O celovečerním dokumentu o skupině Led Zeppelin se hovoří už několik let. Ohlášen byl v roce 2019 a dva roky nato mohli diváci filmového festivalu v Benátkách zhlédnout rozpracovanou verzi. Dlouhá léta práce nakonec režisér Bernard MacMahon dotáhl do zdárného konce a jako první se může chlubit tím, že má snímek posvěcení - a účast - všech žijících členů formace.

"Becoming Led Zeppelin" nikterak neobohacuje klasickou lineární strukturu biografických dokumentů. Čtyři pramínky postupně narůstají, v určitém bodě se slijí, společně zmohutní a nechají vzniknout velkému dílu. Až takhle snadné to je. Od okouzlení rock'n'rollem přes první nástroje a kapely, první zásadní angažmá - společné působení Johna Paula Jonese a Jimmyho Page ("Nehrál jsem jenom s The Beatles.") coby studiových hráčů, krátká spolupráce Roberta Planta a Johna Bonhama, The Yardbirds - setkání a první turné, první desku po dobytí Ameriky, druhou desku a dobytí Británie. A konec.

Chybí jakýkoli dovětek, alespoň textový, který by shrnul to, co se od ledna 1970, kdy muzikanti zahráli v Royal Albert Hall, do nečekané smrti Johna Bonhama v září 1980, všechno semlelo. Mimo jiné sedm dalších alb a obří celosvětové turné.

Dokument líčí cestu skupiny ke slávě v až podezřele ideálních barvách. Skoro to vypadá, že jediným větším konfliktem, z pohledu historie samozřejmě naprosto marginálním, bylo odmítnutí otce Johna Paula Jonese koupit mu baskytaru - prý si měl raději pořídit saxofon a "bude mít vždycky práci". Jen jedinkrát se Robert Plant bez dalšího rozvedení dotkne negativ slávy, když zmíní určité typy, které sláva přitahuje, a tím veškeré drama končí. V tomto pohledu se jistě odráží úzkostlivá snaha zejména Jimmyho Page o udržení co nejlepšího image kapely, tato neproblematičnost snímku ale úplně neprospívá.

Snímek funguje jako skvělá služba příznivcům formace, která ale nepřináší mnoho překvapení. Ten příběh bude průměrný fanoušek znát. Dostane se mu nicméně atraktivního podání, které stojí jak na zestárlých tvářích protagonistů, tak na ve tmě archivu dosud skrytých záznamech. Atmosféru dokreslují dobové záběry, příležitostná připomínka událostí mimo hudební svět a kupa fotek, vstupenek a výstřižků z novin.

Ze současného odstupu je obzvláště zábavné číst poznámky hudebních žurnalistů o "mizerném songwritingu Jimmyho Page" a "chabém pěveckém výkonu Roberta Planta". Inu, nikdo není neomylný... Film opouští Led Zeppelin na prahu největší slávy, konec je logický, ale nikterak uspokojivý.

Start kariéry dokument sice neproblematizuje, nepůsobí ale ani jako oslavný paján. Forma orální historie, tj. že příběh kapely vypráví sami jeho účastníci - jakkoliv jsme limitování pouze na pohled zevnitř - zajišťuje v zásadě střízlivý pohled. Pánové Page, Plant a Jones to se sebechválou naštěstí nepřehánějí, dokonce tak mile lidsky jihnou, když koukají na svá mladší já na archivních záznamech nebo poslouchají to, co o nich ve filmu poprvé prezentovaném rozhovoru prozradil John Bonham.

Film neoddiskutovatelně táhne muzika, která vlastně moc nezestárla. A je prostě paráda si ty geniální songy, které jsou tu s námi zdánlivě odjakživa, vychutnat s volume pořádně doprava, až se klepou kosti, se zvukem, který řeže jako žiletka. A to detailní shrnutí faktů, navíc s puncem autorizovaného počinu, to už je takový příjemný bonus navíc.

Každopádně, pokud máte doma (nebo ve virtuální knihovně oblíbené streamovací služby) alespoň "Whole Lotta Love", "Good Times, Bad Times" a "Stairway To Heaven" - jakkoliv ta ve filmu nezazní, neboť překračuje jeho vymezený rámec - ty dvě hodiny "Becoming Led Zeppelin" si dejte.