Písničkové soundtracky jsou vždycky sázkou na nejistotu. Když produkce sáhne po osvědčených peckách, pro fajnšmekry toho mnoho nezbude. Když se ale podaří najít kompromis mezi mainstreamem a undergroundem, radovat se mohou všichni. To se podařilo s metalovou kompilací k hororu "The Texas Chainsaw Massacre".
Recenzenti z celého světa rádi kritiku tohoto soundtracku uvozují slovy:
"Ponechejme stranou, zda měl film "Texas Chainsaw Massacre" vůbec vzniknout...". Je pochopitelně zcestné a zbytečné se tím zabývat, protože stejně tak by se muselo hloubat nad tím, zda měli vzniknout "Piráti z Karibiku" nebo "Hledá se Nemo". Prostě tu snímek je, vydělává a hotovo basta. A vlastně by byla škoda ho nemít, neboť soundtrack, který s sebou přinesl, stojí vysoko nad všedním průměrem písničkových kolekcí z hollywoodských filmů. Jistě nikdo nepochybuje, čeho se na něm dočká, že z kotoučku nebudou promlouvat Pavarotiho kilogramy ani elektronický tep
Jennifer Lopez. Uřezané končetiny, stržená lidská kůže, zatuchlé sklepy, solené rány; to může být jedině HEAVY METAL!
Přímo se nabízí srovnání s jiným obdobně laděným soundtrackem z poslední doby - "Freddy vs. Jason", který podobně jako "Texas Massacre" doprovázel výkvět metalové scény. Texaská řežba je ovšem odlišná v tom, že zprostředkovává setkání s metalem v jeho nejširším záběru (což může být někomu proti srsti). Ralph Sall, který měl sestavení desky na starosti, evidentně neujíždí pouze na nu-metalových obměnách a více snad lne k pravověrným souborům. Podařilo se mu tak namíchat kanibalskou hostinu, která na jedné straně uplatí nejapné teenagery, současně ovšem pustí žilou milovníkům nenačechraných linií.
Úvod alba je v pravdě bombastický - dosud nevydané pecky Pantery "Immortally Insane" a klasicky naštvaného Jamese Jasty s jeho těžaři
Hatebreed "Below The Bottom". Dále nadýchaná, svižná, melodická, přitom agresivní "Pride" od
SOiL. První slabší moment přichází v podobě monotónních, tudíž nudných
Static-X, jejichž nevydařený pokus ale v zápětí vylepší
Mushroomhead s písní "43". Jestli o některé věci říct, že splňuje představy o hororové skladbě, jež se bezchybně hodí k filmu o šíleném kanibalském vrahounovi, pak je to příspěvek právě tohoto maskovaného septetu - těžko uchopitelná, hrůzu nahánějící atmosféra s pisklavým keyboardem a depresivní kytarou. Následuje trojice talentovaných, byť přeci jen tradičně rozhněvaných mladíků:
Seether, Nothingface a 40 Below Summer. Jejich kousky by v rámci nu-metalu zaujaly přední místa, ale s
Hatebreed a
Mushroomhead za zády to jaksi zavání konvencí. Pozdvižením tak jsou Slipknotovští Motograter s "Suffocate" a především následní
Meshuggah a noví
Fear Factory, kteří se ukazují po přestávce ve výtečném světle.
Výstřelem vedle ze strany producenta desky byla ještě sázka na hypermarketové
Finger Eleven a latino-metalové Core-
Tez. Lze k nim říct totéž, co bylo napsáno k
Seether - není to zlé, ale mohlo být lépe. Naopak skutečně málo vídanou sázkou na metalovou alternativu - z dnešního pohledu - jsou Morbid Angel nebo
Lamb Of God. Oklikou se vracíme ke srovnání s "Freddy vs. Jason", neboť na obou deskách se shoduje několik jmen (mimo jiné
Mushroomhead,
Hatebreed,
Seether,
Lamb Of God). Zatímco souboj dvou zrůd a hudební doprovod jejich řádění se soustředil na spojení moderny a metalu, dotýkal se elektronických experimentů, "Texas Chainsaw Massacre" je ryzým metalem s kytarou, zprostředkovaný v několika provedeních. Tvůrci alba zvolili pro své potřeby to nejvhodnější, co se naskýtalo - potřebovali hudbu, jež se bude prodávat (
Static-X,
Seether,
Finger Eleven), současně s pořádným tlakem do hlavy (
Hatebreed, Morbid Angel,
Meshuggah). Kupodivu se jim podařilo ze zdánlivě chaotického tanečku vytřepat příjemně temné a agresivní podupávání pokovovanou botou. Její rytmus nic nevyrušuje, ani nekomplikuje.