První prosincové úterý odstartovala Poetika druhou část letošního turné, které se pořád točí kolem v perexu zmíněné nahrávky. Původně měla šňůra začít dřív a v jiném městě, plány ale překazila nemoc.

Jako předskokan vystoupila formace Štefkuj, jejíž frontman a zřejmě i výhradní autor je Tomáš Štefka. Jeho jméno se předem v upoutávkách neobjevilo, o to větší radost jsem měla, když se objevil na pódiu. Tomáš zahrál akusticky s doprovodnou tříčlennou kapelou. Zazněl i jeho debutový singl "Bestiář", na jehož textu se podílela Patricie Kaňok z Vesny, premiéru si odbyla "Ikarova křídla". Song "Chci ti říct" věnoval pánskému osazenstvu, které zůstalo doma - svému tátovi a dědovi.

Zpěvák se snaží prosadit, jeho tvorbu sleduju, na nic si nehraje... Jeho vystoupení ale kazili ignoranti, kteří se nahlas bavili. Čím dál častěji se s tím setkávám a opravdu mi to vadí. To jim nepřijde blbý, že vyrušují a přehlušují dokonce muziku? Trochu úcty k umělcům by to chtělo. Když ty songy neznáte a máte je jen jako podkres k zábavě, běžte se bavit na chodbu a přijďte zpátky, až si to dopovíte!

I tak si ale Tomáš s každou další písničkou získával víc pozornosti. Ke konci díky písničce "Zbav mě pout" publikum dokonce rozezpíval, a připravil tak půdu pro hlavní hvězdy večera.

Čtyřčlenná, dnes už dobře známá formace z Vysočiny (Štefka je jejich soused) svůj set odpálila aktuálním singlem "Vše, co v sobě mám", na který navázala naopak nejstarším hitem "Zkouším žít", jenž v příštím roce oslaví dekádu.

Dlouho jsem je naživo neviděla, takže mě překvapilo, že pěvecké party po odešlém rapperovi Eduardu Rovenském si vzal na starost kytarista Dave Matsu. Zastoupil třeba i Miraie v písni "Karavana". Frontmanovi Ondřejovi Brejškovi tak vokálně poskytl víc než důstojnou oporu.

Muzikanti zaměstnali i svoji fotografku, která jim vypomohla na basu v songu "Múza". Tím trochu zavřeli ústa novinářům i veřejnosti, kteří se jich opakovaně ptají, jestli s nimi někdy hrála v sestavě holka.

Na skladbu "V barvách antracitu" se všichni přesunuli na malé pódium před zvukařem, kde stály bicí. Každý člen si nasadil jinak zbarvenou kuklu po vzoru klipu a mně z toho běhal mráz po zádech.

Půlka sestavy tam zůstala - zpěvák Ondřej a bubeník David Nevečný -, zbytek se vrátil na hlavní pódium, aby zahráli "Babylon", nejoblíbenější Brejškův song z aktuální desky. Hezkým moment se udál, když si Matsu výjimečně sedl za druhé bicí (po Danu Hrdličkovi jde v kapele o dalšího multiinstrumentalistu), a dva bubeníci si tak na střídačku předávali pomyslné žezlo.

"Duši" věnoval zpěvák Davidu Stypkovi s dovětkem, že se brzy objeví v dokumentu od Dana Svátka o tomto zesnulém muzikantovi - pokud ho tedy nevystřihnou. Znalci vědí, že v písni jsou zakomponované názvy jeho alb, samozřejmě až na letošní novinku "Opratruj.", která vyšla nedávno. Na tu Ondřej alespoň upozornil.

Co mě opravdu překvapilo, byly "Stánky" od Nedvědů. Někteří interpreti si z nich dělají srandu, ale všichni jsme na nich vyrostli, i metalisti - tím narážím třeba na Zellera z Cocotte Minute, který s nimi pravidelně na každém koncertě vyhrožuje.

Nechyběl prostor ani pro úplné novinky, které zazněly dvě - "Když" a "Noc černobílá". Obě jsou sice pomalé, ale kapela slibuje, že taková celá další deska nebude. A čím jiným večer uzavřít než hitovkou "Každou vteřinou"? Formaci to teďka hraje skvěle a pořád umí překvapit. Jen tak dál!