Chinaski to mají těžké. V počátcích byli označováni za ty "mladé a talentované", pak se jim však povedlo něco na svou dobu dost neobvyklého - s písničkou "Dlouhej kouř" se jim podařilo proklouznout do rádiových formátů. Svou šanci chytili pevně a podařilo se jim svůj nejen komerční potenciál beze zbytku využit a prodat. To už ale podle hesla "úspěch se neodpouští" byli kritikou i částí věrných fandů nezaslouženě (stačí si zajít na koncert) zavrženi a zařazeni mezi jakýsi komerční póvl. To vše i přesto, že hráli a hrají stalé tu stejnou - pro někoho stejně dobrou, pro jiného stejně nudnou - písničku. Dnes už je u nás situace v tomto ohledu přeci jen o trochu lepší, takže by se jim něco podobného asi nestalo. Chinaski však byli z plus minus "silného ročníku sedmdesát" jedni z prvních, komu se podařilo výrazně prosadit.

Nyní už mají na kontě pět řadovek a právě v těchto dnech vychází výběrové album "Premium (Best Of... 1993-2003)". Přestože frontman Michal Malatný tvrdí, že se kapele ještě nepodařilo natočit "tu jednu zásadní desku", je nutné říci, že je to i tak zasloužená a oprávněná rekapitulace (když se tedy oprostíte od názoru - většinou správného, že bestofky jsou jen "o penězích"). Ukažte mi jinou českou kapelu, která měla v posledních letech tolik úspěšných singlů. Jen v této chvíli mají Chinaski v žebříčku nejhranějších rádiových hitů hned tři skladby! A jelikož stále hrají nekomplikovaný melodický pop-rock a jejich alba nejsou zvukově ani jinak výrazně odlišná, dalo by se čekat, že při výběru toho "nej", by se mohli kýženému dokonalému tvaru (v mezích daného žánru - samozřejmě) přiblížit. Jenže tak to většinou s podobnými kompilacemi nebývá.

Kapela (nebo spíš firma) vybírala podle toho nejjednoduššího a nejefektivnějšího klíče: rádiový singl = best of. Takže "Premium" nemá smysl pro fanoušky kapely (tři nové písničky - z nichž je jednoznačně nejlepší singl "1970" - tím opodstatněním rozhodně nejsou), ale pro běžné rádiové konzumenty, kteří si budou moci pouštět "Kláru", "Láskopad", "1. signální" nebo "Drobnou paralelu" kdykoliv až do omrzení (pokud se tak ještě díky jejich rotacím nestalo). Singlová uhlazená hitovost není až na výjimky ("Rádio Bubeneč") vyvažována zajímavějšími a výrazněji odlišnými kousky. Až moc se odkrývá, podle jak stejné formulky jsou skladby vystavěny (vůbec nezáleží na tom, kdo je zrovna autorem hudby). Jinak samostatně příjemné hitíky začínají při takové koncentraci trošku nudit. Až konec desky, kde se nacházejí skladby z prvních dvou alb ("Vinohradská čp. 90", "Pojď si lehnout", "Punčocháče"), vás vyvede z postupující letargie svou mladickou živelností a větší textovou nekompromisností.

Celkově se však Chinaski rozhodně nemají zač stydět, kolekce jedenadvaceti skladeb je dokonale vyrovnaná a většina skladeb ani po několika letech neztrácí svou melodickou přitažlivost.