Nadějná kapela Khoiba, jejíž jádro tvoří bývalí členové Roe-Deer - kytarista Filip Míšek a zpěvačka Ema Brabcová - vydává právě v těchto dnech své debutové album. Křest - nekřest desky "Nice Traps" se konal v rámci pravidelných Free Mondays v pražském klubu Roxy.
© Michal Brenner / www.khoiba.org Stává se již pomalu tradicí, že kapely jaksi "duchovně" spjaté s klubem Roxy zde představují svá novinková alba v rámci pondělních free akcí. Po loňských křtech
Roe-Deer nebo
Southpaw se tentokrát se svým debutem "Nice Traps" představili nenapravitelní melancholikové z kapely
Khoiba. Ukázalo se, že si kapela již svými dvěma povedenými EPs "Dilemma" a "That Reason" vytvořila solidní fanouškovskou základnu, protože kolem osmé byl počet návštěvníků klubu na samé hranici únosnosti a hlavně "udýchatelnosti". Samozřejmě že tentokrát do Roxy zavítalo i mnoho "zvědavců", kteří využili bezplatného vstupu. Hlavně v zadní části sálu bylo zpočátku pěkně rušno. Sugestivní a vtahující produkce
Khoiby však brzy pohltila každého.
Kapela má za sebou zatím jenom pár desítek koncertů, ale každým dalším vystoupením muzikantsky zraje. Pondělní výkon byl opět o kus jistější a suverénnější. Jinak si ovšem především Filip Míšek a Ema Brabcová na pódiu stále uchovávají svůj odzbrojující a roztomile neviňoučký image - ne-image. Ema, která je poslední dobou na roztrhání a na desce by ji chtěl mít snad každý, se úžasně rozezpívala, ty tam jsou doby prvních dost nejistých koncertů s
Roe-Deer. Se svým hlasem, který vás vyvede i z těch nejsložitějších hudebních labyrintů, si dovoluje stále více experimentovat. Někdy je její projev neskutečně naléhavý, jako v rytmicky svižné "Pure Hands", jindy hladivě jemný, občas i kňouravě vtíravý.
© Tomáš Kaidl Ema to ale dokáže i naplno rozbalit, což byl tentokrát případ závěrečné "hlasové exhibice" "Pathetic". Stále častější srovnávání s
Björk sice není zdaleka přesné, ale na druhou stranu, komu by něco takového vadilo. Mimochodem, pro soutěžní a anketní maniaky - mluvíme tady o suverénní zpěvačce roku, tak pozor!
První polovina vystoupení se nesla v hodně líném tempu, v základu melodické písničky byly cezeny přes množství chytře vrstvených "špinavých" (někdy až hororových) zvuků sampleru, kláves a kytary (hodně často španělky, i když nutno dodat, že i její zvuk byl často výrazně "deformován"). Filip Míšek se nikdy netajil svým obdivem k Janu P. Muchowovi, ale z nových aranžmá je jeho vliv patrný víc než kdy dřív. Přitom se ani v nejmenším nejedná o nějaké plagiátorství.
Khoiba má svůj vlastní a hlavně výrazně originální zvukový svět, do kterého patří též basa Petra Šámala a živé bicí z mateřských
Roe-Deer zlanařeného Honzy Malicha. První dojem z nových skladeb je zatím takový, že se
Khoiba vydává stále hlouběji do neprozkoumaných hudebních končin. Nový materiál se zdá být experimentálnější, formou rozvolněnější, zároveň strukturovanější. Nad melodiemi vítězí celková nálada zažírající se hluboko pod kůži. Starší kousky z EP "Dilemma, tak tentokrát vyzněly logicky více melodicky, přímočaře a v tom nejlepším slova smyslu "hitově".
© facebook interpreta Značně potemnělou a místy doslova dusivou atmosféru koncertu ještě umocňovaly videoprojekce - ze dvou pláten se řítící posmutnělé obrazy (pro ilustraci něco na způsob výtvarného zpracování bookletu desky "Yield" od Pearl Jam občas střihnutého "Kid A" od Radiohead). Až toho místy bylo na jednoho malého človíčka trochu moc.
Počínaje jednou z nejlépe vystavěných skladeb "Terribly" se však kapela odhodlala k několika přeci jenom rytmicky svižnějším a v rámci možností "veselejším" kouskům ("That Reason"). Čtyři přídavky byly na místě a zakončily koncert právě včas. Protože tenhle večírek prostě nebyl pro slabé nátury. Rozhodně ale napověděl, že by se deska "Nice Traps" mohla stát jednou z událostí letošní domácí hudební sezóny.
Playlist: Half In, Dilemma, No Feedback, D.O.N.T., B.E.B., Facilities, Make No Silence,
T.I.M.E., Terribly, Faceless, Pure Hands, That Reason, How Far, Nasty Grrrl, Sonic Parts, Pathetic
Khoiba, Roxy, Praha, 10.5.2004.