zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1

---

20 - 19. Vladimir518, 7krát3 - White Boy

Jsou alba, která se snaží být důležitá, a pak jsou alba, která důležitá jsou, aniž by o to prosila. "White Boy" patří do té druhé, vzácnější kategorie. Působí na mě jako zpomalený vnitřní monolog člověka, který už nemá potřebu se vymezovat, protože svět ho vymezil dávno za něj. Vladimir 518 tady nemoralizuje ani nemanifestuje, spíš suše konstatuje, s únavou, ale i s přesností někoho, kdo ví, kde stojí.

Produkce 7krát3 je tlumená, temná, dýchá tichem a nechává myšlenky doznít. Tahle deska mi připomíná dlouhou noční cestu městem, kdy si konečně sundáš masku a zůstane jen nepohodlná pravda. Právě v téhle civilnosti, v absenci efektů a velkých gest, najdete její sílu. "White Boy" patří mezi desky, které nestárnou s trendy, ale s posluchači. A i proto si místo mezi nejlepšími nahrávkami roku 2025 zaslouží. (Eva Strnadová)

---

20. - 19. NIKA - Elsewhere

Veronika Boráková, která vystupuje pod jménem NIKA a zpívá také v kapele Stratopilot, se po oceňovaném debutu "Flesh & Soul", za který získala i Cenu Jantar, loni připomněla druhým albem "Elsewhere". Označuje se sice pořád za písničkářku, v praxi jde ale o mnohem šířeji zaměřenou umělkyni. Obklopila se sehranými muzikanty a její intimní výpovědi díky nim dostaly barvy, které ji přirozeně posouvají do bohatších hudebních vod.

Aktuální deska stále působí křehce, zároveň ale sebejistě. Jazzem prosycené aranže se umí zlehka otřít o chytrý pop i náznaky alternativy a občas v melodii probleskne i troška folklóru. Zpěvačka a klavíristka umí emoce dávkovat uvěřitelně a bez velkých gest, pracuje s poetickými obrazy a drží album v lehce snovém oparu, který posluchače umí uklidnit. I když se dotýká niterných témat, celek nabízí hlavně klid, pocit bezpečí. "Elsewhere" tak funguje jako samostatný vesmír, do kterého se dá kdykoli znovu vrátit. (Honza Balušek)

---

18. Amelia Siba - This may be the only way 2 heaven

"This may be the only way 2 heaven" svým způsobem navazuje tam, kde před dvěma roky skončila deska "Gently Double A". Amelie Siba se však při natáčení vrátila do svého soukromí, pokoje, kde vznikala většina předchozího materiálu. Zůstaly i metalové samply a v na první pohled roztříštěném sledu písničkářských momentek postupně naleznete ony zmíněné spojnice.

Od duševního zdraví a péče o sebe sama se Amelie posunula k problémům, které ji zjevně pálí, včetně tlaků okolní společnosti na nás samotné. Do palety emocí tak přibyl vztek, naštvání i vyčerpání. "This may be the only way 2 heaven" je asi její nejsyrovější nahrávka, jež tepe, balancuje na mnoha hranách, kdy často vítězí touha se z toho všeho vykřičet. Ono zvukově experimentálnější rozkročení tomu svědčí a posouvá ji zase dále. Amelie na svém čtvrtém albu vybudovala pilíře pro věci budoucí a přitom neopustila svou osobitou tvůrčí cestu. (Dan Hájek)

---

17. Emma Drobná - Emminencia

Slovenská zpěvačka Emma Drobná dokazuje, že ze soutěže SuperStar se zrodilo daleko více pozoruhodných interpretů, než se může zdát. Podobně jako Tereza Mašková, které bohužel (spoiler alert!) umístění v našem žebříčku o kousek uniklo, přišla v uplynulém roce se svou zatím nejvyspělejší nahrávkou. Zatím na ní stále převládají texty v angličtině, nejvíc ale vyčnívají tři songy zpívané v jejím rodném jazyce. Křehce působící interpretka se snaží přinášet svěží popový vítr, aniž by nutně musela kopírovat krátkodobé trendy, zatímco tematicky posluchačům obnažuje svou duši. "Pocitově je to moje nejvíc otevřené album, které reflektuje moje ups and downs v osobním životě," nechala se slyšet.

A třeba hlavní singl "Vo vlnách", patřící nepochybně k tomu nejlepšímu, co jsme loni od českých či slovenských mainstreamových umělců slyšeli, její slova jedině potvrzuje. "Máme všetko, čo môžeme mať / Životom nechám sa unášať / Cez deň snívať, v noci spať / Chcem sa hýbať a nie len stáť / Len tak splývať vo vlnách," zpívá v něm, zatímco se popová hravost zcela samozřejmě snoubí s nadhledem a nabytými životními zkušenostmi. (Josef Martínek)

---

16. Klára Vytisková - VEGA

Na domácí scéně v posledních letech dochází k zajímavému jevu. Doposud anglicky zpívající umělci přesedlávají na češtinu, a to nejen ve formě singlových zpestření, ale rovnou celých alb. Mateřštinou se s posluchačem lépe spojit zkusila i Klára Vytisková - a povedlo se. Deska "VEGA" spojuje dvě EP, "V+++" a "+EGA". To první přibližuje Klářin vnitřní svět a pocity, zatímco to druhé posluchače vytahuje ven, za lidmi a vztahy mezi nimi.

Skrze celou nahrávku se objevuje tematika vesmíru a hvězd, hudebně dominuje přitažlivá sedmdesátková špinavost včetně zajímavé práce s interpretčiným hlasem. Z kolekce dost vyčnívá konejšivá skladba "Řeka", ve které spolu s Janou Kirschner zpěvačka životní pouť přirovnává k toku řeky. Vytisková každý kousek z "VEGY" obohatila videoklipem a na YouTube je nahrála také jako jeden minifilm. Právě s ním do originálního vesmíru této hudebnice proniknete nejlépe. (David Böhm)