Denverská formace Blood Incantation si za čtrnáct let na scéně dokázala vybudovat pozici kapely, která dovede překvapovat a deathmetalový rámec ohýbat skutečně svébytně.

Zásahem do černého se stala už deska "Hidden History of the Human Race", která technicky sofistikovanou brutalitu napustila vesmírnou psychedelií - a Blood Incantation bylo najednou všude plno. S následovníkem "Timewave Zero" udělali drzou odbočku - na ambientním opusu neslyšíme jedinou kytaru, jediný growl.

Na loňské nahrávce "Absolute Elsewhere" se obojí zmíněné potkává a přidává ledacos dalšího. Kouzelný retro obal skrývá spolupráci s elektronickými kouzelníky Tangerine Dream, psychedelický rock, hráčskou preciznost i pořádný deathový tlak. Vše ve formě dvou více než dvacetiminutových kompozic. A tahle muzikantská lahoda, která jasně vykračuje ze zažitých mantinelů, zazněla ve slušně zaplněném pražském klubu celá.

Ještě než ale na putování časoprostorem došlo, patřilo pódium ozdobené dvěma obelisky japonské akvizici Minami Deutsch. Čtveřici z Tokia se sál podařilo přirozeně uhranout. Psychedelie zkřížená s krautrockovou precizností a specifičností kapel z Dálného východu nabídla absolutně hypnotický zážitek. Čtyři skladby šlapaly v pravidelném tempu, dominanci hypnotické kytarové linky tu a tam vygradovaly do masivních kytarových stěn, aby pak zase přirozeně sklouzly do zasněnosti. Silný zážitek a velmi příjemné překvapení.

Blood Incantation se v Česku poprvé představili samostatně - už dvakrát nicméně hráli na festivalu Brutal Assault (v letech 2018 a 2022). Loňská deska "Absolute Elsewhere" je velmi rychle vyšvihla do pozice metalové smetánky, některé ze zastávek letošního turné formace vyprodala. To se nedá říct o té pražské, i přesto byla návštěva velice slušná: Ani poloprázdno, ani přeplněno.

Navzdory slávě - jakkoliv se stále pohybujeme v poměrně úzce vymezených žánrových kruzích - čtveřice muzikantů, z pochopitelných důvodů posílená o hráče na baterii analogových syntezátorů, neztratila svou image nerdů odvedle. Techniku si členové stále na pódiu štelují sami a v ostré akci se spíše prezentují jako soustředění introverti než deathmetaloví mistři světa.

Ono se taky není čemu divit. Odprezentovat dvě rozsáhlé skladby, které nabízejí řadu zlomů, technicky náročných pasáží a stylových přeryvů, moc prostoru na pozérství nedává. Na základní set pak navázaly dvě položky - nosný kus z desky "Hidden History of the Human Race" nazvaný "Inner Paths (to Outer Space)" a sotva hodinový koncert uzavřela "Obliquity of the Ecliptic" z předstupně k "Absolute Elsewhere", EP "Luminiscent Bridge". Vymezený čas vystoupení by nicméně ještě alespoň jeden kousek snesl, kapela se bez většího loučení uklidila z pódia.

Toto a také trochu nevyvážený zvuk, který odnášely klávesové party, byly jedinými drobnými vadami na kráse skvělého večera plného sofistikovaného hluku. Spokojenost na všech frontách.