeba před rokem bych se ještě Škworem ani živit nechtěl. Myslel jsem si, že by to uškodilo muzice a že bychom byli tlačeni do něčeho, co by mohlo z kapely udělat jen mašinu na prachy. Ale dneska už se toho tak nebojím. Spíš naopak. Potřebovali bychom se dění okolo kapely více věnovat a mít víc času na zkoušení a skládání.

Hodně se změnil váš slovník, což mě velice potěšilo. Sehrál v tom svou roli fakt, že se - jak jste ostatně sami uvedli - začíná měnit vaše publikum? Takový ten kalkul v dobrém slova smyslu.

Petr: Nás to taky potěšilo. Ne, podívej! My už existujeme šestým rokem. Za těch pár let by člověk měl dostat trochu rozumu. I když jsme pořád dost velký hovada. Nevím, jestli se naše publikum mění, možná jen s větším počtem fanoušků přibývá více těch normálnějších lidí. V každém případě už mě nebaví na pódiu soutěžit ve vulgarismech.

I vlastní texty jsou preciznější, "dospělejší". Co se nejvíce podepsalo na tom, že ubylo zbytečné vulgarity a hospodské erotiky?

Petr: Co chceš pořád řešit na to téma? To přenecháváme jinejm kapelám. Ať se na tomhle tématu pořádně vyřáděj. Mě už to nebaví.

Jak vlastně vnímáte své publikum a jeho vývoj?

Martin: My jsme mladá kapela. Myslím co do délky existence. Myslím, že jediné, co se dá opravdu hodně vnímat, je velký příliv po šňůře s Kabátem. A máme upřímnou radost, že na nás chodí dost různorodé publikum, jak věkově, tak společensky.

Mnohem lepší je i zvuk nové desky - jak moc se lišily podmínky, za nichž vznikal "Vyvolenej" oproti "Vyhlašuju boj"?

Tomáš: "Vyvolenej" se připravoval s ročním předstihem a ještě než se šlo do studia, jsme si udělali k většině skladeb předprodukce. Ne že by všechno vyšlo tak, jak jsme si to naplánovali, ale šli jsme do studia s jasnou představou.
Leo: Producenta jsme si tentokrát dělali sami. Hledali jsme sice s firmou někoho, kdo by nám s deskou pomohl a koho bychom my sami uznali jako autoritu, ale buď chtěl ten dotyčný moc peněz, nebo nesplňoval naše představy. Bicí a základy se natočily ve studiu Českého filharmonického orchestru v Modřanech. Deska se točila až na zpěvy a některé vyhrávky vlastně naživo. Myslím, že se povedlo na ni dostat tu energii, o kterou jsme se snažili.

Zaujala mě písnička "Sraž nás na kolena". Proč jste si ji vybrali? Víte, že vskutku velmi podobnou verzi už před vámi udělali američtí Disturbed?

Tomáš: My jsme věděli, že už pár coverů na tuhle skladbu existuje. Není divu. Je to opravdu skvělý hit. My jsme si ji vybrali proto, protože na ní perfektně zafungovaly naše aranže. Rozhodně jsme ale nebyli ovlivněni poslechem žádné jiné verze.

Proč vám někteří lidé stále předhazují, že jste vlastně politická kapela, když vy to odmítáte?

Petr: Na to by ses měl zeptat spíš jich, ale asi to bude tím, že mě dříve politika zajímala trochu víc a na předchozích deskách jsem se to tak trochu snažil řešit. Dneska mě víc zajímají jiná témata. Na "Vyvoleným" už podle mě politika není. Navíc spousta lidí zaměňuje politiku a sociální témata.

Minule jste mi řekli, že jste kapela postavená na agresi. Změnilo se na tom něco?

Leo: My doufáme, že ne! Pořád nám jde o to předat na koncertu energii, které máme přebytek. Když jsi takhle pod parou, chováš se agresivněji. To není myšleno ve špatném slova smyslu. Myslím, že je to znát i z desky. K tomuhle druhu muziky prostě agrese patří. Ale neznamená to, že po poslechu naší desky nebo po absolvování koncertu musí lidi něco rozflákat.

Výraznější jsou také melodie oproti minulé desce, kde byly linky tak nějak laxnější, odfláklejší. Čím to? Políbila vás múza, dali jste si více práce, přirozený vývoj...

Tomáš: V tomhle případě jsou asi na místě všechny tři odpovědi. V každém případě nám šlo o to, aby si lidi ty písničky zapamatovali. A to jde asi jedině pomocí melodičnosti.

Přemýšleli jste o tom, že zatímco v zahraničí zájem o klasickou podobu nu-metalu, jak jste předestřeli třeba teď vy, klesá, v Česku konečně začaly vycházet nu-metalové kapely (viz Cocotte Minute, Škwor, Dolores Clan, Post-it...)?

Leo: Chceš slyšet, že jsme tady v Čechách sto let za vopicema? To si nemyslíme. My jsme každý z nás pořád patrioti. Každá z těch kapel, co jsi jmenoval, to tu dělá po svém a dost se od sebe odlišují. Mně osobně ta škatulka nu-metalu už pěkně štve.
Martin: Nevím, jak a o co v zahraničí klesá zájem, a je mi to celkem jedno. Nám se tahle muzika líbí a děláme ji, jak nejlíp umíme. Co si vyberou posluchači, už záleží na nich samotných.

Co je nového ve vašem vztahu k internetu?

Leo: Odnedávna mám doma ADSL linku, takže mám i doma trochu větší konektivitu. Jinak ostatní členové kapely jsou stále internetovými analfabety. Snad jen kromě Martina, kterej občas zajde do nějaký internetový kavárny.

Sledujete musicserver.cz?

Leo: Občas k vám zabrousím.

Děkuji za rozhovor.

Autor je redaktorem iDNES.