The Black Keys tentokrát popustili autorské otěže a na "No Rain, No Flowers" se obklopili songwriterskou a producentskou smetánkou. Rick Nowels spolupracoval s Madonnou, Lanou Del Rey i Duou Lipou, Daniel Tashian psal třeba pro Demi Lovato a produkoval desku Kacey Musgraves. Scott Storch se zapsal především prací s rappery (Gucci Mane, Snoop Dogg, Method Man, Ice Cube) či Arianou Grande, Desmond Child stojí za hity Kiss, Aerosmith, Bon Jovi nebo Alice Coopera. Výsledkem spolupráce je výrazně písničkové album, které si ani neklade ambici na dokonale bezešvou celistvost.

Může tu proto zaznít melancholický houpavý soul "All My Life" nebo psychedelicky rozpitá "A Little Too High" disponující povedeným melodickým refrénem, který se do mysli zakusuje až podezřele snadno. Ve špinavé garážovce "Man On The Mission" mohou pořádně zadrnčet kytary, "Neon Moon" hraje na něžnější, folkovější struny skupiny, titulní skladba nahazuje náladu letní pohody a vyvolává představu osamělé procházky po pláži při západu slunce. "Down To Nothing" zavadí o blues, "The Night Before" je pro změnu sedmdesátkovým popem par excellence.

Z výše uvedeného odstavce by se mohlo zdát, že třinácté studiové album kapely působí jako neuspořádaný dort pejska a kočičky, který neví, co chce. To bychom ale výsledku křivdili. Nahrávce se docela dobře daří stmelit stylovou rozkročenost pro skupinu poměrně typickou zvukovou paletou, stojící na kombinaci kytar a jaksi zastřených, mírně naefektových vokálů. Barevnost, vtištěná prací songwriterského ansámblu, zůstává, stejně tak arzenál nosných refrénů a melodií.

Jenže výsledek je pouze dobrý. Neohromí, ale zase nejde o žádný propadák. Jen solidní materiál, který The Black Keys bez větší námahy veze v dobře zajetých kolejích. "No Rain, No Flowers" se stabilně nese v rovině příjemného nadprůměru, který žádným svým aspektem neohromí. Pár velmi povedených songů nabídne - například již zmíněné "A Little Too High", "Neon Moon" a "Man On The Mission", jako celek ale "No Rain, No Flowers" proletí kolem ucha posluchače až příliš nevzrušivě.

Dvojice z Akronu v Ohiu má samozřejmě po čtvrtstoletí na scéně právo jet na střední rychlostní stupeň. "No Rain, No Flowers" rozhodně není žádný malér ani vyloženě slabá chvilka v diskografii The Black Keys. Jen prostě desce trochu schází nějaké zajiskření, vzedmutí energie, nápad, který by posluchače doopravdy vystřelil ze sedačky. V duchu titulu alba by si celý počin zasloužil více životodárného deště.