Gufrau desku rozdělili do tří částí - RNB, POP a ALTERNATIVA -, která každá nabízí čtyři skladby. Jednotlivé bloky vždy otevírá vtipný úvod, který namluvil herec David Prachař. Tyhle mezihrátky pocházejí z instagramové série, kterou čtveřice vypouštěla jako promo k vydání alba.

"Boyband" má oproti velké části současné scény jednu zásadní výhodu - uvěřitelnost. Kluci se pohybují někde kolem vysokoškolského věku, takže v textech řeší přesně to, co běžný mladý dospělý: bydlení, holky nebo chronický nedostatek peněz na pivko s kamarády. Nikdo z nich se přitom nesnaží pózovat jako drsný bohatý rapper, kterých podle mnoha skladeb jejich kolegů najdete v každém menším městě alespoň deset.

Rozdělení do tří sekcí navíc funguje i dramaturgicky: deska nemá čas začít nudit, protože v jednom žánru nezůstanete déle než patnáct minut. První třetina stojí hlavně na melodických linkách, druhá sází na kombinaci popu, EDM a rapu. Poslední čtyři písničky spojuje především to, že znějí prostě jinak než zbytek alba. A právě tím závěrečnou třetinu nahrávky osvěží.

Viktor Kal., který s Gufrau tvoří moderní české Backstreet Boys, se stará hlavně o zpívané linky a refrény. A ty mu sedí nejvíc. Zbytek uskupení se občas pustí do zpěvu taky, třeba v emocionální "Ranní kávě", jenže tam už bohužel občas prosákne jejich omezenější hlasový rejstřík, který dokáže sem tam zatahat za uši.

Hostovačky naopak fungují na jedničku. Výběr umělců sedl jako prdel na hrnec a každý track pozvedl o level výš. Ať už jde o refrén "V posteli" od Juli Koli, která si zvládla tu skladbu v podstatě ukrást pro sebe, nebo o vtipnou sloku od SIMILIVINLIFE v klubovce "Jak Robot".

"Boyband" od Gufrau a Viktora Kala působí jako esence mládí, která si nemusí na nic hrát. Dokážou zaujmout svou osobitostí i texty, do nichž se nejspíš vcítí velká část mladé generace.