Když O5 a Radeček před rokem oznámili plány na valentýnský koncert s orchestrem v O2 universu, proběhlo mi hlavou, jestli si neukousli moc velké sousto. Neukousli. Už kolem Vánoc hlásili, že se vyprodá, což se nakonec potvrdilo. Úspěch jim přeju, dlouhodobě jim fandím.

Na své třicetileté cestě se třikrát pořádně nadechli, než dorazili až sem. První nádech představoval megahit "Praha" - singl vystřelil do éteru kosmickou rychlostí. Další nakopnutí po letech skomírání přinesla skladba "Vloupám se", se kterou doslova vstali z mrtvých. Posledním velkým bodem jejich kariéry se staly "Hory", které v mainstreamu spustily lavinu. Všechny tyhle milníky samozřejmě nechyběly ani v setlistu vystoupení, na poslední zmíněný song se i tančilo.

Koncert živě vysílal mediální partner - rádio Impuls - možná i proto zvuk neměl chybu. Role předskokana se ujali Brixtn, respektive akustická verze formace - bratři Štěpán a Matěj Jelenovi. Symbolika se nabízela sama, další bratrská dvojice po bratrech Polákových. Jak sami řekli, kamarádí se "přes hory", z druhé strany Jeseníků. Během dvacetiminutovky přehráli "Zavři oči" i "Porno", tu raději schovali až do druhé půlky setu, kdyby je třeba romanticky naložení posluchači chtěli nedej bože vypískat, protože by skladba byla na koncept večera až moc odvážná.

Vystoupení zároveň fungovalo jako velká reklama na Šumperk. Už jen to, co se klukům z menšího města povedlo - vždyť jejich písně si pobrukuje odhadem čtvrtina národa. Před začátkem proběhla reklama na hudební projekt Šumperk navždy, která lákala na to, že město nabízí víc než jen Radečky - že odtud pocházejí i Byt číslo 4, Koblížc! nebo herci Ondřej Sokol a Martin Finger.

Pro příchod Radečci zvolili neobvyklé entrée - členové přišli zezadu mezi diváky. Některé dámy od nich dostaly růži i úsměv. V předchozích letech si je odnesly všechny dámy při odchodu, letos bohužel ne, holt už jich bylo moc.

Na slavnostní večer se hudebníci patřičně vymódili. Vsadili na róby z nedávných Slavíků, v nichž se na oblecích míchaly moderní až extravagantní prvky od návrháře Lukáše Macháčka. Došlo i k přestrojení bratrské dvojice po muzikantské vložce "Montyho čardáš", kterou předvedli hosté - houslista Pavel Šporcl a klarinetista Felix Slováček Jr. Mně se ale ty moderní pánské rozhalenky moc nelíbí, v tomhle jsem spíše staromódní. Na pánský krk podle mě nepatří ani perličky a podobně, bere jim to mužnost. Ale vlastně to bylo poprvé, co jsem zpěváka viděla bez čepice. Loni si totiž nechal nastřelit vlasy, takže už nemusí schovávat dřívější mizející porost pod pokrývku hlavy.

Od začátku šlo vidět, jak jsou pánové na pódiu plní vděku. Oslím můstkem před písní "Bra3" fanoušky přirovnali až k sourozencům, protože bez nich by se nedostali tam, kde jsou. A na to konto všem přítomným zatleskali.

Během songu "I tak to za to stojí" s Elly běžely za zády muzikantů vzkazy, které jim fanoušci dopředu naposílali. To muselo dojmout i cyniky. Šlo o krásná vyznání, stejně jako moment, kdy někdo napsal, že se loni brali za melodie "Budu rád".

A právě tuhle písničku pak zahráli i dvěma dvojicím snoubenců, které se stihly v přímém přenosu před našima očima zasnoubit. Martin a Jana prozradili, že je skupina provází od začátku jejich seznámení. Druhý pár, Honza a Míša, patří mezi jejich kamarády. Nejlepší ale byl komentář zpěváka Tomáše. Než přešel na druhou stranu haly k druhé dvojici, poznamenal, že si připadá jako Marek Eben ve Stardance, když oznamuje, kdo vypadne. Nečekaně vtipné. Některé dámy trnuly, ať se nejedná o toho jejich blázna, jiné si to určitě z hloubi duše přály.

Do repertoáru zařadili i "Viva La Vida" od Coldplay, která k orchestru přímo svádí (tenhle cover u nich žádnou novinku nepředstavuje). V jejich podání se ale ukázaly nedostatky - místy si na ní vylámali zuby, rytmicky předbíhali orchestr. Překvapil ale i song "Pan Mrázek" za doprovodu Felixova klarinetu. Pavel Šporcl, který hostoval už na loňském koncertě, zase vyšvihl "Romantický smyčce".

Písně ve filharmonických aranžích u pánů Polákových a spol. nepůsobí jako něco navíc. Většinou mají pomalejší, romantický ráz a o podobný doprovod si vyloženě říkají. Moravské filharmonii Olomouc pod vedením dirigenta Stanislava Vavřínka nešlo nic vytknout. Ženský hlas po celou dobu obstarala vokalistka Adriana Bessogonov.

Scénu postavili komorně, bez zbytečného přepychu - prim hrála velká obrazovka, která krom dění na pódiu snímala i prostor mezi diváky. Mnohdy ale jejich mávání a posílání pusinek do kamery rozbíjelo navozenou náladu. Chvílemi to připomínalo koncert Coldplay - jen to tentokrát neskončilo úprkem dvojice, ale naopak polibkem. Vzduchem také lítalo pár velkých nafukovacích srdcí.

O5 (a Radeček) a O2 (universum) k sobě ladí už jen pohledem, tohle spojení si o spolupráci vyloženě říkalo. Vabank se vyplatil. Přeju jim, aby se jejich zatím největší koncert proměnil v odrazový můstek pro další etapu téhle šumperské vždy dobře naladěné party.