Přesto ale "V těle a zemi" nenabízí přímočarý poslech. Post-metalový rámec (u nás reprezentovaný třeba Lvmen nebo kapelami Drom či Postcards From Arkham) totiž Mayon s oblibou erodují. Do svého masivního a hrubého zvuku tak tu a tam nakoukne mazlavá bahnitost, zasmrdí až blacková síra nebo se dostaví až stonerová z(a)kouřenost.

I díky tomu je pětice skladeb o stopáži jen lehce přesahující půl hodiny zvukově bohatá a posluchačsky dostatečně vtahující. Přesto se ale kapela možná až příliš rigidně drží post-metalového mustru, onoho typického zvukového vlnobití, tedy střídání jemnějších a hlasitějších pasáží. Ony výše zmíněné cizí prvky tento koncept spíše jen příležitostně ozvláštní, než aby jej skutečně narušily a kreativně přestavěly.

"V těle a zemi" lomozí a zahrnuje posluchače horami jen hrubě otesaných riffů ve středním tempu. Pokud od post-metalu čekáte hlučnou meditaci, tady se jí spolehlivě dočkáte. Zvukově nahrávky ošetřil Amák ve studiu Golden Hive a výsledek je skutečně mocný, drtivý a nekompromisní.

Kompromisy nedělají ani vokál - rovněž hrubý, neotesaný a křičený z hloubi rozervané duše - a texty. Ty si pohrávají s vědomím konce, otevírají jizvy traumat a stahují posluchače do temnoty. "Co z tvé schránky dojde do nebe / Kosti, svaly, pot a pach? / Projde-li tam tvůj strach?" ptají se v téměř desetiminutové titulní písni. Odpovědi nechávají na posluchači.

Velký debut Mayon "V těle a zemi" je solidním a dotaženým počinem, kterému ale bohužel trochu schází moment překvapení. Letmé obohacení žánrového mustru potěší, ale celkově spíše předvídatelný vývoj jednotlivých skladeb zvrátit nedokáže. Mayon umějí vybudovat zvukovou stěnu pevnou jako skála, ale zatím jim schází výraznější dramaturgická odvaha.