Proleťte se před usnutím

11.01.2004 19:00 - Vojta Kostelecký | foto: facebook interpreta

Nové album britské skupiny Lamb nese přiléhavý název "Between Darknes And Wonder". Jedná se již o čtvrtý řadový počin této dvojice originálních muzikantů. A kam v současné chvíli hudebně směřují? Dozvíte se v naší dnešní recenzi.
8/10

Lamb - Between Darknes And Wonder

Skladby: Darkness, Stronger, Sugar 5, Angelica, Till The Cloud Clear, Wonder, Sun, Learn, Leave, Open Up, Hearts And Flowers
Celkový čas: 45:51
Vydavatel: Universal
Lamb mají sice období své největší (komerční) slávy zřejmě za sebou, ale to jim rozhodně ani v nejmenším nebrání natáčet stále skvělé desky. Po neotřelém, originálním a objevném debutu z roku 1996 (to nám to letí!), rytmicky neposedném albu "Fear Of Fours", dospěle vyzrálém a po všech stránkách vyrovnaném "What Sound" přicházejí s novinkou "Between Darkness And Wonder", na níž dál rozvíjejí svůj svébytný styl. Protože Lamb si jednoduše nespletete - zvláštně křehký, ale přitom sebejistý vokál Louise Rhodes a typicky zasněný, emocemi přetékající sound, rovná se nezaměnitelný trademark kapely.

Na "Between Darkness And Wonder" jsou Lou a Andy Barlow příjemně rozpoznatelní, neočekávejte žádné radikální změny, Lamb dodržují kontinuitu své tvorby, přesto v lecčem svá předchozí alba překonávají. Postupně ubývá rytmických "smrští", naopak písničky jsou stále více vnitřně tichounké a intimní. Zůstává naléhavost. Hřejivá atmosféra se rozpíjí nad večerní krajinou. Poslouchat tohle album je jako sledovat tu pomalu - onde rychle se přelévající oblaka... Když už si ale pohráváme s takto kýčem zavánějícími obrazy, hlavně si teď nezačněte představovat nějaké barokně načančané, kašírované reálno. Lamb ukazují cestu, načrtávají, hrají si s náznakem, vy musíte zapojit fantazii, uvolnit se, připojit a propojit se.

Navíc u toho dokáží být stále zvukově, potažmo technicky "in". Dokáží jít s dobou, ale přitom stát stále tak trochu stranou. Pořád jsou zvláštní, neokoukaní, zajímaví. Puntíčkáři a perfekcionisté, kteří si umí stylově ohlídat svůj image. Ve své hudbě dokonale propojují syntetické a akustické prvky. Desítky neposedných zvuků, zvučků, ruchů a scratchů v pozadí (rozhodně ne jediná podobnost s domácí skupinou Ecstasy Of St. Theresa), ve většině skladeb se povalují velkolepé smyčce (dramatická "Learn", neodolatelná krása "Please" - "Please, let me in...") a tradiční jemné syntezátorové plochy. Hodně prostoru tentokrát dostává klavír (chill-outová instrumentálka s romantickým názvem "Angelica"), stejně jako příjemně hřejivá akustická kytara ve vzdouvající se "Till The Clouds Clear". Jako zpestření se občas objeví i druhdy nepostradatelný a pro kapelu typický kontrabas ("Sugar 5", "Open Up"). Neposedná skladbička "Sun" zase působí jako sestřička písniček z aktuálního alba "Statues" skupiny Moloko.

Ale jak už bylo řečeno, Lamb rozhodně neopouštějí svůj typický skladatelský rukopis. Samozřejmě, že to jsou často další a další variace na téma "Gorecki a spol.", ale jsou stále stejně působivé, nenahmatatelně krásné a nově dokonce i plné naděje!


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY