Ti Ostraváci jsou tu zase a zase dělají potíže, totiž vnucují publiku něco, co nikdo nechce! Koho dneska zajímá vytříbená forma, precizní instrumentace, anglické verše a řízná kytarohra? No řekněte, kdo po tom pase? Tak maximálně šílení novináři, kteří podobným projektům dávají furt nějaké ceny, jako by toho nebylo dost ve světě. Ti Endless, jak se s nimi má jen obyčejný pisálek vypořádat, vždyť oni jsou tací... jiní. A zároveň stejní, opáčil druhý hlas. Jsou zkrátka dobří, nějaké ty chybky se najdou, a proto je třeba se jim postavit čelem a řádně deskou "Perfect Message" proklepat, aby na ní nezůstala ani jediná stopa suchá. Jdeme na to, vojáci, chopte se zbraní, nechť litery nikoho nešetří a na oběti nehledí!

Stejně jako v případě předchozího alba "Vital #1" i novinka "Perfect Message" na první pohled upoutá vydařeným obalem, který v sobě spojuje principy jednoduchosti (stránky nejsou přeplácány, uvedeny jsou pouze nejnutnější informace a texty) a grafické objevnosti. Booklet vychází vstříc modernímu designerskému pojetí, je obrazově roztříštěný a zároveň přesný, kontinuální, intuitivní. Přesně odpovídá hudebnímu cítění Endless, kteří se pokoušejí hledat, vystřihují si noticky a ty následně lepí na plachtu, kterou předkládají k dekódování posluchačům. Odmítají metalová klišé, raději pohřbí úderný riff či promyšlenou melodii, jen aby písnička nezaváněla konceptuální vypočítavostí.

Endless jsou přízrakem české rockové scény, protože ji dalece překračují, už tu vlastně dávno nejsou, měli by hrát ve světě a svět by jim měl tleskat. Endless jsou přízrakem metalové scény, protože ji dalece překračují, už tam vlastně dávno nejsou, měli by hrát sultánům umění a sultáni umění by jim měli tleskat. Endless jsou v podstatě ideální kapelou pro otevřenou mysl hudebních fanoušků, kteří se dokáží oprostit od předsudku, že kde jsou tvrdé kytary, tam chybí inteligence a nápad. Vždyť skladby "Need To Rest A While" nebo "No Cover" se přímo vzpírají jakémukoli kontaktu s trivialitou, následujíc kroky artmetalových projektů. Touha po odklonu, po vlastní cestě trčí z písní "My Liittle World" a "Inner River", které mohutně kombinují výbušnost s mainstreamovým pojetím melodie.

To, co platilo na "Vital #1", zůstává i u "Perfect Message". Endless se od roku 2001 ale v ledasčem zlepšili: Libor Bartusek vypiloval angličtinu, zbytněla jejich potřeba po opusech, vynikla touha klást hudební otázky a zároveň na ně odpovídat. Při tom všem autorském bujení, které na desce vře a zmítá se, jen kvartet místy zapomněl na posluchače, který musí občas překousnout přehnaně vyjevené artistní ambice a "jakoby si nevšimnout", že zvuk alba je místy nepřesný, nečistý a nelze proto vychutnat všechny detaily. Jinak ale "Perfect Message" ukazuje Endless v novém světle, zářivějším a mně nezbývá než opět konstatovat, že Endless si Anděla 2003 zasloužili stejně, jako si ho zasloužili před dvěma roky.