Jako hudebník a zpěvák má Pavel Helan talent od Pána Boha. Umí zahrát v podstatě na cokoliv od didgeridoo přes klavír a kytaru až po ukulele. Jeho pódiem však bývají převážně kostely či menší festiválky a akce, kde má k lidem blízko a kde hloubka jeho textů dopadne daleko spolehlivěji na úrodnou půdu.

Mladí věřící ho znají především z nejrůznějších campů a workshopů. Odtud vědí i to, že nejenže umí zahrát skoro na každý nástroj, ale také dokáže žánrově obsáhnout v podstatě cokoli. Pokud si pozorně přečtete setlist jeho vystoupení na Diecézním setkání mládeže v Jaroměřicích nad Rokytnou, zjistíte, že během něj zazněla polka, folk, klasická hudba i punk.

Samozřejmě s tím, jak umělec roste, zraje a vyvíjí se, posouvá se i jeho tvorba. Helan původně cílil spíš na ty stadiony, stal se finalistou soutěže Československo má talent, jezdil spolu s Petrem Bende a zpíval o iPhonech či žížalách. Nyní se jeho tvorbou prolíná hlavně Písmo svaté nebo zážitky z neklidného světa, který má procestovaný takřka křížem krážem.

Už dřív na desku "Rapper" nazpíval skladbu "Afghanistan". Nyní má za sebou zkušenost se spoluprací s ukrajinským souborem Sonjašnyk (se kterým loni vydal EP "Ještě chvíli") a hlavně nedávnou cestu na Ukrajinu, kde pro televizi Noe zaznamenával zážitky z cest. Jak moc byly hluboké, ukázala jedna z jeho nových písní "Sumy". Skutečně se jedná o místo, které bylo nedávno terčem ruských ostřelovačů a stalo se jedním z bohužel mnoha symbolů nekonečného válečného krveprolití.

Celý koncert začal, doufejme, takovou vzpomínkou na dobu covidovou. Songy "Nečekaně darované ticho" a "Směj se očima" nabízejí dvě tváře pohledu na tuhle epidemii a hlavně přinesly už v té době tolik potřebnou naději. "Polka svatého Tomáše" přinesla jedno z prvních výrazných odlehčení vystoupení, ve kterém pokračovala i ukázka německé lidovky "Das Kurfsteiner Lied" a song "Dios es Amor" s výrazným kubánským nádechem.

Helanovu pestrou kariéru lemuje i množství hudebníků, se kterými už spolupracoval či spolupracuje. Leckteré už se naučil velmi věrně imitovat, takže mohla zaznít legendární skladba "Na kameni kámen" od Brontosaurů či duet Simy Magušinové s Richardem Müllerem "Svätojánske mušky".

Právě na Slovensku má rodák z Moravských Knínic hodně svých fanoušků, takže jazykem našich sousedů zpívá opravdu bez přízvuku. Proto představil i další úryvky slovenských hitů jako opět Müllerovu "Nahý 2" či "Biely kvet" od Mekyho Žbirky. Společný duet "U tvých nohou", který napsal spolu s Magušinovou, odzpíval hravě v obou jazycích.

K jeho nejoblíbenějším skladbám patří "Rapper", na své si přišli i příznivci Visacího zámku, jejichž "Známku punku" vtipně přetextoval na "Známku folku". Aby to však nevyznělo, že se celý večer nesl jen ve znamení coverů. To vůbec ne. Mimo tří řadových alb a jednoho EP totiž Helan vydal i spoustu singlů s vážnějšími texty. Jmenovat můžeme písně "Bankéř" či "Dubový stůl", úplný závěr se ale už nesl v odlehčenějším tématu svatby v Káně galilejské.

Celý koncert svým pojetím - střídáním veselých a vážných témat - mohl připomínat Jaromíra Nohavicu. Radost a smutek jsou však nedílnou součástí každého života. Přídavkem se nemohla stát žádná jiná skladba než ta, kterou mají Helanovi posluchači nejradši. "Buď se mnou" nasbírala na YouTube už přes čtvrt milionu zhlédnutí a její téma fiktivní komunikace člověka s Bohem zasáhne každého, kdo se jen trochu zajímá o dění mezi nebem a zemí. Pak si ještě jeden z posluchačů přál zahrát song "Babička" a ten udělal pomyslnou definitivní tečku za Helanovým povedeným jaroměřickým koncertem.

Skutečně není třeba mít za sebou sedmičlennou kapelu a les smyčců. S kvalitním pedalboardem, ale hlavně muzikantskou a hudební inteligencí a šikovností a dobrým vkusem se dají dělat divy. A přesně ty Pavel Helan předvedl.