Opravdu echtovní živák

10.11.2003 04:59 - Antonín Kocábek | foto: facebook interpreta

Pražská pubrocková stálice Echt! v květnu oslavila patnáct let existence zcela speciálním koncertem. Že na něm zaznělo to nejlepší z jejich tvorby, asi není překvapením. Koncert byl však i zaznamenán, a tak do diskografie přibylo zachycení kapely v její nejpřirozenější podobě - album "Živě v Paláci Akropolis", které se nyní objevilo na pultech.
6/10

Echt! - 15 let / Živě v Paláci Akropolis

Skladby: Furt to samý, Koně, To se stává, Žízeň, Stará láska, Doktor, Vojna na Itálii, Píseň, Everybody, Kroky, Smutný věci, We Shall..., Mám všeho dost, Noc je dlouhá, Larry Go
Celkový čas: 62:06
Vydavatel: Black Point
Pražský Echt! je jistě pro kohokoliv, kdo se alespoň minimálně orientuje na domácí hudební scéně, pojmem, který netřeba představovat. Postupem času se dnes stal i jakýmsi českým zosobněním škatulky "pub-rock". Má za sebou bohatou historii s řadou personálních proměn (ze zakládající sestavy dnes už zbyl jen zpěvák, saxofonista a kytarista Karel Malík), ale pro tento moment je nejdůležitější skutečnost, že si své jarní výročí rozhodl pořádně užít a nepromarnit.

V diskografii skupiny zatím figurují tři samostatné studiové desky, vydané v posledních šesti letech, ale koncertní konzerva, zachycující krom jednoduchých a zpěvných písniček i energii z pódia a nepřenositelnou atmosféru, dosud chyběla. A je odvahou vydavatele, že si troufl k tomuto účelu zaznamenat pouhopouhý jediný koncert, na kterém se navíc v pozici hostů objevilo i několik bývalých členů. Nevznikl tak jen obvyklý koncertní výběr, ale cosi jako historický artefakt. Echt! je kapela, která svou tvorbou nenechává nikoho chladným a přirozeně ho nutí zaujmout stanovisko. Na jedné straně tak stojí fanoušci z řad těch, kteří si cení přirozenost a nepompéznost, s jakou k hraní pražská pětice po léta přistupuje, na druhé pak odpůrci, kteří jí většinou vyčítají staromilství, programovou ignoranci módních trendů a nechuť k instrumentálním exhibicím. Podobně provokuje k názoru i aktuální nahrávka. Pomineme-li zavilé odpůrce kapely, jsem si jist, že na dva tábory rozdělí i ty, kteří Echt! mají rádi.

Narazit na koncert v Akropoli, který je slušně nazvučen, se stává stále méně častou náhodou (za kterou obvykle může to, že si kapela posadí za mix svého zvukaře), a připočteme-li k tomu fakt, že záznam koncertu se pochopitelně nikdy nepodaří dostat na technickou úroveň studiové nahrávky, máme tu první háček. Nahrávka je bohužel dost plochá a deska prostě moc nehraje. A je jen otázkou, jestli se přes to jste ochotni přenést a nechat si to vykompenzovat skvělou atmosférou koncertu. Naopak se myslím velmi povedl výběr, ze zásadních věcí mi tu asi chybí jen "Kytara", naopak bych oželel "Vojnu na Itálii", která v dřívějším podání Jana "Sahary" Hedla vyznívá lépe. Přednost dostaly spíše optimističtější kousky, temnějších a depresivnějších záležitostí se v sestavě objevilo minimum. Celkově se však podařilo vytvořit velmi slušný reprezentativní vzorek, kdo si poslechne na seznámení se skupinou tuto kolekci, asi ho už sotva kdy Echt! nějak zásadně překvapí.

O čem by ovšem bylo vyložené unfair se nezmínit, je úžasný "novinový" booklet cédéčka. Karel Haloun patří určitě mezi výtvarníky par excellence, ale tady nastavil do budoucna vysoko laťku i sám sobě. Navíc je podepsaný i pod v bookletu otištěným rozhovorem s Karlem Malíkem, který rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v souvislosti s touto kapelou publikováno. A zanedbatelné nejsou ani uvedené Malíkovy poznámky k jednotlivým písním, protože jim (i když možná neplánovaně) dodávají další, často nečekaný či překvapivý rozměr.

Jak už bylo řečeno na začátku, existence oficiálně vydaného koncertního záznamu je u téhle kapely více než potěšující, protože především o koncertech tahle kapela je, i když na prezentovanou filosofii a nad běžným průměrem se pohybující Malíkovy texty by se také určitě nemělo zapomínat. Pro ty, kteří na zaznamenaném koncertě byli, to je určitě moc pěkná vzpomínka, a pokud tahle konzerva dokáže i někoho z nové generace posluchačů přesvědčit o tom, že i v muzice pokora a jednoduchost nejsou na škodu a že jasný názor je lepší než sebemodernější póza, pak svou úlohu plní víc než dobře.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY