Naštvaní Megadeth aneb Pět písní, ve kterých Dave Mustaine a jeho parta kritizovali svět kolem sebe

30.09.2025 16:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Jiří V. Matýsek/musicserver.cz

Dave Mustaine umí být poměrně ostrý - k bývalým přátelům, politikům i světu okolo. A protože jde o nejvýraznější skladatelskou sílu Megadeth, do jejich tvorby se to nezbytně propisuje. Před tím, než kapela 7. října v O2 areně rozehřeje publikum pro Disturbed, jsme vybrali pět hodně nabroušených skladeb.

Holy Wars... The Punishment Due (1990)

"Holy Wars... The Punishment Due" z desky "Rust In Peace" patří k nejlepším písním jedné čtvrtiny Velké čtyřky thrash metalu - a rovnou je jednou z těch nejkritičtějších. Dave Mustaine se v textu strefuje do náboženských válek, zejména do věčných střetů v Severním Irsku a v Izraeli. "Brother will kill brother, spilling blood across the land / Killing for religion, something I don't understand," zazní hned v úvodních verších.

Nápad na skladbu prý Mustaine dostal právě v Irsku, kde narazil na trička svojí kapely, samozřejmě nelicencovaná, která prodávali na podporu IRA (Irish Republican Army), paramilitární organizace usilující o svržení nadvlády Britů. Naštvaná píseň navíc nabízí velmi neobvyklou strukturu, kdy agresivní úvodní riff nahradí akustická mezihra a pak se song překlopí do závěrečné části s pomalejším, temnějším riffem. Výrazně se na výsledku podepsal i kytarista Marty Friedman.


Peace Sells... (1986)

Druhá studiovka Megadeth "Peace Sells... but Who's Buying?" se pro skupinu stala komerčním průlomem a výrazně za to může právě píseň "Peace Sells…". Převážně díky videoklipu - prvnímu v kariéře formace, který hojně rotoval v playlistu populární MTV. Zajímavostí budiž to, že video dostalo stopku ve Velké Británii. Důvodem přitom nebyl text nebo hudba, ale blikající efekty v závěru klipu.

Každopádně, singl silně odráží Mustainovo tehdejší vidění světa. Inspirací mu byla povídka s větou "Mír je na prodej, nikdo ho ale nekupuje". Kritizuje americký politický systém, vojensko-průmyslový komplex a mediální manipulaci. Autor v textu ironizuje obvyklé otázky o svém životním stylu a víře v boha, zatímco zpochybňuje celý americký politický establishment.


Washington Is Next! (2007)

Sedmá řadovka "United Abominations" vyšla v roce 2007 a nabroušených skladeb nabízí vícero: "Amerikhastan", "Gears of War" o válce v Bosně nebo právě "Washington Is Next!". Ta je nasycená biblickými odkazy a pohrává si s celou řadou konspiračních teorií, novým světovým řádem, tajnými vládami a manipulací mas.

Song kritizuje vliv velkých mocností na vzdělávání, zdraví, rodinu, náboženství i základní etiku, kdy "všechno posvátné zaniká" . Dave Mustaine v textu líčí scénář, kde je veřejnost ochuzována, zneužívána a manipulována ke své vlastní destrukci, zatímco světoví vůdci plánují další posun globální moci.


Hook in Mouth (1988)

V "Hook In Mouth" ze třetí desky Megadeth, "So Far, So Good... So What!", tvůrce ostře kritizuje cenzuru a politickou korektnost. Mimochodem, první singl z alba se trefuje také do Parents Music Resource Center, tedy organizace, která si v osmdesátých letech vytkla za cíl "zvýšit ochranu dětí a mládeže před hudbou, která má násilná, sexuální nebo s drogami spojená témata". Metal byl pochopitelně snadno na ráně.

Skladba je plná politické zlosti a frustrací z omezování umělecké svobody a platí za jednu z těch ostřejších v diskografii formace.


Společný večer s Disturbed

Fanoušci se mohou 7. října v pražské O2 areně těšit na pořádnou metalovou nálož. Megadeth totiž vystoupí jako speciální host na turné svých neméně legendárních souputníků Disturbed, kteří oslavují 25 let zásadního alba "The Sickness". Poslední vstupenky jsou stále v prodeji.

Symphony of Destruction (1992)

Jestli mají Megadeth nějaký opravdový hit, bude to "Symphony of Destruction" z nahrávky "Countdown to Extinction" (1992). A rovnou natolik politická záležitost - nebo právě proto? Každopádně na nosný riff skladby už musel narazit snad každý.

Text volně přepracovává legendu o krysaři z Hamelnu a zkoumá vizi toho, jak jsou masy vedeny k vlastní zkáze, tentokrát svými politickými lídry. Důležitou inspirací se stal i americký politický filmový neo-noir "The Manchurian Candidate" z roku 1962. Ten vypráví o atentátníkovi ovládaném zvenčí neviditelnými lidmi za oponou. Song reflektuje téma ztráty svobody, manipulace veřejnosti a následné destrukce, což je symbolizováno jako ona titulní symfonie zkázy.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY