Co říkáte na aktuální společenskou/politickou situaci u vás?

Yxo: Je to velmi dynamické, nepatříme k zastáncům toho, co se tam děje, chodíme na protesty. Není dobré, když lidi klamou a ovlivňují tím další, kteří zhltnou napoprvé vše, co jim kdo nabídne. Doufáme v lepší budoucnost.

Tybyke: Je to divná oba, v podstatě na celém světě se to děje.

Yxo: I přes to, co se teď děje, žijeme na Slovensku v nejlepší možné časy. Velmi málo si vážíme toho, v čem a jak žijeme. Lidi by měli rozmýšlet víc s láskou.

Na to odkazuje i název posledního alba?

Tybyke: Ano, byl to vzdor.

Yxo: Již před tím si začali lidé vypisovat na sociálních sítích, hejtovat. Přišlo nám, že se láska vytrácí, a tak jsme položili otázku: "Kde je tu láska?".

Našli jste na nahrávce odpověď? Nebo jde o celoživotní hledání?

Tybyke: My ji máme, ale hledáme ji u druhých.

Yxo: Jsme rádi, že kamkoliv přijedeme, lidi můžou na chvíli zapomenout na své starosti. Přinášíme radost, máme veselé písničky. To je ta láska, kterou nosíme napříč Slovenskem.

Fungujete 35 let, ale u nás v Česku o vás moc často neslýcháme. Proč?

Yxo: Začátkem devadesátých let jsme vydali první album v Monitor EMI, měli jsme dvě vyprodaná turné. Po rozdělení republiky to celé padlo, přestali jsme jezdit do Česka. Měli jsme tolik práce na Slovensku, tolik koncertů, že jsme se přestali fokusovat na Čechy. Před deseti lety jsme měli jednu výjimečnou písničku, která se v některých rádiích hrála. Museli bychom začít znovu od píky a na to jsme neměli tolik prostoru. Ale chceme se lidem připomenout, ukázat, že jsme stále tu a tvoříme s radostí, a možná je to start něčeho nového, protože si myslíme, že naše písničky by snad mohly zarezonovat i u vás.

Zmínili jste úspěch v rádiích, mluvíte o skladbě "Keď sme sami"?

Yxo: Ano, psal se rok 2013. Dokonce se z ní stala nejhranější píseň desetiletí na Slovensku. Dostali jsme za ni tři ceny. Je to asi naše nejznámější písnička, ale máme i jiné. Na posledním albu z roku 2023 jsme měli skladbu "Pomaranče z Kuby" a ta se opět stala nejhranější.

Když jste skládali například tyto dvě písničky, cítili jste, že budou tak výjimečné a hojně poslouchané?

Tybyke: Nebylo to na první dobrou. "Keď sme sami" vyšla jako nově přidaná věc na výběrovce. Osud to tak zařídil.

Yxo: Co se týká posledního alba, zemřel nám zpěvák Ďuďo. Nevěděli jsme, co s tím, zda pokračovat, či ne. Shodou okolností probíhala pandemie, byli jsme zavření doma a třídili si nápady. Přišla nová energii, kterou jsme přetavili do tohoto alba. S velkou pokorou jsme přijali, že lidi akceptovali HEX s novým zpěvákem a písničkami. Ďuďo byl podstatná část hudební složky. Psal muziku, aranžoval. Dnes se jeho práce zhostil Fefe a jedeme dál. Jsme nesmírně rádi, že pokračujeme a lidem se to líbí.

Přemýšleli jste, že byste to bez Ďuďa zabalili definitivně?

Tybyke: Člověku se honí hlavou různé myšlenky, neví, co má dělat.

Yxo: To je taková rána. Znali jsme se od dvou let. Byl to hlavně kamarád, ne jen kolega z kapely. Pro nás všechny. Člověk v momentě, kdy odejde, moc nerozmýšlí, je ubulený a v mlhách. Pak jsme měli měsíc nato kapelní setkání, kde se kromě nás sešli všichni, co se motají kolem skupiny, ale i Ďuďova rodina, která říkala, ať pokračujeme, to samé jsme cítili i od našich fanoušků. Šarkan, nový zpěvák, byl s námi i po dobu jeho choroby a výborně do party zapadl nový kytarista Lacko Tvrdý.

Tybyke: Nešli jsme od nuly a fungovali s ním rok.

Yxo: Zaskakoval za něj, přirozeně se to spojilo a překlopilo se to.

