Pražské Letňany se proměnily v obří open-air scénu, kam Austin Richard Post, známý jako Post Malone, dorazil se stadionovou verzí turné "Big Ass Stadium Tour". Rodák z amerického státu New York, který ve své tvorbě kombinuje rap, pop, rock a country, přivezl technicky propracovanou show, avšak tentokrát s větší dávkou autenticity a spontánnosti.

Po organizační stránce ale večer začal komplikovaně - návštěvníci museli obcházet celý areál, protože nejbližší vstup byl určen pouze pro VIP, i když vedl do stejného sektoru. Tento prvek přidal zbytečnou vzdálenost těm, kteří dorazili těsně před začátkem.

Hudební program odstartovala trojice českých interpretů NobodyListen, Nik Tendo a Stein27. Nejprve odehrál prvně zmíněný sólový DJ set, po dvaceti minutách se k němu připojil Nik Tendo a společně pokračovali dalších zhruba dvacet minut. Závěr supportu obstaral Nobody společně s rapperem jménem Stein27 v taktéž dvacetiminutovém bloku, který připravil atmosféru pro hlavní hvězdu večera.

Post Malone vstoupil na pódium v modrém tričku s výrazným nápisem "Prague", na džínách měl masivní opasek s obrovskou sponou a celý koncert odehrál bosý. Outfit kombinoval pohodlí s lehce westernovým nádechem a zároveň jasným gestem vůči místnímu publiku. V davu se od fanynek ozývaly prosby o sundání trička, nicméně asi mu nebylo takové horko jako na Szigetu, takže po celé vystoupení zůstal oblečený.

Otevírací "Texas Tea" rozvibrovala prostor a nastavila vysokou laťku. Hned od začátku bylo patrné, že se interpret rozhodl spoléhat výhradně na svůj hlas - bez přehnaného auto-tunu, s přirozenou chraplavostí a syrovostí, která přidala písním na intenzitě.

Každou z nich doprovázela pečlivě načasovaná pyrotechnika, ať už v podobě ohňostrojů, plamenů nebo jisker. Vizuální složka byla nesmírně bohatá, ale nikdy nepřebila hudební obsah. Už během prvních skladeb bylo jasné, že na efektech se tady nešetří a opravdu se jedná o Big Ass tour - každý refrén zdůraznil výbuch světla a ohně. Zvuk byl vyvážený, s jasně čitelnými vokály a přesnými instrumentálními detaily. Světelný design reagoval na náladu skladeb, střídal minimalistické pasáže s pyrotechnickými sekvencemi, čímž držel pozornost i při pomalejších momentech.

Jedním z nejvřelejších okamžiků se stala skladba "Sunflower", kterou umělec věnoval všem přítomným - podle jeho slov byli všichni jeho slunečnice. Publikum tuto dedikaci přijalo s nadšením a společným zpěvem, který se rozléhal celými Letňany. O několik písní později hudebník přerušil koncert, aby pronesl motivační proslov. Povzbuzoval lidi, ať si jdou za svým a nevzdávají se, i když se cítí jako loser. Dodal, že pokud se tak někdo cítí, není sám - "protože jsou včetně něj alespoň dva" -, čímž se otevřeně přihlásil k vlastním slabým chvilkám.

A těmito slovy odstartoval song "Losers". Za zmínku stojí také "Pour Me a Drink", při kterém rozdával pivo a proplétal se davy fanoušků. Nonšalantně pokuřoval cigaretu a u toho hrál na akustickou kytaru, zatímco jej člen jeho týmu zásoboval červenými kelímky s chmelovým mokem, tudíž se nemohlo stát, že by mu vyschlo v hrdle. Po každé skladbě dojatě děkoval a klaněl se.

Večer nabídl i dva neplánované momenty, když se někomu v publiku udělalo zle. Austin okamžitě zastavil set, vyčkal, dokud se situaci nepodařilo vyřešit, a teprve poté pokračoval. Tento lidský přístup ostře kontrastoval s kauzami jiných interpretů, kteří v podobných případech nereagovali.

V průběhu show několikrát sáhl po pivu, čímž udržoval uvolněnou, přátelskou atmosféru. Přechody mezi písněmi byly nenucené a dramaturgie setlistu, inspirovaná hodinu a půl trvajícím festivalovým vystoupením na Szigetu, fungovala i ve stadionovém formátu. Oproti maďarské zastávce bylo pražské vystoupení ještě procítěnější a také ohnivější.

Ke konci zazněly hity "Psycho", "rockstar" a "Circles" v energickém provedení. Finále však patřilo písni "Congratulations", během níž Post Malone překvapivě zmizel z hlavní scény a objevil se přímo za publikem na masivní kovové konstrukci. Z té šlehaly obrovské plameny, jejichž žár byl cítit tak silně, že si mnozí zakrývali obličej a skláněli se k zemi. Nad hlavním pódiem současně probíhal velkolepý závěrečný ohňostroj, který spolu s plameny vytvořil ohnivě-světelnou kulisu, jakou Letňany ještě nezažily.

Celkový dojem z večera spojoval monumentální produkci s momenty osobní blízkosti. Zpěvák dokázal, že i na stadionu může vystupovat bez okázalého odstupu a že lze divákům nabídnout pocit, že jsou součástí jednoho velkého, společného zážitku.

Jeho premiérový koncert u nás, už v roli otce, přinesl nejen hudební energii, ale i zralost v projevu. Letňanský koncert tak zanechal stopu nejen v paměti fanoušků, ale i v obrazu Austina jako umělce, který umí být světovou hvězdou i obyčejným člověkem současně.