Taky vám naskakuje husí kůže, kdykoliv se dozvíte o nějakém "úžasném" hudebním pokusu-opusu populárního herce, sportovní moderátorky nebo bulvárem a večírky vykrmené hvězdičky? V drtivé většině případů jde skutečně o hodně obskurní záležitosti. Teď ale - prosím - všechny předsudky stranou. Jednadvacetiletá Iva Frühlingová je sice úspěšnou pařížskou modelkou, ale s hudbou to myslí opravdu vážně, to mi věřte! Jak sama říká, modeling je pro ni práce, zatímco hudba snem, který se jí díky sympatické umanutosti pomalounku polehounku vyplňuje. V rámci francouzského šoubizu si už vydobyla solidní pozici, získala smlouvu u nadnárodního kolosu Virgin a její singly bodují v hitparádách už i v sousední Belgii. Má za sebou hostování na albu i u nás známého "nového Gainsbourga" Benjamina Biolaye, s kterým si už taky stihla střihnout vystoupení v slavné Olympii. O tom, že už to Iva skutečně někam dotáhla, svědčí i to, že jsou texty jejích písní na i-netu k dispozici dokonce i na ruských stránkách... V azbuce!

A to vše je zcela zasloužené. "Litvinov" je totiž nejenom v porovnání s českou produkcí neuvěřitelně dotažený debut. Suverénní nahrávka, vytvořená s obrovským přehledem - moderní zvuk a stylový obal s pěknou grafikou, co právě frčí. To by však ještě nebylo nic tak světoborného, formálně dokonalými hudebními výrobky jsme zasypáváni dnes a denně, tohle album se ale navíc moc dobře poslouchá. Iva sice nevládne nikterak oslnivým hlasem, zajímavě použité sbory a vynalézavá aranžmá však dělají své, navíc francouzština v jejím podání působí pro Středoevropana ohromně přitažlivě, roztomile a sexy. Produkce zasvěceně absorbující současné trendy je opravdu dokonalá. Vše, co je dnes v kurzu, je tu přirozeně propojeno s bohatou tradicí francouzského popu ve velmi soudržný a přitažlivý celek.

V singlu "La Muerte" nalezneme názvuky latiny, v "Tu Me Manques" zase hip-hopu. "J'ai Eu Tort" a "It Ain't Easy" (Iva v prvních dvaceti vteřinách zpívá jako Katka Winterová z EOST!) jsou milé poprockové jízdy reflektující aktuální kytarový zvuk, "Nue Sous Le Solil" nebo "3 P'tits Points De Suspicion" (jako vystřižená z aktuální desky Air) vyvolávají atmosféru miloučkého popu šedesátých let, "Vanity Case" je zase ovanutá oparem tradice francouzského šansonu. Jako raritka je na desku zařazena skoro ambientní pocitovka "Utíkám", která ale jenom potvrzuje fakt, že právě francouzština je pro Ivu to pravé.

Do konečného hodnocení alba "Litvinov" se samozřejmě promítá špetka vlastenecké hrdosti, prostá radost z toho, že se něco takové povedlo mladé - a ještě k tomu pěkné - slečně "od nás" (i když ona už je to vlastně napůl Francouzka). Přesto si myslím, že jde o skutečně povedené mainstreamové album (pozor, v českých měřítkách jde bezmála o alternativu), které má navíc šanci fungovat stejně dobře i za dva, za tři roky. Mám jen obavu, kolik patriotismu nyní projeví naši milí rádioví tvořiči vkusu... Jestli tady nezaberou, tak už je normálně pokoušu!