Pro zmlsaná ouška

03.05.2004 00:01 - Vojta Kostelecký | foto: facebook interpreta

Nová česká hudební perla, skupina Alvik, vydává své dlouho očekávané debutové album nazvané "Breathing Geometry". Naleznete na něm deset pohodových - zvukově vybroušených - skladeb na pomezí downtempa, jazzu a jemné elektroniky.
9/10

Alvik - Breathing Geometry

Skladby: Ballad In Paris, Beat :: Skip, Odysea, Crawling, So Sore, 6 Days, Wonder, All Is Fair, The Wagon, Homelike
Celkový čas: 46:09
Vydavatel: Quazi Delict records
Po výtečných nahrávkách Floexe a Juanity Juareze přichází label Quazi Delict s dalším hudebním bonbónkem v podobě debutového alba partičky Alvik. Tato pražská formace na sebe výrazně upozornila již před dvěma lety skladbami "Ballad In Paris" a "Odysea". Už tehdy udivovala muzikantskou zručností, zajímavým nástrojovým složením (flétna, kontrabas, jemná elektronika, příjemný hlas americké zpěvačky Anyi...) a jasným hudebním názorem. Jak po skladatelské, tak po produkční stránce se jejich nahrávky staly na české scéně takovým malým zjevením. S napětím očekávaná deska "Breathing Geometry" stvrzuje vkládané naděje.

Taky vás před pár lety okouzlili St. Germain? Stali se z vás sběrači roztodivných chill-outových kompilací a všeho oštemplovaného značkou Compost rec.? Máte rádi Lamb, Floexe nebo EOST? Tak to vám garantuji, že se nahrávka "Breathing Geometry" dostane na jednu z předních příček vaší domácí diskotéky. Navíc se nemusíte strachovat, že by se za měsíc potichu propadla někam mezi tuctové sezónní záležitosti. Nebudete si ji přehrávat od rána do večera, ale zaručeně se k ní budete vracet pro tu úžasnou "podzimně-jarní" atmosféru, konejšivou melancholii, hudební intimitu, pro možnost sladkého rozjímání. Nemusíte být zrovna typ požitkářského kavárenského povaleče se slabostí pro italský design, aby si vás rytmicky pestrá, vnitřně dynamická a zvukově košatá hudba Alvik dokonale podmanila.

Alvik vycházejí z nu-jazzu, mají blízko k oblíbeným škatulkám downtempo, chill-out nebo lounge music, přitom však rozhodně nevytvářejí pouhou příjemnou zvukovou kulisu, naopak jejich kompozice si žádají značnou pozornost a plné zaujetí. Alvik se chytře nenechávají zařadit pod inventárním číslem do nějaké žánrové krabice. Prokluzují, proplouvají.

Parta kolem "zvukového inženýra" Mishana je navíc vyhlášena svým puntičkářstvím a perfekcionalismem. Všechny skladby jsou do nejmenších detailů propracované, přitom z nich není ani náznakem cítit nějaký akademický chlad, naopak "Breathing Geometry" je jedním slovem hřejivá deska. Přesně taková, na kterou jsem už pěkně dlouho čekal. Jasně, před třemi čtyřmi roky by to byla daleko větší pecka, ale na to se Alvici nemusejí ohlížet, protože jejich muzika funguje univerzálně, mimo jakékoliv módní vlny. Myslím, že už teď si můžou chystat ošatku na sklizeň nejrůznějších hudebních cen. Doufejme, že si jich všimne taky hodně vnímavých posluchačů nejen u nás, ale třeba i v zahraničí.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY