Eamon je dvacetiletý rapper z New Yorku, který začínal v kapele svého otce a v patnácti se seznámil s producentem Milk Dee. Pak už neměl daleko do napsání vlastního alba, a tak je tady "I Don't Want You Back". Na té rapuje, díky základům v kapele okořenil desku i zpěvem, také si napsal všechny texty. Život v New Yorku ho obeznámil s gangsta rapem, ale Eamon svou desku zaměřil trochu jiným směrem, než kterým jde v současnosti mainstream - inspiroval se soulem 50. a 60. let.

V jednom článku, kde se píše o Eamonově právě nastartované kariéře, autor dokonce tvrdí, že proti Eamonovi Eminem jen trapně blábolí. Tak co bychom ho s ním trochu nesrovnali, ostatně když se podíváte na obálku desky, má podobnou mikinu s kapucí. To už snad i k hip hopu patří, ale jak je to s muzikou? Pokud jde o vulgárnost textů, možná Eamon i Eminema předčí, docela vtipné je varování pro rodiče nalepené na obálce. Má snad za úkol odradit kupující? Navíc jak se Eamon na všech fotkách tváří a jak se snaží andělským hlasem prožívat svoje skladby, máte pocit, že texty k tomu všemu absolutně nesednou. Proč? Prostě jim nevěříte. To bude ten hlavní rozdíl mezi ním a Eminemem, když pomineme hudbu, která je taky úplně o něčem jiném. Eamon vypadá, jako by se za každou cenu chtěl přizpůsobit image, kterou nastavili nyní už rappeři světové úrovně, a přitom až takový bad boy zase být nechce. Texty jsou především o holkách, buď jsou to pěkné kočičky, nebo naopak potvory, kterými Eamon pohrdá a k tomu se posiluje tvrdšími výrazy. Je pravda, že kdyby hip hopové texty byly jako přepsané z Literárních novin, asi by neměly tak velkou popularitu, jako mají, ale problém Eamona je v tom, že na desce tak trochu neví, co vlastně chce. Možná v tom nebyl obchodní úmysl a opravdu se mu zamlouvá tahle kombinace, navenek to však spíš vypadá jako populární koncept ozvláštněný něčím, co tu nějaký čas nebylo a co naláká větší masu posluchačů.

Hudba se sama o sobě dobře poslouchá a může bavit i nezaryté fanoušky hip hopu, deska se nese spíše v houpavém rytmu r'n'b a rap je zdravě prostřídán se zpívanými melodiemi. Kromě beatů a samplů narazíte občas i na klasičtější nástroj, samozřejmě vytáhnutý z počítače. Po krátkém intru přichází skladba "I Love Them H*'s (H*-WOP)", která je druhým singlem z desky. Kromě toho, že zní dost stereotypně, obsahuje vykradený sampl ze starého songu od Flamingos. Další skladbu "Somethin' Strange" si Eamon střihl s Milk Dee, ale ani ta nevystupuje z průměru. Už o něco poslouchatelnější, pokud jde o udržení vaší pozornosti, je skladba "On & On", která mi osobně připomíná trochu nostalgický rap osmdesátých let. "F**k It (I Don't Want You Back)" - první singl z desky - je vcelku unylá balada, kde Eamon zaujal spíše přes image rapujícího boybandíka. Když bych měla vypíchnout další skladby, které jsou trochu originálněji pojaty, pak je to další počin s Milk Dee "Get Off My D**k!", i když text je totálně tupý, a "Girl Act Right". "Controversy" je skladba s poměrně neotřelým rytmem a docela člověka rozhýbe. Ovšem to nejlepší nakonec, "I'd Rather F**k With You" a "Finally" jsou docela povedené kousky. Specialitou limitované edice je video k "F**k It (I Don't Want You Back)". Ve videu sedí Eamon v restauraci s děvčetem, které se snaží přesvědčit o své lásce (nutno zdůraznit, že se jen snaží) a následně všechno vyfackuje (ne že by tedy tu chudinku mlátil, jen se chci vyhnout cenzuře), mrští o zem něčím, co vypadá jako český meruňkový táč a jde se projít po New Yorku. Poutavé. Jak to myslím, to si domyslete sami :-).

Pokud máte rádi houpavé rytmy, chcete slyšet retro a modernu v jednom, a pokud možno neumíte anglicky, pak by se vám to mohlo líbit. Pokud je vám jedno, co patří nebo nepatří do pouličního hip hopu, možná vás to taky zaujme. Jestli jste ale příznivci ryzího rapperství se vším všudy, při poslechu Eamona se možná tak akorát zasmějete.