Jak jste na něj přišli?

Yxo: Je stejný ročník jako my.

Tybyke: Padesát až sto. (smích)

Yxo: Známe se hodně dlouho, má ještě kapelu, ale ta nehraje tak často. Už jsme se potkávali před dvaceti lety, kamarádili se, a když jsme křtili výběrovku, on to moderoval.

Ve vaší zkušebně máte Ďuďa na velké fotografii. Drží nad vámi pomyslně ochrannou ruku?

Yxo: Jasně. A nadává nám, jak strašně hrajeme. (smích)

Koncert pro Ďuďa jste pořádali několikrát. Stala se z toho taková každoroční tradice?

Yxo: V Bánské Šťavnici děláme koncert, který je vzpomínkou na něho. Stojí tam krásný amfiteátr a celkově milujeme toto město, jako ho miloval i on.

Nevyskytují se na albu šuplíkovky z dob ještě s ním?

Yxo: Nešli jsme do studia, neotevřeli jeho počítač s jeho složkou. Na to nebyla energie, nechtělo se nám v tom hrabat. Šli jsme do toho s novými nápady.

I tak na něj odkazujete písní "Chlapec" s Ivanem Táslerem.

Yxo: Ano. Tu jsem přinesl já a Fefeho napadlo, že by to mohla být vzpomínka na něj, text jsme mu věnovali. Hudba je inspirující.

Byl pověstný perfekcionismem. Chybí vám jeho přístup?

Yxo: Je to jiné.

Tybyke: Ďuďo byl nastavený jako producent. Když jsme jeli do studia natáčet album "Tebe", ani jsme neznali písničky. Nebylo to nacvičené. Teď už fungujeme více a nahráváme věci jako kapela, což běžně nebývalo.

Yxo: V některých momentech býváme bezradní a někdy by se hodil jeho pohled a jeho rychlost.

Za album jste dostali Cenu Anděl. Vážili jste si ji o to víc, když se jedná o nahrávku s novým zpěvákem? Utvrdilo vás to v tom, že jste se vydali dobrým směrem?

Yxo: Je zvláštní, že cenu dostanete po třiceti letech hraní. Když jsme dávali dohromady album, netušili jsme, jaké budou reakce. To, že jsme pokračovali v koncertech, přijali lidé dobře. Vždy to ale svádí ke srovnávání s původním zpěvákem. Dali jsme do toho srdce, veškerou energii a to, co nás Ďuďo naučil.

Přizvali jste si také řadu hostů. Například "Město stratilo dych" jste nazpívali s Tamarou, dcerou Maroše Kramára. Jak jste se dali dohromady?

Yxo: Procházel jsem Facebook a vyskočilo na mě video Maroše, kde ukazoval dceru, jak zpívá. Byla fantastická, říkal jsem všem, že je to ona, že tu tam musíme mít. Zavolal jsem Marošovi, aby mi na ni dal číslo. Zrovna seděla vedle něj v autě. Přišla za námi do studia hned druhý den. Původně měla zpívat doprovodné vokály, ale pak z toho vznikl duet.

Tybyke: Teď je z ní plnohodnotná zpěvačka, má kapelu a dělá vlastní koncerty.

Jak se vám spolupracovalo s Emmou Drobnou? A co říkáte na její nový singl?

Yxo: Líbil se nám, brzy ji čeká vydání desky. Máme ji velmi rádi, jsou tam dva rozměry. Jeden je umělecký, jedná se o fantastickou zpěvačku, která cítí hudbu. Ale důležitou roli hraje také lidská rovina, je milá, nedělá ofuky. V roce 2023 jsme s ní byli na turné, jela s námi jako náš host, a bylo to výborné.

Tybyke: Rádi se obklopujeme mladšími a hezčími lidmi, než jsme my.

Do třetice jste pozvali zpěvačku Tinu, s tou máte vánoční písničku. Četla jsem ale komentáře, že některým skladba nepřijde moc vánoční.

Yxo: Psali jsme ji tak, aby se mohla hrát po celý rok. (smích)

Tybyke: Vánoce v ní nejvíc připomíná dětský sbor.

Když jsme u té mladší generace, mluví vám vaše odrostlá dítka do práce? Vím, že Yxova dcera má organizační talent, studuje divadelní management, Fefeho syn studuje scenáristiku, hraje na klavír, kytaru, skládá texty…

Yxo: Tybykeho dcera hraje na baskytaru. Moje starší dcera mi říká, jak mám dělat Instagram, ale i do hudby mluví. To je dobře. Pohled mladých lidí přináší osvěžení.

