Francouzská alternativní rocková scéna u nás není příliš známá ani jako celek, a že by konkrétně o kapele Chevreuil tady vědělo více než opravdu jen pár zasvěcených, považuji předem za velmi nepravděpodobné. Zájem o ně tedy dopředu předpokládá chuť hledat a objevovat nové. Určitým vodítkem pro zasvěcené může být skutečnost, že vydávají u RuminanCe Records, odkud svá alba na světlo vypouštějí i Cheval De Frise, kapela, kterou jsme u nás již měli možnost několikrát uvítat. Pro ty, kterým ani tohle jméno nic neříká, mohu nabídnout jméno producenta, který je pod jejich aktuální deskou podepsán a které by už mělo něco napovědět i jim - Steve Albini je dnes už přece jen celosvětově skloňovaný pojem.

Chevreuil jsou pouhopouhé duo, krom bubeníka Juliena je tvoří už jen kytarista Tony. Ten ovšem hraje na celkem čtyři nezávislé hudební aparáty, což mu dovoluje kytarové party vrstvit a různě zasmyčkovávat. Jejich hudba je čistě instrumentální a od počátku vyvolává jakýsi druh zvláštní nervozity, který předem vylučuje využít jejich album jen jako zvukovou kulisu k jakékoli jiné činnosti, což ve výsledku dává jen dvě krajní možnosti - buď se plně soustředit na poslech, nebo přehrávač prostě vypnout. Pokud zvolíte první variantu, kapela vás dříve či později vtáhne do svého světa a naladí na společnou vlnu.

Úvodní "Turbofonte" by mohla být svou náladou blízká všem, kteří smutně vzpomínají na brněnskou legendu Dunaj, ale kdo by čekal, že u této jedné polohy setrvají celou dobu, zle by se mýlil. Proplétající se motivy se ženou nezadržitelně vpřed a postupně se slévají v hutný a na pouhé duo až překvapivě plný zvuk. Zpočátku působí deska jakoby chaoticky, na způsob jednorázového improvizovaného session, ale později se na povrch vynořují jeden promyšlený motiv za druhým. Klasickým písničkovým strukturám se oba pánové systematicky vyhýbají, evidentně si raději hledají novou a neprošlapanou cestu a nebojí se realizovat ani na první pohled nikam nevedoucí nápady. Vrcholem alba je ovšem bezesporu jeho závěr, obzvlášť členitá a skvěle vygradovaná "Forteresse Courage".

"Chateauvallon" je třetí položkou v diskografii, což za šest let existence je při tak slušné koncentraci nápadů, kterou nabízí, poměrně úctyhodná plodnost. A rovnou zapomeňte na samoúčelné experimenty. Čím hlouběji se do nahrávky ponoříte, tím více vám dovolí ze sebe odkrýt, a tím nové a nové prvky se vám nabídnou. A to, co zpočátku vypadalo jako improvizace, dostane najednou pevné a ucelené obrysy. Navrstvené a opakující se motivy do sebe přesně zapadají jako dílky puzzle a vytvářejí překvapivé a nevšední harmonie. Chevreuil jsou křehcí i důrazní zároveň a rozhodně by si je neměli nechat ujít ti, kterým jsou sympatické třeba plochy táborských Waawe, repetitivní minimalismus Some Other Place nebo pocitové skládanky pražského Richter bandu či tvorba bratří Kořánů. Jako přípravka na koncertní výlet do neprobádaných končin hudby více než ideální.