Koncertní záznam doplněný filmovými dotáčkami, cestopisem, rozhovory nebo tematickými úvahami samozřejmě není žádná novinka. Typickým příkladem podobného spektáklu je třeba film "Roger Waters: The Wall" z roku 2014, označovaný za hudebně-zážitkovou road movie. "Depeche Mode: M" je také hudební, ale zároveň také dokumentární a filozofická podívaná.

Ve filmu tak nezazní všechny skladby, které kvarteto Gahan, Gore, Eigner a Gordeno v září 2023 předvedlo na třech vyprodaných vystoupeních v Ciudad de México. Režisér Fernando Frias vybral jen položky z alba "Memento Mori" a ty, které mu pasovaly do nálady a záměru snímku. Ten přináší velkou úvahu o mexické kultuře uctívání života mrtvých, vypráví o nutnosti plného prožití našeho pobytu na Zemi, ale ukazuje i nesmrtelnost hudby Depeche Mode, která oslovila a okouzlila již několik generací posluchačů.

V čem je film jedinečný a nový pro fanoušky kapely, kteří znají koncertní záznamy z minulosti? Kromě toho, že autorem není její (téměř) dvorní režisér Anton Corbijn, můžeme zmínit hlavně dvě nejočividnější novinky: krásné záběry z dronů (velmi nízko nad pódiem i velmi vysoko nad publikem), které nabízejí unikátní pohled, což jsme v minulosti ještě neměli možnost vidět; druhou je jasné vytažení vokálů (Davea i Martina) nad nástroji, což prvních pár minut může působit zvláštně. Ale chápu záměr tvůrců zaměřit se zejména na hlas zpěváka.

Oba, Gahan i Gore, znějí díky dominanci v mixu naprosto fantasticky. Práce s kamerou je výborná. Nechybějí záběry přímo z pódia za skupinou a detaily na muzikanty, kdy vidíte jejich vrásky hluboké jak kaňony. Zmíněné dronové pasáže vypadají obzvláště úchvatně při pomalém odletu směrem od středu pódia. Působivé jsou také přechody z černobílého filmu do barevného a vynalézavé střídání obrazových formátů.

Režisér Frias a kameraman Damian Garcia se nebojí neotřelých pohledů, dynamických klipových střihů a dvojexpozic (v "Personal Jesus" dotaženo k dokonalosti), ale není to samoúčelné. Dalším motivem filmu je i koexistence moderního digitálního světa s tím old school analogovým, takže se dočkáme i mnoha obrazových distorzí, záběrů ze starých televizí či zrnění. Opět, vypadá to výborně.

Básně a úvahy o smrtelnosti ve španělštině s hudbou Depeche Mode nádherně souzní a jako ústřední téma filmu dávají smysl, nijak to neruší tempo ani náladu. Myslím si ale, že na "M" si fanoušci formace zajdou do kina nebo si ho jednou pustí na fyzickém nosiči a bude jim to stačit.

Mnohem více radosti jim asi přinese kompletní záznam koncertu na DVD nebo Blu-tay s plným setlistem. Na velké obrazovce vynikne skvělá filmová kamera a střih a i tu hlasitost, na kterou někteří diváci v sále žehrali, si doma každý nastaví podle sebe. Nemluvě o přídavku v podobě čtyř dosud nezveřejněných písní, jež vznikly v době nahrávání alba "Memento Mori".