Tvrdíte, že mladší generace si k vám našla cestičku a poslouchá vaše starší věci. Čím si to vysvětlujete?

Yxo: Asi nejsou špatné. (smích) Některé zlidověly a rodiče to předávají svým dětem.

Tybyke: Obecně si mladí hledají starší kapely. Seznamují se s historií slovenské pop music. Je fajn, že neposlouchají jen to zahraniční.

Říkáte, že focení není vaše silná stránka. Přesto vás na poslední desku fotil Robert Viglasky, pro kterého šlo o první zkušenost s kapelou, i když fotil celebrity. Cítili jste se taky tak?

Yxo: Neměl vůbec čas kvůli natáčení, proto jsme vycestovali za ním do Londýna. Měl tam dva asistenty, tolik techniky, takže jsme si tak připadali.

Tybyke: Až jsme se styděli, než rozloží světla v Abbey Road u toho známého přechodu.

Nebyla tam tlačenice?

Yxo: Lidi stáli a všichni si nás fotili, ti z aut tleskali.

Tybyke: Vzal nás na místa, která jsme neznali.

Yxo: Oslovil lokační manažerku. Chtěli jsme se vyhnout turistickým místům.

Proč podle vás "Ježiš Kristus nosí krátke nohavice"? (odkaz na název debutového alba, pozn. aut.)

Yxo: Vymyslel to tehdejší manažer Martin Sarvaš. Tenkrát se podíval na Ďuďa, který měl delší černé vlasy a stále nosil krátké nohavice.

Tybyke: Chtěl tím provokovat.

To mi připomíná manažera Boyzone, který pro média vymýšlel historky, aby se o nich více psalo.

Yxo: My si zakládáme na pravdě, ale rádi šokujeme činy. Třeba v roce 2010 jsme křtili na Lomnickém štítě, bylo mínus dvacet, měli jsme tam deset pozvaných fanoušků. Jinou desku křtil první slovenský kosmonaut. Když vyšlo toto album, hráli jsme v centru města na ulici pět písniček, ale přišli městští policajti a přerušili nám to, byl z toho velký poprask.

Tybyke: Jednou na Silvestra jsme hráli metr od bazénu s vodou, to taky nebylo úplně bezpečné.

Yxo: Rád bych si zahrál v jeskyni, která má dobrou akustiku.

Přesunu se k aktuálním koncertům. Chystáte dvě větší vystoupení v České republice, a to v Brně (9.4., Fléda) a Praze (10.4., Lucerna Music Bar). Čím budou speciální, ať už výběrem písní, popřípadě hostů?

Yxo: Chceme udělat mix písniček ze všech desek, postavit to celé na hudbě, jsme ve vynikající formě. Nehráli jsme tu dlouho, možná od devadesátých let, proto se chceme připomenout i našim fanouškům z devadesátek. Hudba nás stále nesmírně baví a chceme tuhle energii přenést na lidi. Když se to celé spojí, není nad tu chvíli, kdy jsme všichni spolu.

Mimo jiné se aktuálně podílíte na novém projektu na podporu duševního zdraví mužů. Jak přesně se ho účastníte a o co tam jde?

Yxo: Nový zpěvák Šarkan dlouhou dobu spolupracuje na různých projektech s Ligou za duševní zdraví. Zavolal mi její šéf, jestli bych se nechtěl podělit o příběh s odchodem Ďuďa a povídat mužům, že není hanba povědět, že mám problém a chci ho řešit, protože hodně z nich to řeší fatálně - sebevraždou. U nás se o tom nikdy nepovídalo. Chtějí toto téma otevřít přes známé tváře. Cílem je vyhledat pomoc, bavit se s blízkými, odborníky. Mně to taky pomohlo, když jsem si potřeboval utřídit myšlenky, a tak jsem jednoho takového odborníka našel a hodně mi pomohl.

Ďuďo zemřel na rakovinu. Dbáte v této souvislosti více i na prevenci?

Yxo: Tybyke je vzor, zdravě se stravuje, nepije alkohol. Snažím se taky o tom jinak rozmýšlet a taky se více hýbat. Vždy jsme byli sportovně založeni, ale už tak neflámujeme.

Tybyke: Člověk se o sebe musí starat.