"Call Me Maks" je první singl vydaný v rámci kampaně #TSWB (The Stronger We Become) - iniciativy usilující o propuštění tisíců ukrajinských vězňů války a civilistů držených v ruském zajetí.

Píseň "Call Me Maks" vypráví příběh dvou přátel: známého britského hudebníka Lemeze (Oi Va Voi) a ukrajinského novináře a mírového aktivisty Maksyma Butkeviče (na snímku). Maksym, bývalý moderátor BBC World Service, spoluzakladatel Centra pro lidská práva ZMINA a zakladatel nezávislé mediální organizace Hromadske Radio, se dlouhodobě věnuje ochraně lidských práv.

Když začala 24. února 2022 rozsáhlá ruská invaze na Ukrajinu, Maksym se - stejně jako tisíce dalších - dobrovolně přihlásil do ukrajinské armády. Byl nasazen na frontu, kde byl po několika měsících zajat. Držen v okupované Luhanské oblasti, byl následně na základě vykonstruovaných obvinění, včetně údajné "střelby na obytný dům", odsouzen k třinácti letům vězení.

Maksym a Lemez se poprvé potkali v Londýně v roce 2003. Maks tehdy pracoval pro ukrajinskou sekci BBC World Service, zatímco Lemez vedl průkopnickou world music kapelu Oi Va Voi, jejíž album se dostalo do žebříčku NY Times Top Ten Albums of 2003. S formacemi Oi Va Voi či Shetl Superstars vystoupil i na Colours of Ostrava. Po Maksově odchodu z Londýna v roce 2006 zůstali v kontaktu alespoň na dálku, sledujíce vzájemně svou práci.

"Jednoho dne jsem si všiml, že jeho účty na sociálních sítích zmizely," vzpomíná Lemez. "Napsal jsem naší společné kamarádce Svitlaně, jestli neví, co se děje. O pár dní později mi odpověděla: Maks byl zadržen. Byl jsem v šoku. Zeptal jsem se, co můžeme udělat. Řekla mi: Dělejte, co umíte. Seznámili jsme se díky hudbě, a tak jsem se pokusil napsat něco, co by odráželo jeho osobnost, odvahu a hudbu, kterou měl rád. Byla to nejtěžší píseň, jakou jsem kdy skládal. První dvě sloky jsem napsal během jediného dne, ale poslední část - tu, která popisuje jeho život ve vězení - jsem nedokázal dokončit přes půl roku. Jak měsíce ubíhaly a zprávy o Maksovi se jen zhoršovaly, tížilo mě, že píseň zůstává nedokončená."

Díky pomoci dlouholetých spolupracovníků - Yuriye Gurzhyho (RotFront, Zhadan/Gurzhy), producenta SneakyBeats (Jem), vokalistky Maiyi James (Kyoto Jazz Massive, Mark De Clive Lowe) a kytaristy Toma Welhama (Thirteen Senses) - byla píseň nakonec dokončena v říjnu 2024. Ve stejném týdnu, kdy byla nahrávka hotová, byl Maks nečekaně propuštěn v rámci výměny zajatců mezi Ukrajinou a Ruskem - po dvou letech a čtyřech měsících v zajetí.

Dnes je Maksym z armády propuštěn a znovu se věnuje lidskoprávní práci. Usiluje o šíření povědomí o tisících ukrajinských válečných zajatců a civilistů, kteří stále zůstávají v ruském zajetí.

"Když jsem tu píseň slyšel poprvé," říká Maksym, "bylo to teprve podruhé od mého propuštění z vězení, kdy mi při poslechu vyhrkly slzy do očí. Až na pár drobných výjimek v ní všechno přesně odpovídá skutečnosti - nejen okolnosti, ale i nálada a to, co se odehrávalo nejen venku, ale i uvnitř mě. Svoboda je podstatou každého člověka. Dnes to cítím silněji než kdy dřív a vím, že ji mám jen díky všem, kdo bojovali za mé osvobození. Teď je řada na mně - celým svým srdcem i silou se zapojím do boje za ty, kteří zůstávají v zajetí. Za své bratry a sestry, které jsem tam musel nechat. Nenecháme je napospas. Přivedeme je zpět, co nejdříve to půjde - oni to potřebují, jejich rodiny to potřebují. I proto je třetí část písně tak přesná. Spousta lidí na Ukrajině - rodiny a přátelé našich válečných zajatců i civilistů v zajetí - na to čeká."