Historie black metalu vlastně není tak dlouhá. Největší rozvoj a od té doby neutuchající zájem (můžeme-li s klidným svědomím o něčem takovém hovořit u natolik undergroundové záležitosti) se datuje do devadesátých let. Navzdory tomu jde o badatelsky vděčné území. Daniel Lake se v knize zaměřil na americkou scénu.
Temný žánr, úzce propojený i se sociologickými aspekty, se od svých prehistorických časů z osmdesátých let i od doby svého masivnějšího nástupu v následujících letech výrazně rozkošatěl. Ostatně hezky to ukazuje pečlivá publikace Dayala Pattersona
"Black metal: Evoluce kultu" a její
doplňky "Do propasti" a
"Kult nikdy nezemře".
Ovšem i přes autorův široký záběr se mu do zorného pole téměř vůbec nevešla Severní Amerika. Důvody mohly být ryze praktické - rozhodně ne malý rozsah Pattersonových publikací -, ale i koncepční. Cesty, po kterých americký black metal kráčel, se totiž lišily, v řadě ohledů byly mnohem experimentálnější a méně
ortodoxní, nikoliv však nezajímavé.
Jak hned v úvodu autor knihy "USBM: Revoluce identity v americkém black metalu" Daniel Lake píše:
"Je třeba okamžitě zavrhnout představu, že USBM je jakási podřadná imitace evropské formy." Jistě, řada muzikantů se inspirovala syrovostí, dravostí a nekompromisností severských vzorů, brali ji však jako pouze formální platformu, od které se mohli odpíchnout. Do amerického blacku tak mnohem výrazněji promluvil tamní hardcore, avantgardní přístupy k hudbě (třeba elektronické beaty u Mamaleek), ale třeba ve tvorbě u nás dobře známých
Imperial Triumphant i jazz.
Najdeme tu také více solitérů - nepřehlédnutelnou část žánrové scény Spojených států tvoří jednočlenné projekty typu
Xasthur nebo
Leviathan. Méně se tu rouhá a naopak více noří do hlubin vlastních emocí, často propojených s přírodou (
Agalloch či
Wolves In The Throne Room). Prostě svět sám pro sebe, který se neustále dynamicky vyvíjí dál - viz stoupající popularita stylově tvárných
Deafheaven (na úvodní fotce) nebo svěží přístup Blackbraid, kteří black metal spojují s kulturou původních obyvatel Severní Ameriky.
Průzkum rozsáhlého pole si vyžádal jisté redukce. Dokážu si představit, že by kniha "USBM" mohla mít dvojnásobný rozsah a stejně by nedokázala zmapovat všechno. Jiné scény nabízí Východní pobřeží, jiné Západní, solitérní projekty vyrůstají v lesích státu Washington, svá specifika má žánrová muzika Apalačského pohoří, Kalifornie i Texasu, ale i měst Chicago či New York.
Daniel Lake, redaktor magazínu Decibel a v civilu učitel matematiky a angličtiny, vypráví rozvětvený příběh skrze biografie významných zástupců - od průkopníků až po současnost. Mozaika sice obsahuje řadu chybějících dílků, ale přesto nabízí barvitý, poučený a čtivý obraz scény, s níž se evropský posluchač tak často nesetkává.
Lake má dobře osvojené svižné
zinařské psaní bohaté na někdy poněkud
out-of-the-box metafory pro popis zvuku některých kapel. Ve srovnání s výše zmíněným Pattersonem je autor méně historik a více fanoušek. Více než pětisetstránková kniha bohužel nepřekročí mozaiku portrétů jednotlivých projektů, poněkud schází jakési historické lešení, které by jednotlivé propojení usouvztažnilo a dokázalo skutečně popsat onu podtitulem proponovanou "Revoluci identity v americkém black metalu".
Na první pohled to zní až akademicky, nicméně odpověď si musí hledat čtenář sám. Je ovšem třeba dodat, že pokusit se najít společnou identitu, která by platila pro evropský black, by bylo úplně stejně obtížné, ne-li nemožné.
Každopádně, publikace "USBM: Revoluce identity v americkém black metalu" má schopnost posloužit jako vstupní brána na území, které skrývá nejeden žánrový poklad. Spojuje erudovanost se čtivostí a podněcuje k poslechu - tak jak to má dobrá hudební literatura dělat. Vydavatel MetalGate jí navíc vtiskl výpravnou podobu v tvrdých deskách, s povedenou vnitřní grafikou i přehledným uspořádáním, jaké si dílo zaslouží.